27. Český lev

Loňský přenos jsem otrojkoval, proto musím letos hvězdičku přihodit, protože to bylo lepší. Václav Kopta se evidentně zlepšil, jeho vtípky nevyznívaly do ztracena, ale i celý večer byl tak nějak čilejší, s překvapením jsem zjistil, že jsem se (s výjimkou závěrečné fáze) vlastně vůbec nenudil a celá akce byla krásně pohodová. Hned první oceněná herečka mě navíc dostala svým nefalšovaným nadšením, spontánní projev radosti Kláry Melíškové mi okamžitě způsobil dobrou náladu, která mi už vydržela. Tentokrát jsem byl s přenosem velmi spokojen. (07.03.2020)

Je to lepší než Ceny kritiky (ale co není?), i když k tomu moc nejdou přiřazovat pozitiva, protože to prostě nemá potenciál něčím být - jen konzervativní, korektní (tedy korektní ve smyslu konzervativní - opakované demonstrování nepochopení transgenderu, kdy je Stárková představována jako mužská role, je při ocenění Mostu symptomatické) a v lepších chvílích neúmorné. Že to přejelo Nabarvené ptáče, mi u mainstreamových cen přijde logické, pozitivní bylo, kolik prostoru dostal třeba Karásek na jevišti alespoň oklikou. Moc hezké gesto ze strany instituce, která to asi nemůže dělat o moc líp. Kéž by to bylo trochu svižnější, možná bych nezval ty extra hosty, to dramaturgické rozhodnutí nechápu. 50 % (07.03.2020)

Úvodní propojovací pasáž se spěchajícím Koptou („Nejseš na to moc mladej, Václave?“) byla fajn, ačkoliv užití knižní předlohy hned 2x nutné nebylo. Gong naštěstí neotravoval a Tatabojs měli slabší chvilku snad jen u přebírající Kashcheevy (a naopak mě potěšili Filmařskou). Z předávajících mě rozesmáli Mareš, Dejvičáci či duo z Mostu, zatímco „vystoupení“ Vrány a Janžurové…ehm, nevěděl jsem, co si mám myslet. Z děkujících mě nejvíc pobavili Schmitzer s Havelkou, za vyloženě slabší bych označil snad jen řeč Hudce. A samotnou kapitolou je moderátor Kopta. Podobně jako minulý rok se dlouho držel a rozhodně měl své světlé momenty, ale s postupujícím časem bylo těch nepovedených chvilek stále víc, otázky na předávající/oceněné (ať už je vymýšlel sám či s někým) místy působily docela trapně (nejvíc u Kotlára, Adamovské či Janžurové). A závěrečný předávající byl na můj vkus prostě špatně zvolený, jakkoliv měla angličtina „dítěte reálného socialismu“ (zřejmě) pobavit. Oproti loňsku menší krok zpátky, slabší průměr. (08.03.2020)

Včera jsem zjistil, že stačí natočit velmi silný příběh a dostanete do rukou sošku Českého lva. Mluvím o filmu Nabarvené ptáče, které získalo devět českých lvů. Mužské i ženské kategorii ve vedlejší a hlavní roli posbírali filmy Vlastníci a Staříci. Hlavní roli ve filmu Na střeše jsem přál cenu Aloisi Švehlíkovi, ale cenu získal Jiří Schmitzer za svoji roli vysušeného vojáka ve filmu jsi myslím že zaslouženě. Škoda, že film Na střeše, který měl osm nominací nezískal ani jednu cenu což mě docela mrzí. (08.03.2020)

Na Českého lva jsem zanevřel již dávno, ale náhodou jsem v sobotu přepnul TV, když běžel již 27. Český lev. Musím uznat, že to bylo letos vcelku vydařené. Zdejší kritiky Kopty nejsou namístě. Pan Kopta nebyl zase tak špatný. Před ním moderovala např. Lucie Výborná a ani to nebyla žádná hitparáda no a po ní moderovala Českého lva slovena SLOVENSKY, takže se z toho stával slovenský lev, což se asi zdejším kritikům Kopty líbilo více. Hudební live doprovod od Tatabojs byl skvělý nápad a večeru dodával potřebnou atmosféru. Dokonce i socha se přiblížila původní verzi a již bylo opuštěno od dopravního kužele, což je nutno také vyzdvihnout. (08.03.2020)