Hunger Games: Vražedná pomsta

Formalisté prominou, ale jestli je něco, co si na Hunger Games zaslouží podrobnější rozbor, tak je to postavení dívčí / ženské hrdinky a problém emancipace, potažmo sexismu. Teze o feministickém postoji série, která by měla čtenářkám / divačkám dávat příklad aktivní nebojácné hrdinky, jsou totiž docela dobře napadnutelné, respektive to zdaleka není tak jednoznačné, jak se možná zdá. Katniss je v prvním i druhém dílu poměrně často postavou reaktivní až pasivní, závislou na pomoci shůry ve stylu deus ex machina ("padáčky" od Haymitche, což je pochopitelně otcovská figura) nebo větší pohotovosti ostatních (Finnick a jeho oživení Peety, při kterém Katniss akorát vyděšeně přihlíží a x dalších případů...). Katniss rozhodně není po většinu času proaktivní figurou, která by určovala směr vyprávění, ale přesto je protagonistkou, což evidentně samo o sobě někomu stačí. V tom je ale právě ta komplikace - Hunger Games na jednu stranu působí jako progresivní, emancipační popkulturní produkt, jenže pouze do určité míry. Ve skutečnosti film na mnoha místech nabízí divačkám zcela konzervativní potěšení z toho, že hrdinka může na veřejnosti předvádět krásné nové šaty (stávat se "objektem pro pohled") a být slavná. Samozřejmě, filmy / knihy toto všechno zároveň kriticky reflektují (druhý díl je v tom důslednější), ale nemyslím si, že by vyloženě znepříjemňovaly sledování těch efektních momentů; je to pořád okouzlení pozlátkem, luxusem a popularitou, byť vylhanou a pomíjivou. Je to na jednu stranu logické. Aby frančíza dokázala přivábit svoje cílové publikum a zaplatila přitom svůj vysoký rozpočet, těžko se může uchýlit k radikálnější interpretaci, která by vyloženě systematicky podrývala cokoli okouzlujícího a narcistního. Pořád tu musí být vzrušení z toho, že sledujeme dobrodružství pro vyvolené - že nahlížíme do pozic vyhrazených jen pro mizivé procento "šťastných". Na druhou stranu, rozhodnutí portrétovat Katniss převážně pacifisticky (málokdy skutečně někoho zlikviduje, a kdyžtak jen náhodou) a nechávat "černou" práci na druhých, prostě naráží na stanovené meze a ústí v už zmiňovanou neakčnost až pasivitu. Což se dá ale znovu obrátit a číst jako záměr - hrdinka je tady ostentativně zobrazovaná jako oběť systému, se kterou je neustále manipulováno. Jenže fakt se to dá chápat jako důsledný komentář neschopnosti vymanit se ze stereotypů, které ženám přikládá společnost? Nejsem si jistý. Místo toho jsem z toho rozpačitý, tak nějak pořád. Ale jak říkám, je to pro svoji rozporuplnost a kompromisnost, která je vlastně v řadě ohledů pochopitelná, zajímavý materiál k diskuzi. (10.09.2015)

Pokračovanie Hunger games je jednou z mála výnimiek kde je pokračovanie lepšie ako úvodný film. Bez toho aby ste videli úvodný film nemá veľmi zmysel pokračovanie pozerať, pretože všetko na seba nadväzuje a film začína tam, kde úvodný končí. Po odštartovaní hier film šľape ako hodinky, ale ani do tohto momentu vôbec nenudí. Tam, kde som predtým kritizoval zbytočné digitálne príšery si teraz vystačili s hrozivými paviánmi, jedovatou hmlou, prívalovými vlnami či bleskami. Pokračovanie je lepšie vo všetkých smeroch. Poznáme lepšie hlavné mesto, silné i slabé stránky systému, jeho zkazených ale i ľahko manipulovateľných obyvateľov a konečne vidíme i zárodok odporu, ktorým film končí. V závere dostane každý facku v podobe jasného upozornenia - Priprav sa na tretí diel! 80%. (13.04.2014)

Je vcelku paradoxní, že ve druhých Hunger Games, kterým jejich apriorní kritici vytýkají jakousi twilightovskou pubertální romantiku, v podstatě žádná romantika není. Respektive není jí tam zásadně víc než v jiných hollywoodských blockbusterech. Zkrátka romantická linie mezi Katniss, Peetou a Hurikánem je tentokrát značně upozaděna a slouží spíše jen k hloubkovějšímu prokreslení charakterů a k vykreslení emočního rozpoložení kladných postav uvnitř zkušenosti totalitního systému, než aby byla středobodem všeho. Jinak jde o poměrně drsnou dystopickou sci-fi. Vrchní Kapitolané se proměnili ze srandovních barevných paňáců na bezskrupulózní totalitářské svině, jež budí respekt. První polovina filmu šlape výtečně, divák se dozví více o fungování daného světa. Přítomná socio-medio-politická linie nepůsobí hloupě. Nejslabší je nakonec část v Aréně, v níž musí dojít alespoň k několika akčnějším scénám (do té doby se jedné o značně konverzační film), která do značné míry jen variuje dění z prvního dílu. Chápu, že to tam muselo být, ale dokud byli hrdinové na vítězném turné a zprostředkovávali vztah mezi utlačovanou veřejností a vládnoucí vrstvou, bavil mě film o něco víc. Úplný závěr pak přišel příliš náhle - to, co bylo jen řečeno, bych klidně ještě v pár scénách přímo zobrazil. Každopádně na další pokračování se těším. (21.11.2013)

Když film nemá koule v IMAXU, kde jinde už by k nim asi tak chtěl přijít? Hodinu a půl se všichni tvářili důležitě jako anténa na Žižkově, majestátně chodili kolem horké kaše, pak mě do ní teda laskavě na dvacet minut hodili, ale sotva jsem stačil polknout první sousto, už se ode dveří ozývalo "východ je tady dole, ne nahoře!" Můžu pochválit vizuál, můžu ocenit hudbu, můžu poblahopřát maskérům, že z Jennifer opět udělali roztomilou dvanáctiletou holčičku, ale k čemu mi to všechno je, když se ve filmu vůbec nic nestalo...? P.S: Zajímalo by mě, co by na tuhle sérii Kdo přežije řekl Jeff Probst. (20.11.2013)

Tak já tak nadšený nebudu. Dvojka jako kterákoliv jiná recykluje nápady z jedničky, snad jen ty efekty možná stály o pár desítek milionů Doláčů víc. Pokud mi minule Tucci i Sutherland připadali super, teď už jsem je měl okoukané a tak jediným velkým překvapením pro mne byla účast pana herce Philipa - Seymoura, který mne dokonale zmátl. V něčem takovém, bych jej nečekal. No a ke všemu tomu zlému se nám copánkatá Jeniffer nějak zakulatila a to i na místech kde to nebylo třeba... :-). Z celého toho všeho mne tak nejvíc zaujalo stádečko milých opiček jdoucích si nikoliv pro banán, ale pro ledvinu. Na další pokračování už asi koukat nebudu a že jistě bude. Minule jsem dal za 3, nyní dávám jen za dva šípy. * * (08.05.2015)