Režie:
Otakar VávraKamera:
Jiří MacákHudba:
Otmar MáchaHrají:
Jiří Bartoška, Vladimír Kratina, Ilona Svobodová, Jana Šulcová, Yvetta Kornová, Valerie Kaplanová, Libuše Geprtová, Boris Rösner, Jan Přeučil (více)Obsahy(1)
"Na přelomu 10. a 11. století se v bratrovražedném boji mezi Přemyslovci a ostatními rody rozpadla boleslavská říše, ze sporů těžil především německý císař. Tehdy se zdálo, jakoby český stát i rod jeho knížat byly před zánikem..." Těmito slovy scénáře se začíná odvíjet příběh filmu Oldřich a Božena, jehož námětem se stala stejnojmenná divadelní hra Františka Hrubína. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
Z krvi, chaosu a smilnenia zrodil sa zárodok českého kráľovstva. Ohrozený bratovražednou nenávisťou aj cirkevnými intrigánmi germánskej krvi. Mytologická linka, vyzdvihujúca príklon k nezasahovaniu cirkvi do svetských záležitostí, prirodzenosti plodonosného lona a lásky nepodmienenej mocou ani predošlým sľubom inej partnerke, je oslavou češstva modernej doby. Hrdosť na ateizmus, promiskuitu, relativizmus rodiny (vyše 50% - rozvodovosť, deti často nie sú biologickými deťmi zákonitých otcov) a prefíkané kľučkovanie medzi záujmami mocných. S ironickým úsmevom na perách sú Česi všetko zmienené pripravení kedykoľvek predebatovať v krčme a vniesť ako nosný prvok do rôznych umeleckých foriem. Divadelná prepiatosť je patrná aj vo Vávrovej filmovej adaptácii divadelnej hry Františka Hrubína. Expresivitu výrazu podtrhuje častou ženskou nahotou, pohanskými tancami (spätosť s prírodou). Náprotivkom divokej prírodnosti je kožene tvrdý xicht nemeckého intrigánskeho cirkevníka. Plus podivná kamera a ladenie do tmavých farieb, miestami polozrozumietľné brblanie. Snaha byť vláčilovejskejším než Vláčil sa vždy nevypláca. ()
Syrové, místy i autentické, občas trošičku Jiráskovité (a to pod předlohou je Fr. Hrubín) a silně pročeské a protiněmecké. Vávrovy se poslední filmy dařili hlavně po oné autentičnosti. Bohužel scénář je místy šablonovitý, dialogy divadelní a patetické-filmu i silně ubližuje moderní čeština. Herecké obsazení výzazné, jen Bartoška se mě do té doby moc nelíbil. Přesto se jedná o kvalitní historický film pro náročnějšího diváka. ()
Upovídaná legenda v pěkných oděvech, s nahými lepými děvami, v několika kulisách. Nejvelkolepější je herecké obsazení. Jinak chvíli po zhlédnutí už ani nevím, o čem to bylo. Jen že Oldřich chtěl dítě, Jutě to nešlo, Boženě mezitím ano, což se nelíbilo církvi. Přitom tam jeden z církve klidně zapíchl Navrátila. Doba holt byla jiná. ()
Volání rodu s Votanem a Brunhildou, legenda z prastarých filmových dob o časech, kdy se Slované ještě svíjeli u ohňů jako nějací pohanští Prusové. "Tady vládneš, Jaromíre ? Nevypadá to tu dobře !" Stylizovaná režijní i hudební exprese už trochu po sezóně, Bartoška na prahu zrození svého erotického kouzla:"Udělám z tebe biskupa, kaplane !" Kleštění, asistované porody, práskači a další vymýcené zvrhlostě na úsvitu nového řádu. Divadlo v plenéru, dílo, nepřesahující kvalitu dobových tv inscenací s historickými náměty. 2-3* za dramatickou snahu ()
"Co se to může zrodit z takové hrůzy" Pominu-li značnou ahistoričnost tohoto Vávrova snímku (scénář spojuje událost narození Oldřichova syna Břetislava, které se odehrálo cca 1002-04 s oslepením Oldřichova staršího bratra a spoluvládce Jaromíra, což se však odehrálo až o třicet let později), jedná o poměrně vydařené historické drama. Vávrovi se zde podařilo ztvárnit onu syrovou dobu ranného středověku, kdy se v Čechách ještě stále mísilo křesťanství s pohanstvím opravdu sugestivně (viz už třeba úvodní scéna pohanské slavnosti plodnosti u plápolajícího ohně). Je tu i hodně nahoty a to včetně naznačené nahoty mužské (viz koupající se Bartoška v potoce, kdy v proudu potoka lze tušit jeho mužské přirození). Možná ta scéna má vyjádřit kontrast Oldřichovi mužnosti vůči nemohoucností kleštěnce Jaromíra. Z hereckých výkonů zaujme zcela bez debaty Jiří Adamíra v roli podlého kněze/našeptávače. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (6)
- Snímek je filmovým přepisem divadelní hry Františka Hrubína, který se nechal inspirovat starou pověstí zaznamenanou již Kosmově kronice. (Olík)
- Otakar Vávra přikázal, že Juta (Jana Šulcová) musí být blond. Když se však odhalila, zařval: "Když jsem říkal blond , myslel jsem všude, tedy i dole." (sator)
- Natáčení probíhalo ve Valticích. (M.B)
Reklama