Ucho

Brilantní thriller o odposlouchávacích praktikách StB, o strachu nejen obyčejných lidí, ale i stranických špiček a jejich rodin. Výborné herecké výkony podaly hlavní představitelé Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. (18.01.2011)

Paradni atmosfera! Strach, deprese, bezmoc, silenstvi. 95% Ale 10 let ten film zase nechci videt. (02.05.2011)

Šikovná kamera (hlavně časté užití pohledu z první osoby) a výborné ústřední duo Brzobohatý - Bohdalová nabízí atmosférickou a napínavou podívanou. (02.05.2011)

Ucho je dobře vystavěný a především mistrně budovaný příběh z období těžké normalizace, kdy bylo běžné všechny neustále prověřovat, tzn. odposlouchávat a to nejlépe přímo doma. Co podobné nastavení celé společnosti dokáže udělat s lidmi, naprosto vynikajícím způsobem ukazuje ústřední dvojice v podání Radoslava Brzobohatého a Jiřiny Bohdalové. Tísnivé prostředí, paranoia, hádky, násilí, zmatení, nejistota... i když je to jen film, stejně se to těžce rozdýchává. Jsem moc rád, že jsem v té době nežil a že celý minulý režim již skončil. Jako ocenění filmu beru i fakt, že film byl na téměř dvacet let zapovězen... dokázal totiž danou situaci popsat tak věrohodně, že se toho soudruzi báli. (16.08.2018)

Kurevsky dobrej film. (16.10.2018)

Když se Ucho vezme kolem a kolem; stačí na dokonalý zážitek jen dva vynikající herci a místnosti spočítatelné na prstech jedné ruky. (03.10.2006)

"Jakto že je odemčíno..když jsem bral před chvílí za kliku bylo zamčíno."...uteklo to jako voda.Ukázka strohého thrilleru.Zajímavý noční souboj nejen mezi rozhádanou manželskou dvojicí ale i s neviditelným a všudypřítomným nepřítelem který všechno slyší...a byl z toho velice zvláštní klaustrofobický pocit ...také z té jejich naprosté přirozenosti..."Blbost!" "Nó to jsi taky dlouho neřek...já furt po čem se mi stejská" (20.02.2008)

Variace na 1984. Nádherně zachycen pocit strachu hlavní postavy (velmi dobrý výkon Radoslava Brzobohatého). Je až neuvěřitelné, že tento film vznikl v roce 1970 a popravdě se moc nedivím, že nenašel tehdy pochopení a putoval do trezoru. Další perla v pokladnici české kinematografie, která dlouho unikala mé pozornosti. 95% (23.07.2008)

Ucho potvzuje jisté komunstické příslový z 50tých let NIKOMU NEVĚŘ A VŠECHNY PROVĚŘ!! Ucho jasně ukazuje, že ani oni privilegovaní v totalitním režimu si nemohou být jistí bezpečností a rádoby svobodou ani u sebe doma na záchodě. Brilantně napsané, zrežírované a hlavně famozně zahrané (životní výkon Jiřiny Bohdalové). Co víc si jen přát-snad jen to, aby rudí volové už skončili na odpadišti dějin. (04.12.2008)

Check my paranoia. (05.04.2009)

Rozhodně nechci tady ten film nějak shazovat. Uznávám jeho silnou výpovědní hodnotu. Z té atmosféry plné strachu a nejistoty chvílemi opravdu zamrazilo.. Ale prostě - nebavil jsem se tak, jak by se asi slušelo na údajně jeden z nejlepších českých filmů...P.S - vzhledem k tomu, že film už den nemůžu nějak dostat z hlavy, a čím víc o něm přemýšlím, tím víc se mi začíná líbit, tak musím jít s hodnocením lehce nahoru. 7/10 (05.09.2009)

Smekám před herectvím Jiřiny Bohdalové. V Uchu jsme svědky jednoho z nejlepších ženských hereckých výkonů v československé kinematografii. O to horší je představa, že tato herečka se v následujících 20 letech právě kvůli roli Anny na filmové plátno už téměř nedostala. Obrovská daň za životní roli. (01.05.2011)

Tenhle film řadím do společnosti morbidních kousků podobně jako Spalovače mrtvol.Pustil jsem si jej jednou a už to nikdy neudělám....Musím ale vyzvednout pár scén které byly ůžasné!!!Např. tady ta ve sprše kde si Bohdalka přestala vidět do pusy a na Brzobohatého ten svůj kulomet pěkně pustila:-))) (15.12.2011)

Více než drama nebo thriller bych Ucho hodnotil jako velmi psychologický. Film pracuje spíše s celkově stísněnou atmosférou, kterou se Karlu Kachyňovi podařilo dokonale zachytit. Dvojice Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová jsou jen třešničkou na pěkně zhoiřklém dortu vykreslené doby. (27.06.2012)

Filmařina v surové podobě. Vše se odehraje v jednom večeru, strach a paranoia téměř hmatatelná. Na svou dobu velmi odvážný film, který se nebojí ukázat praktiky typické pro totalitní režim. (12.01.2013)

Veškeré filmové dokumenty o této době (a že jich moc není/nebo nejsou dostupné?), veškeré historické publikace za poslední čtvrtstoletí (a že jich je, ale nikdo je nečte...), veškeré historické povědomí o této době, které současná společnost má (ale spíš nemá), se jeví oproti této syrové umělecké výpovědi zcela "zbytečné". Narvat do hodiny a půl filmu naprosto vše o systému, který si nikdy nevěřil, a proto všechny kolem sebe neustále podezíral, je obdivuhodné. Samozřejmě... kdo nechce vidět, neuvidí, kdo nechce slyšet, neuslyší. Nemusíte přepisovat dějiny, pouštějte dětem ve školách Ucho. Koneckonců, film byl natočen (ač okamžitě trezorován) de facto v poločase rozpadu systému, který podrobují drtivé kritice sami komunisté. A o to je jejich zpověď také cennější. (09.07.2016)

Je to strašně smutný psychologický drama thriller. Je opravdu smutné, co se stalo z manželství Anny a Ludvíka a nemalou zásluhu na tom měli soudruzi. Skvělé herecké výkony, obzvláště Radoslav Brzobohatý a Gustav Opočebský, úchvatná režie a scénář Karla Kachyni, krásně depresivní hudba a skvělá kamera (dosti podobná Spalovači mrtvol), ale i jiné dokonalosti z filmu dělají podobenství. A říkal jsem to jako levičák a říkam to i jako pravičák - Havel je měl pozavírat. 100% (26.03.2018)

Tak tohle bylo dobrý psycho! Režijně vyťukaný, kamerou originální, herecky taky pětihvězdičkový. Kachyňa mě začíná bavit. 🦆 (10.11.2020)

Soudruzi, jdeme hajat! Zájem, který projevují totalitní režimy o soukromí jedince, je s přihlédnutím k současným poměrům skoro dojemný. Zájem, který projevují o soukromí jedince režimy spotřebitelské, je na osobní úrovni snad méně devastující, ale též méně dojemný. Kachyňova noc při svíčkách s Annou a Ludvou, který ke své domnělé smůle doporučoval nelikvidovat cihelny a následně vysílal po drátě svůj bezbřehý strach, je pro současné publikum trochu bizarní návrat do časů, kdy bylo právo na soukromí sice porušováno, ale stále považováno za cosi základně lidského. (25.12.2022)

Perfektně zahraná ponurost trezorové doby, hromadný kroměřížský kompars a strach nesoucí samotné srdce až do kalhot. Manželé ve vládní vile nám dali nahlédnout do svého soukromí, jejich dialogy byly na pokraji nesnášenlivosti, pak zase držení za jeden provaz. Autentická byla hysterická scéna, kdy R. Brzobohatý honí manželku, která ho provokuje svými řečmi ke skorozabití. On nechce, ať je slyší ucho, které je nakonec nastražené v celé vile. A takové to vzpomínání, co kdo řekl v kuchyni, na vládní recepci... Konec byl víceméně otevřený. Místo lochu se náměstek stává ministrem. (14.01.2008)