Atentát v Ambassadoru

Tohle není o ději samotném, ale o neskutečném množství postav a jejich individuálních příběhů, které se více, či méně prolínají, a i přesto si snímek drží svižné tempo. Estevéz se zaměřil na psychologii postav, a to je silná zbraň tohoto filmu. Nemluvě o zástupu známých tváří, které uvudítě. O Kennedym a atentátu na něj jsem nevěděl prakticky nic, takže i závěr byl pro mě velká neznámá, nebyl zvládnut vůbec špatně. Pro Čechy je určitě hodně zajímavá postava reportérky Janáčkové (škoda jen že ji hrála původem Ruska) píšící pro Rudé právo, pro mě osobně pak postoj Američanů k událostem v roce 1968 v ČSSR. 80% (02.08.2010)

Silně pochybuji, že budeme mít ještě někdy v budoucnu možnost vidět takovou koncentraci velkých jmen všech generací v jednom snímku. Ale hvězdy samy by nic nezvládly bez dobrého scénáře a dobré režie a toho se jim tady dostalo vrchovatě. Estevez sestavil parádní mozaiku několika drobných příběhů, které se slejou dohromady ve chvíli vystopupení Roberta Kennedyho a jeho následné vraždy. Vše je doplněno Kennedyho projevy, autentickými záběry a vhodně vybranou dobovou hudbou. A pochopitelně nešlo přehlédnou Lenku Janáčkovou z Rudého práva.:D I za ní musím dát plný počet. (12.01.2009)

Na dvacet známých tváří se podílelo na nechvalně známém konci senátora a prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho (skončil stejně jako jeho bratr JFK), s kterým odešla pro mnohé i naděje pro lepší Ameriku, přičemž celou tuhle sešlost hereckých stálic, pohasínajících hvězd i nastupující generace má na svědomí mnohými odepisovaný a polozapomenutý Emilio Estevez. Muselo být zatraceně tvrdým oříškem najít jejich volná místa v kalendáři. Do hotelu Ambasador se tak sjíždí řada lidí a my sledujeme jejich velmi povrchní minipříběhy. Jelikož téma je pro nás Evropany relativně vzdálené, nezbývá než se zaměřit právě na lidské roviny příběhů, ve kterých jde o manželskou nevěru, alkohol, frustraci z nekončící války, vztahové peripetie, rasismus nebo drogy. A právě v jednotlivých nevyrovnaných osudech je snímek nejslabší. Netradiční pietní kaleidoskop nedokáže dojmout, neumí prohloubit zájem, divák nedostane šanci se s nikým ztotožnit a Estevezův scénář veskrze ničím nepřekvapí. No, přesto, že nejen takovouhle koncentraci hvězd ustál, tak vykřesal i několik zajímavých momentů, ocenit lze i kostýmy a atmosféra konce šedesátých let se mu také vydařila. Kontroverzní jízda se ale přesto nekoná!! A na Paula Thomase Andersona to zatím zdaleka nestačí!! (08.12.2007)

Síla i smůla tkví v půvabné nenápadnosti, s níž líčí průsečíky lidských osudů jednoho dne v jednom hotelu, vcelku obyčejného až do chvíle, kdy tu padnou osudné výstřely. Poctivý a podmanivý film z jiných časů zdobí "jen" úžasná souhra prvoligových hvězd a nápad vyprávět o "Bobbym" prostřednictvím jiných, od personálu přes volební štáb po náhodné hosty. Sám Kennedy se objevuje pouze v archivních záběrech či jako silueta snímaná zezadu; žádná "náhradní" herecká tvář neruší pocit autenticity, násobený retrostylem 60. let včetně hudby v čele se Simonem a Garfunkelem. (14.06.2020)

Bez výjimky skvělé obsazení a příjemný mozaikovitý scénář, který diváka v úplném závěru přesvědčí, že každý z viděných příběhů (vlastně i ten hippík Ashtona Kutchera) v něm opravdu měl své místo. To je to, co pro mě z Bobbyho udělalo vynikající film. Kromě přesvědčivé dobové atmosféry nabídl řadu opravdu skvělých scén, například rozhovor Demi Moore a Sharon Stone před zrcadlem nebo vysloužilého vrátného Anthonyho Hopkinse, který neodolá a ještě jednoho významného hosta si v Ambassadoru přivítá... A pak ten závěr. Bonusem pro našince je navíc reportérka Janáčková z Rudého práva a příjemný fakt, že scenárista a zároveň režisér o situaci v tehdejším Československu opravdu něco ví. (08.04.2015)