Noc nevěsty

" Je nám líto, že už dávno nejsměšnější ani nejsmutnější nejsou jenom činy bláznů..." Další geniální trezorový film z období kolektivizace začátkem 50. let! Opět úžasná spolupráce Karla Kachyni s Janem Procházkou. To byly filmy, že je k nevíře, jak byly skvěle natočeny s veškerými detaily. Třeba kamera Josefa Illíka, ta dělá přímo divy, ty nádherné obrazy, detaily a úhly, nebo zabírání jenom půlky obličejů, no prostě to je tak všechno vypiplaný, že dnes už by to nikdo takhle natočit nedokázal!!! Další člen do Kachyňova týmu je hudební skladatel Jan Novák, který předvedl opět precizní a dokonalou práci! Ta hudba tam prostě patří! Obsazení filmu je taktéž nehorázné, Jana Brejchová (dcera statkáře, která se vrací ze zrušeného kláštera), Mnislav Hofman (Picin, odporně zákeřný předseda obce), Gustáv Valach (blázen Ambrož, ten byl naprosto vynikající), Josef Kemr (farář), nebo statkáři Jaroslav Moučka, Čestmír Řanda, Zdeněk Kryzánek a Josef Větrovec (jejich tanečky a hulákání před Picinovým barákem mě naháněly husí kůži). Celkovej dojem z filmu je pro mě neskutečnej zážitek. (10.02.2013)

9/10 Tak tomu rikam hustota jak z hlediska ideologickeho, tak atmosferickeho. Velka skoda toho konce (poslednich 7 minut), ktery s celym prubehem filmu nejak nesouzni a vyvolava otazku jestli do nej uz tehdy nekdo nezasahoval. Jinak jasny trezorovy kandidat - toto se soudruhum nemohlo libit ani z meteosatu. Nad vybornosti hlavni predstavitelky se netreba pozastavoval , ale taky velmi dobre povybirani predstavitele venkova - kulaci, farar, funkcionar, blazen a exteriery kolem Havlickovy Borove z toho udelaly extra tridu. Na DVD potesi fundovana vlozka Taussigova - kez by podobnymy materialy oplyvala vsechna DVD! a zaskoci senilni babicka Libuska, co nevi, proc by mel byt podobny film zakazan... (30.10.2009)

Potěšilo mě už, když jsem hned na prvním snímku poznal Havlíčkovu Borovou, kam jezdím na kole; na náměstíčku je lavička, na které svačím při návrtatu z Kryštofkova mlýna v Oudolni, kde každoročně kupuji pár kil žitné mouky... Kachyňovy filmy této doby působí dnes už jako kinematografické relikvie, a tento film má k tomu snad nejbliž... O kongeniální spolupráci Procházka-Kachyňa, která přežila i smrt prvního z nich, bylo už napsáno dost. V případě "Noci něvěsty" či "Svaté noci" (proč se autoři rozhodli pro přejmenování filmové verze se už asi nedozvíme) platí totéž. Myslím si, že dodat tu už lze jen rozbor sil působících v tomto omezeném silovém poli: Akční síly - rozhodně to nejsou síly působící proti sobě, ale v úhlu přibližně pravém - jsou tu dvě, a jsou to síly ženské, Slečna a Filipa (Picin je tu pouhým silovým médiem, neschopným ovládat Filipin silový vektor co do velikosti ani směru). Ostatní vesničané, včetně Ambrože a ostatních žen, jsou pouhými reakčními silami (dříve se říkalo reakcionáři), které mění působiště a velikost podle akčních okolností (situace). V závěru filmu dojde ke střetu sil, nikoli však k jejich zániku: Picin, bez Filipy neschopný ničeho jiného než destrukce, se stává vrahem, stejně tak - po jejím svatvečerním extempore - je neudržitelná ani pozice Slečny... Snad ještě náznakem: Kachyňova filmová montáž se vyznačuje výraznou postmoderní tendencí, především častým používáním synekdochy, která otevírá otevírá myšlení pro rekonstrukci celku i detailů a metonymie: např. v samotném závěru se na poli nachází (verbálně) hejno havranů, (vizuálně) zřejmě část oděvu. (11.11.2020)

Dejovo pre mňa asi najsilnejší československý, trezorový film. Konflikt mníšky a kňaza kladie otázky aktuálne pre veriacich dodnes. Za zmienku stojí aj skvelá práca rekvizitárov. Toľko Kristov na kríži, čo mali v tomto filme, nenájdete ani v múzeu cirkevného umenia. (20.12.2021)

Bez debaty genialny film o nasilnej kolektivizacii 50. rokov v byvalom Ceskoslovensku. Spolu s Jasneho filmom Vsichni Dobri rodaci, pochopitelne. Keby sa dalo, tak by som kludne dal 6, 7 alebo hoci aj 8 hviezd. Takto musim chtiac -nechtiac ostat len na piatich hviezdach. 94 % (06.05.2014)

Skvělá podívaná a další příspěvek ke kolektivizaci. Je to třetí film od Kachyni, který jsem viděl a musím říct, že uměl točit hodně realisticky. Dokáže vykreslit situaci ne jednostranně. A to nemluvím jenom o tomto snímku. Navíc opět dobrá volba herců. A velmi mě potěšil název obce, kde se děj odehrával. Stejný jako město, ve kterém žiji. Teda, zde by ten film točit nešel, ale i tak to potěší. Pěkná náhoda. (10.08.2017)

Nějak jsem to moc nepochopil, ale to je vzhledem na stáří filmu asi v pořádku. ... LFŠ 2023 SS (29.07.2023)

Velice blízké filmům L. Bunuela. Stejně jako ve jeho Viridianě, i v Noci nevěsty je jeptiška zobrazena jako duševně nemocná žena neschopná přijmout základní povinnost ženy - rodit děti, ač po tom neustále v nitru touží, a protože není schopna toto dilema vyřešit, chce se stát mučednicí. Socialismus zase popírá tradici, odmítá vše z minulosti, aniž by bral v potaz, že mnohé plnilo velmi dobře svůj účel. Celá Procházkova myšlenková konstrukce vychází z pozitvismu Augusta Comta, který odmítá jak náboženství, tak metafyziku, a na jejich místo chce dosadit společnost (místo Boha) a vědu (místo metafyziky). Z filmu tryská touha konce šedesátých let po třetí cestě - spojit starý řád s moderní dobou. Vánoce jako krásná tradice, ale nikoliv jako mystický návrat k počátku, kdy se člověk stává znovu a znovu svědkem Kristova narození a tím obnovuje a upevňuje svoji víru. Dnes ovšem vidíme, kam tato třetí cesta vedla - z vánoc se staly svátky kozumního nakupování a obžerství. On ten tvrdý řád nebyl až tak špatný - pomáhal vesnici přežít tvrdé zimy, povodně, sucho, hlad i války. (06.09.2010)

Surová doba syrový snímek.. (19.03.2015)

Dlouho me zadny cesky film tak nedostal, obsahem i formou, tema kolektivizace v kontrastu vuci virou ovlivnenym hodnotam / postojum, provedeni mistrovske, klenot ceske kinematografie... (30.07.2015)

Na tomto filmu možno názorně vidět jak odlišní byli lidé před necelými sedmdesáti lety. Generace mých prarodičů, kde Bůh byl každodenním chlebem a nešlo ho jen tak vyhnat i s dobytkem ze statku. Jak velké nebezpečí představoval pro komunisty, kteří přišli s konkurenční ideologií, a to že Nebe bude už tady na Zemi. Porazit náboženství bylo prvořadým úkolem, neboť to bylo to, co lidi spojovalo. Na každé vsi se z tohoto důvodu museli proti sobě postavit lidé obou táborů, kteří spolu vyrůstali, a doba je poštvala proti sobě. Film je těžko stravitelný, vyžaduje alespoň základní znalosti o daném období. Tuším, co tím tvůrci chtěli říci, ale dnešnímu diváku už význam díla asi zcela unikne. 70% (03.01.2017)

Tak z tohoto filmu až mrazí. Kdysi mě na toto téma dostali Všichni dobří rodáci, kde ovšem byly i nějaké ty odlehčující chvilky. Tento film je kondenzovaným příběhem smutku a strasti. Jak hodně se liší od filmů 50. let, kde ona doba byla podávána naopak až moc optimisticky. A přitom to všechno bylo někde mezi. V tomto ohledu na mě silně zapůsobil film Touha od Vojtěcha Jasného (z roku 1962), který ve svém povídkovém filmu dokázal onu dobu nahlédnout o něco lidštěji a v širším kontextu. Na druhou stranu Kachyňův snímek Noc nevěsty je prostě herecky, obrazově, hudebně i tematicky (ač zachycující jen určitý úsek skutečnosti) opravdu velmi silný. A určitě z paměti jen tak nevymizí. (15.09.2019)

Kachyňův film je od samého počátku strhující výpovědí o kolektivizaci na venkově v 50 letech. Ale třeba na rozdíl od mého hodně oblíbeného filmu Všichni dobří rodáci není zdaleka jen o tom. Z mého pohledu je zde hlavně hodně silný náboženský podtext či rozměr, což dodává tomuto snímku na originalitě. I když možná i proto není tento film (v porovnání se zmiňovaným snímkem Vojtěcha Jasného) zdaleka tak známy. Coby věřícího mě ve filmu hodně vzaly dialogy mezi bývalou jeptiškou a knězem: "Jak víš, co Pána uráží a co přijímá s uspokojením?"..."Jsou věci v Knize a věci mimo Knihu...Jsem v Něm a On je ve mně". Fakt koukám, že se něco takového dostalo do filmu v socialistickém Československu (i když šlo o 60 léta). (15.02.2017)

Velmi temný a velmi drzý snímek Kachyňův, jak tu někdo poznamenal. Kamera na výbornou. Nemyslím si, že se tu Kachyňa snažil o kritiku dvou extrémů, náboženství a komunismu. Spíš dal na misku vah osobní statečnost a sílu Slečny (tedy Jany Brejchové), emeritní řádové sestry a hoštaplera a zbabělého hajzla Picina, předsedu čerstvě a velmi násilně zkolektivizovaného JZD. Obraz vesnice v šoku padesátých let dotváří sluha Ambrož skvěle zahraný Gustávem Valachem. Nádhernou roli tu ztvárnil i Petr Svojtka, který je k víře chladný ale Slečnu patrně velmi obdivuje. "10 nebo 15, jsem úplně blbej, jezdím s koňma". Naprosto povedená záležitost a česká trezorová klasika. (18.10.2010)

Zajímavý střet náboženské "svobody" a totalitního režimu. Překvapivé je, že žádná z postav není vyloženě kladná, každá má své stinné stránky, skryté motivy nebo jen propadla lákavému kouzlu jménem fanatismus. Kola osudu se rozbíhají a vše směřuje ke svému tragickému konci... (04.07.2011)

Duchovenstvo, komuniste a lidova vesnicka masa, ktera lpi na starych tradicich a jen nerada se smiruje s nastupujici kolektivizaci. Uzasne vykreslene charaktery postav (ktera z nich by se dala jednoznacne oznacit za kladnou anebo za zapornou?) a skvělá kamera Josefa Illíka. (31.01.2009)

Film napěchovaný symbolikou a myšlenkami řečenými i nevyřčenými tak intenzivně, že vyburcoval mnohé k nekonečným a bez slovníku cizích slov téměř nepochopitelným komentářům. Je to ovšem bezesporu dobře. Noci nevěsty nelze upřít naléhavost a fascinující je zejména tou lehkostí, se kterou onu tíživost cpe do chřtánu diváka sledujícího děsivě pochopitelný děj s dechem zatajeným a ústy otevřenými. Šťourání do období morálního rozvratu našeho národa ještě z pozice spoluodpovědných je bezesporu diskutabilní, nicméně stejně tak trýznivě potřebné. Ovšem málokdy je četba zdejších komentářů téměř stejně inspirativní, jako film samotný... (28.02.2017)

Pro mě další podivný film československé nové vlny, další padlý mýtus. Režie, kamera i celé vizuální pojetí filmu jsou velice zručné, ale jsou takřka k nerozeznání od desítek jiných filmů té doby. Největším problémem pak pro mě byla Jana Brejchová, která se pro tuto roli naprosto nehodila a chvílemi se mi zdálo, že moc nerozuměla promluvám, které jí do úst vložil Jan Procházka. Méně atraktivní a populární, zato oduševnělejší herečka by asi byla lepší volbou (už vzhledem ke zjevným uměleckým ambicím snímku). A herci jako Jaroslav Moučka či Josef Větrovec v tomto typu filmů působí jako pěst na oko (nic proti nikomu, jen se tito herci příliš proflákli v různých budovatelských veselohrách). Mě se to nelíbilo. (23.05.2009)

Film, ktorý skryto alebo aj zreteľne pojednáva o toľkých neduhoch človeka, že sa súdruhom jednoznačne ideologicky nehodil. Pretvárka, pýcha, fanatizmus komunistický aj náboženský a čo z toho vzíde v krušnom období kolektivizácie, prenasledovania a vyvlastňovania počas jedného dňa a jednej neobyčajnej noci. Vo filme nie je žiadna postava bez viny a množstvo dômyselných metafor sa nedá zachytiť prvým pozretím. Jana Brejchová je v netradičnej úlohe mníšky výborná a nezaostávajú ani ostatné postavy, skoro každá má svoju chvíľu na prednesenie neopakovateľnej hlášky alebo činu. –––– Jak je to? My dáme dobytek. A co dáš do kolchozu ty, kromě svý plechový huby? –––– Zvíře musí jíst tolik, až je nasyceno. Člověk jen tolik, kolik musí. (14.01.2014)

Hodnotím film pěti hvězdičkami pro jeho neopakovatelnou atmosféru. Po zrušení ženských řeholí v Čechách se vrací bývalá jeptiška domů - na svůj rodný statek, který se zatím stává obětí kolektivizace (statkář Konvalinka raději zastřelí všechny své krávy, než aby je musel dát státu, a nakonec zastřelí i sám sebe); je večer a noc 24. prosince a Jana Brejchová jako statkářova dcera a bývalá jeptiška svou duchovní silou pohne místního ustrašeného faráře (Josef Kemr), aby sloužil půlnoční mši, což je v té době přísně zakázáno. Celá vesnice se vydá do kostela procesím, v jehož čele jde jeptiška - cestou žehná těm, kteří o to žádají a z úst jí vychází jen samé stříbro. Očividně svou duchovní silou stojí nad rezignovaným vesnickým farářem, kterému si dovoluje vměšovat i do půlnoční liturgie. Obyčejnému lidu je vše jasné - je svatá, což se zdá stvrzovat i její mučednická smrt. Po zhlédnutí filmu nelze nevzpomenout na Jasného Všechny dobré rodáky, kteří pojednávají o stejné době a o podobném vesnickém prostředí, avšak z úplně jiné perspektivy. Tam jsou všechny postavy detailně zpracovány, to samé lze říci i o propracovaném ději. Noc nevěsty je palba na city a představivost. Všichni dobří rodáci jsou jako výjevy od Breughela a Noc nevěsty je jako madona Murillova. (29.03.2010)