Pořád jsem to já

Tenhle film mi zase připomněl, jak moc jsou vzpomínky a paměť důležité pro naší identitu. Co bychom byli bez minulosti? Vždyť všechen vývoj a posun v životě se děje na základě minulých zkušeností. To, co máme rádi, co nás baví, jsme zjistili jen na základě zážitků. A pokud ty nám budou odebrány, nevíme o sobě nic. Měli bychom si víc vážit i jen toho, že víme, jak věci správně pojmenovat a umíme se vyjadřovat, ačkoliv někdo přesněji než jiní, protože nejhorší vězení musí být nemoci najít správná slova a pozorovat se stávat se člověkem, kterého nemáme rádi, kterým pohrdáme. Nicméně jsem si skrze tento film uvědomila, že Alzheimer, jakkoliv je devastující, je děsivý především pro ty, co si ho plně uvědomují a co mají vzpomínky na to, jaký ten dotyčný dřív býval a mohou to srovnat s tím, jaký je teď. Pozorovat někoho, koho milujete, uvadat a ztrácet to, co ho tvořilo tak jedinečným, proč jste se do něj zamilovali, musí být nepředstavitelně těžké, zatímco ta daná osoba je alespoň chráněna závojem zapomnění. (23.12.2014)

Zřejmě první film, kde má hlavní postava vážnou nemoc, který mě takhle oslovil. Juilanne Moore vynikající, akorát Kristen mi to trochu kazila. V některých scénách mi přišla umělá a nepřesvědčivá a v jiných zase přirozená. Nevím jestli je to mnou nebo se holka má ještě co učit. (29.12.2014)

80-85% ... Jemne a citlivo natočený film o úspešnej a vzdelanej žene, ktorej diagnostikujú v skorom veku veľmi zriedkavú formu Alzheimera. Sledujeme boj ženy, ktorá sa chorobe nechce poddať i keď ten boj nemôže vyhrať. Julianne Moore je fantastická. Kristen Stewart mi nevadila, pretože tam nebola až tak často a navyše hrala nevýraznú a neúspešnú herečku = rola ako pre ňu stvorená. Zvyšok castu len jemne dotvára celý obraz, ale predovšetkým je to o Julianne, všetko stojí na nej. Mierne depresívny film. (09.01.2015)

Still Alice je dobrý film, jen mám u něho pocit, že jede přesně podle lajny a nikdy nevybočí a nezkusí něco nepředvídatelného. Svým způsobem se na to nemůžu zlobit, ale faktem zůstává, že díky tomu je velká pravděpodobnost, že na film zapomenu. Režiséry a scénáristy neznám a z mého pohledu odvedli slušnou práci a hodně dobře dávkovali dramatické a emočně vypjaté scény. Trošku mě mrzelo, že to celé působilo samoúčelně a lehce předvídatelně. Julianne Moore opět herecky vládne a není divu, že taky dostala Oscara, jelikož tyhle fyzické proměny akademici mají velmi rádi. Zbytek obsazení už, tak skvělý není. Alec Baldwin si jede svoje, Kate Bosworth mě přišla chvílemi nesympatická a Kristen Stewart se pomaloučku zbavuje svojí nálepky. Několik momentů se mi opravdu moc líbilo, ale pořád jsem měl pocit, jako bych to někde jinde už viděl, akorát s jinou nemocí. Still Alice není špatný film, jen mě příjde, že jede zbytečně na jistotu. (23.02.2015)

Po Hawkingově "Teorii všeho" je tady další film z prostředí neléčitelné nemoci, která vás prakticky vyřadí z normálního života. Scénář je velmi jednoduchý, až kýčovitě plytký, nejedna dáma v kině si ždímala kapesníček a přiznám se, že v určitých momentech i moje oko nezůstalo suché. Nemám toto vysávání emocí rád, ale v tomto případě uděám výjimku. A to pouze a jenom kvůli perfektní Julianne Moore, která si za tento herecký megavýkon právem odnesla sošku Oscara. Uvěřitelná, perfektní, hltal jsem každé její slovo, její povzdech, její gesto. Vedle ní ostatní herci vypadali jako divadelní ochotníci (včetně opět špatné Stewart). Další při druhém shlédnutí se ukázala opět moje slabost pro tento film. Nemám rád komerčnost a plytkost, ale tady to funguje. Moje máme nekouká na filmy (s výjimkou českých pohádek na Vánoce), ale toto se ji líbilo, hltala to jedna radost - proto jsem rád, že to dílko vzniklo. A je mi jedno, jak si to kritikové hodnotí, Julianne se dokázala přiblížit obyčejným lidem - a o to tady jde. (24.04.2015)

Julianne Moore je jednoduše úžasná (a Kristen Stewart jakbysmet). Věřila jsem jí naprosto všechno, každé její slovo, i to které se jí občas vytratilo. Bylo zajímavé a taky místy dojemné sledovat, jak se úspěšné ženě kompletně mění život a postupně ztrácí všechno, co dříve měla. Potěšilo mě, že závěr nedopadl podle mého očekávání, což by bylo nejspíš moc prvoplánové, takže to beru jako velké plus. Nemohla jsem ale dát plný počet, protože mi chybělo zaměření se na ostatní členy rodiny, jak oni vnímají, že jejich matka je dočista jiný člověk. K závěru filmu už mi bylo Alice dost líto, absolutně si nedokážu představit, že by někdo z mé rodiny měl tuhle nemoc. Jsem ráda, že tenhle film vznikl. (16.05.2015)

Vysokoškolské profesorce je v pouhých 50 letech diagnostikována vzácná forma Alzheimerovy choroby, s čímž se vyrovnává statečně, v rámci možností prakticky, v nejbližším rodinném kruhu. Neubrečené drama působivě zachycuje postupný (a rychle postupující) rozklad dříve brilantní mysli, tříštění vzpomínek a ztrátu půdy pod nohama. Bojovat, netrpět a žít přítomností, jak to přesně shrnuje ve svém dojímavém proslovu; o to smutnější je pak sledovat nemohoucnost finálního stádia, v němž ovšem již filmaři dávají přednost smírné nostalgii nad dehonestující realitou bez rozumu a důstojnosti. V součinnosti s výbornými, nijak exhibujícími výkony herců, zejména samozřejmě Julianne Moore, jde i tak o silný zážitek. (21.12.2020)

Pořád jsem to já je filmem Julianne Moore. Přesto, že i ostatní herci předvedli nadprůměrný výkon, tak Moore je zcela zastínila a přesvědčila mě, že je herečkou té nejvyšší ligy. Samotný film je dojemný, zajímavý a divák se nijak nenudí. Nejlepším hodnocením bych tento film nehodnotil, ale rozhodně se jedná o vynikající dílo. (21.07.2022)

emocionálně přesně dávkované ..tearjerker of the year ! (25.12.2014)

Toto téma se mě dost týká a proto nešlo tento film vypustit a i když to pro mě byla emociální smršť, jsem ráda, že jsem ho viděla. Julianne Moore předváděla úžasný výkon. Knihu jsem nečetla, snad se k ní někdy dostanu. Nicméně mohu posoudit, že film celkem věrně vystihl tuto nemoc a i tak spoustu věcí neukázal... Do plného počtu hvězd mi něco chybělo, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek. Julianne Moore zcela oprávněně získala oscara za svůj výkon. (28.12.2014)

Tisíceré díky za moji milovanou Julianne a také za to, že se Still Alice vyhla snad všem klišé, kterým mohla. (20.02.2015)

http://liboropolis.blogspot.cz/2015/04/porad-jsem-to-ja-silne-komorni-drama.html (18.04.2015)

Film s obrovským potenciálem a velkým zklamání. Je sice hezký, že se nám všichni snaží naservírovat nestárnoucího Baldwina, stále okouzlující Moore a kupodivu lecjakou Stewart, tak se z toho všichni userem. A nějak to nefunguje... kupodivu. Film se hezky rozjede, nicméně už od začátku vás začne otravovat ta rozmazaná kamera, který vám připomene, že musíte jít k očaři. Pak je tu Moore, který furt a jenom, a jenom, a jenom, a jenom dokola vaří, takže se z toho vlastně stane S Julianne v kuchyni. Film na vás hlavně pořád působí takovou jistou depresivní stránku, což je dle mého dost otravný, když už právě nechci být v takové náladě. Hudba je taková stále jednotvárná. No prostě... je to divný. Zaslouží si Moore Oscara? Asi ano. Zaslouží si film pozornost... já myslím, že ne! (22.04.2015)

Vybalancovat vhodnou míru patosu je u takovýchto témat vždy těžké. Některá klišé se prostě musejí objevit, protože bez nich by to nebylo ono. Ale tento film necharakterizují klišé, protože jimi právě neoplývá. Jemně a s citem předkládá krutou sondu do života člověka, který z ničeho nic přichází o své lidství - a Julianne Moore za svůj výkon zcela oprávněně dostala Oscara. Docela se mi líbila práce s kamerou a střihem, která velice umně dokreslovala celkový dojem ze ztráty paměti i orientace v čase a prostoru. A možná jste si toho úplně nevšimli, ale mělo to i nevtíravý, ale vkusný soundtrack ;) 80% (17.05.2015)

Hádám, že oskarových uslzených dramat není nidky dost. Tak kdo vyhraje příští rok? Meryl Streep na vozíčku? Angelina Jolie s leukémií? Nebo snad Kate Blanchet s popáleninami třetího stupně? (01.06.2015)

S lidmi s Alzheimerovou chorobou se v rámci své práce setkávám velmi často a musím říct, že Julianne Moore opravdu realisticky prožívá nástrahy nemoci a také snahu jí nepodlehnout.. Líbí se mi, že je ve filmu vidět pohled jak Alice, tak ostatní rodiny, převážně jedné z dcer, která s ní podle mého názoru jednala správně (ač to někteří nechápali), a se kterou Alice nakonec najde společnou řeč.. (11.04.2017)

Vzhledem k tomu, že se po zhlédnutí filmu cítím pod psa, tak nemohu dát plný počet. Alzheimer je hrozná nemoc..Julianne předvedla opravdu úžasný výkon. Velmi silný zážitek, až moc..:-/ (29.12.2014)

Julianne Moore je fantastická herečka, to je dávno známy fakt, rovnako ako to, že mení na triumf každú rolu ktorú dostane a inak tomu nie je ani v prípade Still Alice- nesmierne komplexné zobrazenie rozkladu osobnosti, dialóg ,,I wish I had cancer" mi privodil tvrdé zimomriavky. Neni to ľahký film a rozhodne nie ľahký materiál- čo mi prekážalo bolo, že hoci v krabičke rodinnej drámy, tak vzťahy medzi dcérami sú obmedzené iba na Lydiu (ak by mala Alice len jednu dcéru, rozhodne by mi ostatné povinné epizódy ,,inteligentnej a vydatej" dcéry a ,,podporujúceho a chápavého" syna nechýbali), čo nie je zlé, pretože Kirsten Stewart poprvýkrát nelezie svojim kamenným ksichtom na nervy a dá sa hovoriť o skutočnej hereckej súhre medzi ňou a Moore, Baldwin nevadil ani nezaujal. je to taká lepšia hallmarkovská produkcia, ktorá by v rukách schopnejšieho režiséra (a scenáristu), napríklad keby to celé napísal a zrežíroval Tony Kushner ktorého film tak bohato cituje alebo Susanne Bier bolo by to o punc údernejšie a uveriteľnejšie. každopádne, vysoký nadštandard, ale 90% z toho ide na triko excelentnej Julianne Moore. (05.02.2015)

"Její úsilí zůstat stále tím, kým kdysi byla, je děsivé, dojemné i inspirující." Alice má svůj zazen. Nedobrovolně prochází zenovou meditací. Postupně ztrácí vše… až ztratí i ztrácení samo. Ztratí i ponětí, že ztrácí. Tak může dojít satori, osvícení. Když jsme na kartičky psali, kdo jsme, a pak je postupně odhazovali, je to působivé, ale Alice tím prochází v životě. Ona skutečně zjistí, co zůstává, když všechny své ostatní vrstvy a části osobnosti ztratí. Co je pod tím vším. Alzheimer ji oloupe na kost, ale kosti zůstanou a ona má silné kosti. Ztratí znalosti, ztratí vzpomínky, ale zůstane důvtip a pocity. Nepamatuje si, proč se s dcerou pohádala, ale pamatuje si, že se s ní pohádala. Nepamatuje si, že je to její dcera… ale stále dokáže poznat a prožít lásku. (27.04.2015)

Silné drama předkládající Alzheimerovu chorobu tentokrát z pohledu nemocné v podání skvělé J.Moore. Ve vedlejší rovině pak nenásilně zachycuje chování zbytku rodiny, veškeré pozlátko dokonalosti a bezchybného manželství postupně tak nějak kysne v ústech, ale nakonec nám tvůrci nabídnou alespoň kapku naděje. (28.05.2015)