The Nun's Night
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Jana Brejchová, Mnislav Hofmann, Gustáv Valach, Josef Kemr, Josef Elsner, Čestmír Řanda st., Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Valerie Kaplanová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Podzim a zima 1950: Do Týnce se po sebevraždě statkáře Konvalinky vrací jeho dcera, bývalá jeptiška. Zjitřené náboženské cítění a odpor proti násilné kolektivizaci vedou k tragickým událostem, které vyvrcholí během štědrovečerní noci... Tato syrová balada je jedním z nejpůsobivějších filmů autorské dvojice Karla Kachyni a Jana Procházky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (104)
Bylo by těžké se rozepsat a přitom neplácat nesmysly. Film je to výborný a hlavně obdivuji všechny, kteří v něm mají jasno. Já ne. Záleží na úhlu pohledu a vše dnes může vyznívat jinak, než před padesáti lety. ()
Syrový a pravdivý film, z kterého jde mráz po zádech. Vše do posledního momentu skutečné, nic hrané, přesně do sebe zapadající mozaika, jejíž střípky divák postupně skládá do provázaného celku, který svým výkonem stmeluje nejen Jana Brejchová, ale i režie, kamera, hudba, střih, výprava a téma. Téma nadmíru zajímavé a bolestné, o němž by měl každý vědět a zamyslet se nad ním. ()
Váš otec odpráskne všechen dobytek, který má, aby ho nemusel dát JZD, a nakonec si taky provrtá lebku kulkou. Vy jste mladá (a ksakru rajcovní) jeptiška, která se vrací domů po uzavření klášterů a stane se z vás samozvaný prorok, který spojí (a zároveň rozdělí) celou vesnici. Dokonalé propojení mystiky a hořké reality začátku komunismu vyšlo Procházkovi ještě lépe, než když míchal totalitu s romancemi (třeba jako v Zelených obzorech)...ovšem Kachyňa Procházkovu Svatou noc zbrzdil. Byla děsně roztahaná, málo dramatická a nebyl dán plný prostor pro Procházkovy skvěle promyšlené dialogy. Jinak je to samozřejmě úžasný film a myslím, že bych řekl, že je úplně úžasný, kdybych nečetl předlohu, jenže já ji četl, takže plné hodnocení dát nemůžu. ()
Teprve, když jsem viděla tenhle film, jsem si uvědomila, jak moc Všichni dobří rodáci předkolektivizační vesnici idealizují. I když ve mně taky vzbuzuje pocit, že komunisti byli v sebereflexi dál než kdokoliv jiní, protože to nejlepší z antikomunistické literatury a filmu vytvořili členové KSČ. Byť obvykle odejití. Divné... ()
Snímek na mě působil dost kontroverzně. Odehrával se počátkem 50. let v první vlně kolektivizace a rušení církevních řádů ve vesnici, kde stačilo málo a roztrpčení sousedů ohledně necitlivého společného ustájení dobytka se vlivem fanatické bývalé jeptišky změnilo v revoltu obce proti stejně fanatickému předsedovi MNV a družstva, který nebyl schopen pochopit psychiku lidí, zatížených pocitem křivdy. Kachyňa zde jenom s mírnou nadsázkou zobrazil dost realisticky tehdejší dobu a vytvořil jedno ze svých stěžejních děl. Vynikající výkony předvedli zvláště Gustáv Valach v osobě obecního blázna, Jana Brejchová jako fanatická jeptiška, Josef Kemr jako ustrašený farář. Přesto jsem se s vyzněním filmu nemohl ztotožnit, navíc jsem vůbec nepochopil závěr, kdy předseda zastřelil svého oponenta a jeptiška zahynula uprostřed pole. Jenom věřím, že dnes už není situace, kdy by církev mohla natolik obluzovat myšlení lidí, jak ukázal tento film. ()
Násilně kolektivizovaní rolníci se poznenáhlu vzbouří, když návrat bývalé jeptišky zjitří náboženské cítění. Napětí vyvrcholí o štědrovečerní noci, která má daleko ke svátku klidu, míru a míru. Režisér Karel Kachyňa společně se scenáristou Janem Procházkou však mířili ještě dál: chtěli postihnout obrysy každého fanatismu, ať již se oháněl spásou na nebesích nebo už tu na zemi. Ve své baladičnosti stále působivé, černobíle natočené dílo těží zejména z běloskvoucí mrazivosti zimní scenerie. ()
Takové filmy se dnes opravdu netočí. Fanatismus totalitní moci vs fanatismus víry a mezi soukolím vystrašený český člověk. ()
„Slečna“ jede jako tank. Film je silný po všech stránkách, dnes už natolik známý, že jistě netřeba se dvakrát rozplývat nad jaksi překvapivě samozřejmou schopností tehdejších tvůrců vystavět mocnou výpověď s prvotřídní uměleckou i dokumentární hodnotou. Proto je možné zastavit se u jiného detailu: Film ve vedlejším plánu zdokumentoval stav vesnice 60. let (točilo se v Havlíčkově Borové). Máme tu před sebou „živý“ důkaz architektonické kultivovanosti a koncepční jednoty české vesnice v 60. letech, která později ve většině míst vzala za své při dostavbách „po svém“. Ty trvale proměnily tvář české vesnice v bezduché, neplánovitě nahromaděné sbírky dobrovolných výkladních skříní absence přirozeného vkusu a neschopnosti ctít či jen vnímat společné i veřejné, také ale štědře zastoupené schopnosti až zarážející dobové obedience, krádeže i psychologického diktátu otrockého kopírování. Vykreslení různých povah vesničanů, kteří své vlastnosti svou architekturou i tvůrčí činností prezentují, je povedenou součástí i tohoto filmového díla. ()
Temné, syrové, černobílé, na baladickou notu laděné drama, které je ozvláštněno snahou obou tvůrců pojmenovat a demaskovat nejen fanatismus pohůnků totalitní moci represivního komunistického režimu, ale zároveň také další zhovadilost - náboženský fanatismus. Kolektivizační téma je zde rozebráno velmi zajímavým způsobem, opět jasná a pro Kachyňu tak typická ukázka lidských charakterů v té nejobnaženější podobě. Jako negativum vnímám až patologickou potřebu snímku se babrat s tak dramaticky vyzuálně vypjatou poetizací obrazu, že se to dostalo do rozporu s vlastním smyslem filmu. Jednotlivé scény jsou tak moc staticky zaklety do své ponuré krásy, až retardovaly děj a zcela zatlačily do pozadí hodnotu historického svědectví. I tak velmi dobrý filmový zážitek, který by měl jednou za život shlédnout každý fanda "60 tkové" tvorby - 60%. ()
Slabé. Brejchová v roli jeptišky úplne vedľa. Celkový dojem z filmu je nemastný-neslaný. ()
Snad jen výkon Josefa Kemra v roli faráře a hudba snesou přísnější měřítka. Kemr v závěru správně spraží Brejchovou, která se pomátla a myslí si, že je boží posel či co. Ani Valach nehraje svého obecního blázna špatně. Ostatní představitelé si z něj bohužel berou příklad a jak blázni se chovají také. Věrný obraz? To stěží. To se jako o Štědrém dnu na českých vesnicích v 50. letech střílelo, házely se kameny do oken a obyvatelé se nachali opíjet rohlíkem samozvanými božími posly? To těžko! Jako umělecká stylizace, dejme tomu, ale to je tak vše. ()
Nezapomenutelný syrový a realistický obraz naší kolektivizace. A také Síly, která o vánoční noci dokázala povzbudit ustrašené, sjednotlt rozptýlené a dodat odvahu zoufajícím. Síly, kterou na zemi představuje nevěsta Kristova - Církev. V mnohých slabá, ale přesto vždy silnější, než jakákoliv lidská zloba a zvůle. ()
Zvláštní. Dokud jsem si nepřečetl komentáře, nenapadlo by mě, že to má být o fanatismu. Když už, tak větší fanatik mi přišla Brejchová než vrchní kolektivizátor. Škoda, že postavu jepitšky trochu neumírnili, mohlo to bejt o dost lepší. Ke konci už to nebylo úplně ono. Ale já mám tyhle černobílé "mrznoucí" filmy rád, proto za 4*. ()
Mrazivý příběh souboje stalinistů a jeptišek, kde není vítěze ani poraženého. Jen pár českých prasat, kterým každý režim dá možnost chovat se ještě nechutněji, padne kulkou "spravedlivých". ()
Tohle se mi moc nelíbilo... Nevim třeba je to potřeba vidět vícekrát. ()
Že jde o zcela opomíjený film svědčí i to, že jsem ho uviděla poprvé 48 let po natočení a typ na něj jsem dostala náhodou přes ČSFD. Jde o nádherný černobílý snímek promlouvající úchvatnými obrazy, podobenstvími, velmi silným příběhem, skvělými hereckými výkony. Podobnou atmosféru má Smuteční slavnost. ()
Lekce z historie "osvobození venkova". ()
Sedmadvacetiletá černovlasá Jana Brejchová v netradiční roli nevěsty Kristovy. Josef Kemr v roli faráře, který vykládal pouze písmo z knih, nechtěl si to s novým režimem nijak rozházet, tak pro jistotu ani nechce sloužit půlnoční. Film je celkem slušně obsazen a dokonce prožluklý a zarytý komunista Josef Větrovec ty nehraje kolektivizátora. Je neuvěřitelné, že tento film vznikl. Je vlastně první, Všichni dobří rodáci (1968) Vojtěcha Jasného a Smuteční slavnost (1969) Evy Kantůrkové přišly až potom. ()
Tentokrát budu mimořádně stručný. Na mě byl film totiž až nesmírně těžký. Nicméně díky hereckým výkonům a těžkému tématu kolektivizace a náboženství v době 50. let, dávám čtyři hvězdy. Maximum dávám opravdu jen proto, že jak jsem již uvedl, na mě to bylo moc těžké. Možná proto, že naše generace v té době nežila, nezažila ani dobu komunismu a neví tedy na vlastní kůži oč jde. Nicméně Myslím, že je důležité, že podobné filmy vznikaly tehdy. Horší je, že dnes už se podobnými tématy nikdo nezajímá. Jako by 50. léta byla tabu. Točí se o době komunismu, ale spíše o praktikách StB v dobách 60. a 70. let a navíc s velmi pochmurnou kvalitou. ()
Baladicky pribeh ktory sa odohrava počas kolektivizacie patri medzi to najlepšie autorskej dvojice Kachyna,Prochazka.Film ma skvelu atmosferu a hereske vykony. ()
Související novinky
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)