Saulův syn

(BE2CAN, Lucerna) Váhám mezi čtyřkou jako uznání za zásluhy, nebo trojkou za zážitek. Po tom hajpu z Cannes jsem čekal víc. Je to jiný pohled na zrůdnou mašinerii holocaustu, zabíraný za zády jednoho chudáka, který se tím zvěrstvem proplétá. Záměr jasný, provedení nepochybně odpovídající, ale nevím, jestli mi to na ploše 107 minut úplně stačí ... (10.10.2015)

Geniálne natočená a famózne zahraná hrôzostrašná exkurzia do "zákulisia" nacistickej fabriky na smrť. Vypratávanie plynových komôr, drina v krematóriu, lopatovanie popola do rieky a napokon jamy a plameňomety, keď už to pece nestíhajú. Povinné kino pre každého kotlebovca a podobné neogardistické prasce, aby im trochu zaklepalo na lebku, že aj na tomto sa podieľal Tisov režim. Všetky tohtoročné anglo-americké oscarovky sú vedľa toho nudné a prázdne limonády. (23.02.2016)

Nepříliš komfortní divácký zážitek, kdy většinu času sledujeme týl hlavního hrdiny a rozostřený šrum okolo. Hlavní představitel Saula je naštěstí natolik charismatický, že film utáhne i bez větších slov a s jedním výrazem (netečným, ale přesto umíněným jít si za svým stůj co stůj). Sympatizovat se s ním moc nedá, protože zachraňuje mrtvé, zatímco ohrožuje druhé, kteří zachraňují naopak jeho. Nicméně za to, že tvůrci splnili, co předsevzali (ukázat jiný pohled na holocaust), musím jít nahoru. Teď už není pochyb o tom, jaká je nejtěžší a nejhorší práce na světě. Být členem Sonderkommanda. (10.10.2015)

Saul, muž, ktorý kvôli svojmu nebohému synovi stratí absolútne akýkoľvek pud sebazáchovy. Jeho hlúpe správanie miestami priam bije do očí, ale čo sa týka filmárskej stránky, jednalo sa o pekelne dobre natočené nahliadnutie na praktiky v Auschwitzi, konkrétne na dennodennú rutinu tzv. Sonderkommanda. Netradičné, ale za to veľmi sugestívne a miestami mimoriadne tvrdé (v dobrom slova zmysle) poňatie. __ Ocenenie filmu na MFF Cinematik Piešťany 2016 - Meeting Point Europe Award pre najlepší európsky film. (13.09.2016)

Zrovna tak silně, jak na mě zapůsobila úvodní půlhodina, mě (s výjimkou úplného závěru) rozladila následující hodina, roztahaná a plná situací, které se mi zkrátka a dobře zdály až příliš přitažené za vlasy. Samozřejmě nevím, jak to ve vyhlazovacích táborech chodilo, a je dost možné, že se tam takové věci opravdu mohly stát, nicméně to věčné přenášení těla, přecházení z jednoho oddělení na druhé, vymlouvání se... Na můj vkus to bylo až moc fantastické a s tím realistickým pojetím se to akorát tlouklo. Přes všechny výtky (z nichž jedna by směřovala i k tvůrcům českých titulků, kteří bůhvíproč nepřekládali vše a já tak měl pocit, že mi leccos důležitého uniklo, protože maďarsky umím říct akorát segedýn) filmu ovšem nemůžu upřít naprosto fantastické zpracování, k děsivé dokonalosti dovedený nápad "Přimějeme diváka, aby se cítil jako hlavní postava.", odpudivě působivou kameru a výborně udělaný zvuk, který zkrátka doma u počítače nebo u televize nemůže být takový jako v kině plném nedutajících lidí. Pokud někdy budu mít odvahu, podívám se znovu. Ale teď bych si raději dal zase nějakou komedii, prosím. (24.02.2016)