28. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2020

Potěšil Bočan, od kterého zaznělo také jediné smysluplné vyjádření ze všech oceněných a nevýhra Krajiny ve stínu (ale ta je zase spíše jenom projevem nekritické adorace Agnieszky Holland a jejího přivlastnění jako největší současné "české" režisérské osobnosti, než skutečné zajímavosti oceněného snímku...), pobavila jenom brutálně rozdováděná maskérka Bartošová, jinak bez humoru. Vložky s "cestováním" k Rudolfinu na facku, ty neobstály ani jako pokus o humor. (07.03.2021)

Na tý dojemný děkovačce Hynka Bočana bylo krásně vidět, že kdyby se opustil starej a přežitej styl předávaní v živým ceremoniálu a vsadilo by se na tuhle semi-staged podobu, dopadly by Ceny filmový kritiky i Čeští lvi mnohem líp, zvlášť v týhle zkurvený covidový době. Byl by to strhující doják a ne tísnivé mrtvolno. (07.03.2021)

Mně to předávání nejvíc připomnělo Stardance, s tím rozdílem, že tam ve výklencích pod světly stáli nějací lidé, o nichž jsem nic netušil - pan Kopta (místo pana Ebena) je pořádně nepředstavil, nic o nich neřekl. Příklad: těšil jsem se na svého kolegu z FAMU Petra Boka, že ho zas po letech uvidím, když je nominovaný, ale kamera ho (i druhého scenáristu) jen rychle švenkla, takže nic. Nejlepší bylo předávání cen u Hynka Bočana doma na zahradě, a možná by tenhle koncept mohl být přínosem i do budoucna, mělo to ze všeho ostatního, unylého alespoň šmrnc. (27.03.2021)

Úvod stejně jako loni příjemně potěšil. Přesto bez těch pohledů do publika to bylo letos zvláštní, ovšem s výjimkou chybějícího potlesku spíš snesitelnější. Každopádně, když by se člověk chtěl užuž radovat, že účinkující (i když bohužel ne všichni) neřeší politiku (a tendenční vyrovnávání se s českou historií), dostane jako facku do tváře nadužívání Covidu (ne, nemyslím si, že to bylo zrovna v tomto typu pořadu patřičné). Humoru bylo naopak ze strany protagonistů méně a spíš se o ně měly starat cesty autem (slabší i lepší scénky, ale Pokorná jako řidička či vůz vezoucí hudební skladatele přece jen pobavily), vyloženě zklamaly asi jen Nováková a (sjetá?) Bartošová. Kapela Hm… byla v pohodě, Kopta podával svůj standard. A zcela neprofesionální Křížková („Slušnost na prvním místě!“) byla zdaleka největším průserem večera (příští rok už bez ní, prosím!). K samotným oceněním asi bez komentáře, snad jen s povzdechem, že od vyhlášení nejlepšího Střihu jsem pochopil, kudy že se budou letošní Lvi ubírat…oproti loňsku krok zpět, snižuju na 2*. (07.03.2021)

„Takový pocit se nikdy neomrzí,“ přiznal sedminásobný vítěz Lvů Ivan Trojan. A lehce si posteskl, že drama Šarlatán nezískalo víc cen, ovšem ještě po něm následovaly důležité kategorie. Včetně té hlavní. Co se týče počtu udělených cen, vyhrála nicméně o jednu Slámova Krajina ve stínu. Vítězi jsou tedy tak nějak oba snímky. Nejvíc se mi přesto líbil nápaditý Modelář od Petra Zelenky, který patří mezi popichovačné autory, kteří dokáží konkurovat evropské kinematografii a vůbec se nemusí krčit někde v koutě. Prostě byl jiný. Vítězem naopak není divák, který se znovu nedočkal ukázek výkonů alespoň nominovaných herců a hereček (aspoň u vítězů nakonec ano), okénko in memoriam bylo znovu nedůstojně kvapné, rozhovory s oceněnými neměla dělat Petra Křížková a lehce zklamal i moderátor Václav Kopta. Ano, přenos bez diváků byl náročný, ale o to víc se nabízelo to uchopit jinak. Humor tak hodně drhnul. Když už se umělci tísnili v autě, mohli přeci sedět nějak rozumně v Rudolfinu a dělat kulisu. Potěšila naopak Jaroslava Pokorná za volantem i někteří další z cestujících. Poslední roky jsme se naštěstí obešli bez politických výjevů, letos to vynahradila slova díků směrem ke zdravotníkům. Kategorii dokumentů opanoval snímek V síti, ale zoufale mi chyběli Králové videa. Ocenění za přínos kinematografii pak obdržel režisér Hynek Bočan, který v osmašedesátém ještě stihl natočit Záhadu hlavolamu, což byl „další hřebíček do rakve a Pasťák, což byl definitivní konec...“ (06.03.2021)