Robert Duvall

Většinou hrál vedlejší role a nikdy se neprezentoval jako pravá hollywoodská hvězda, díky čemuž jeho jméno není z nejznámějších. Robert Duvall, jeden z nejuznávanějších a nejvšestrannějších amerických herců byl však během své téměř padesátileté kariéry pětkrát nominovaný na Oscara a jednoho získal.
 
Druhá světová válka byla ještě daleko, když se v San Diegu narodil syn vojenského důstojníka Williama Howarda Duvalla, který byl později jmenován admirálem. Dostal jméno Robert Selden Duvall (5. ledna 1931) a francouzsky znějící jméno má po otcových předcích, nesmiřitelných hugenotech, které okolo roku 1700 vyhnalo z Francie zrušení Ediktu nantského Ludvíkem XIV. (1685). Díky matce, amatérské herečce, je přímým potomkem někdejšího slavného vůdce vojsk konfederace, generála Roberta E. Lee a příbuzným prvního prezidenta Spojených států amerických George Washingtona (Washington sám sice neměl biologické potomky, ale adoptoval děti své ženy Marthy Custis, poté co její první muž zemřel. Její syn John Custis měl tedy syna Washingtona Custise, jehož dcera Mary se provdala právě za generála Roberta E. Lee.).

Začal studovat drama na Principia College v Illinois, kterou absolvoval v roce 1953. Nastoupil nanecelé dva roky do armády, ale našel se až na The Neighborhood Playhouse School of the Theatrhe v New Yorku, kde studoval u Sanforda Meisnera. Byt tenkrát sdílel se spolužákem Dustinem Hoffmanem a oba se velmi přátelili s dalším svým spolužákem – Gene Hackmanem. V této trojici byli Hoffman a Duvall velice známí díky svým aférkám se ženami, dvojice Hackman a opět Duvall rvačkami v barech a všichni tři jako inscenátoři kanadských žertů. Během studií si přivydělával jako pošťák na Manhattanu, ale nevydržel to déle než 6 měsíců.

Série šťastných okolností se spustila hned, když Meisner obsadil Duvalla do hry The Midnight Caller v režii Hortona Footea a Foote Duvalla následně do role mentálně postiženého Boo Radleye v Ako zabiť vtáčika (1962). V té době se oženil s Barbarou Benjamin a manželství, které vydrželo celých jedenáct let, se mělo později ukázat jako Duvallovo nejdelší. Jméno si budoval především jako divadelní herec v New Yorku, kde hrál například v dramatu Arthura Millera A View from the Bridge (v němž působil jeho bývalý spolubydlící Hoffman jako asistente režie). Do repertoáru přidal také epizodní televizní role a menší postavy ve filmech: Štvanica (1966) s Marlonem Brando a Jane Fonda, sci-fi Countdown (1968) Roberta Altmana a Williama Conrada nebo v dramatu The Rain People (1969) Francise Forda Coppoly.

Směr: Kmotr

Výraznější roli dostal ve westernu Maršál (1969), kde měl tu čest být zastřelen Johnem Waynem a rok na to jej Altman obsadil do role Franka Burnse ve filmu MASH. Bohužel pro Roberta Duvalla jej o dva roky později zastínil Larry Linville, který ztvárnil tutéž postavu ve 115ti epizodách mnohem populárnějšího seriálu. Nicméně Duvall si zatím v klidu zahrál ve sci-fi George Lucase THX 1138.

Když Francis Ford Coppola obsazoval role ve svém legendárním Kmotrovi, vzpomněl si hned na dva protagonisty svého nedávného filmu The Rain People. Jamesi Caaneovi svěřil Santino 'Sonny' Corleona a Robertovi Duvallovi mafiánského advokáta Toma Hagena. O tom, jak se jej Duvall zhostil, svědčí jeho první nominace na Oscara. V této své, bezmála životní roli, si získal respekt svých dvou kolegů Marlona Brando a Al Pacina. Coppolův film se stal hitem (vydělal téměř 300 milionů dolarů). Později se Duvall setkal s Coppoloým režijním vedením ještě v kriminálním thrilleru Rozhovor (1974), v druhém pokračovaní Kmotra a ve válečném dramatu Apokalypsa (1979). Právě díky postavě podplukovníka Kilgorea a jeho hlášce „Miluju vůni napalmu, takhle po ránu.“ začal být pokládán za velkého herce, opět byl nominován na Oscara a v Guinnessově knize rekordů zapsán jako nejvšestrannější herec na světě.

Postupně se tehdy na čas propracoval k hlavním rolím, jako byl další jeho podplukovník Bull Meechum (Velký Santini, 1979) nebo country zpěvák Mac Sledge (Tender Mercies, 1983), za nějž získal svého jediného Oscara. Znovu se oženil, tentokrát s televizní herečkou Gail Youngs, ačkoli se o čtyři roky později rozvedli. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dosahovala jeho kariéra vrcholu, ale dál nenacházel velké příležitosti odpovídající jeho umění ani jeho „post-oscarovým“ požadavkům na honoráře. V roce 1977 naposled vystupoval na Broadwayi v inscenaci American Buffalo. Nehrál už ani ve třetím pokračování Kmotra, když produkce odmítla vyhovět jeho požadavkům, přesahujícím 5 milionů dolarů pro Al Pacina, k čemuž Duvall řekl „jestliže zaplatí Pacinovi dvakrát víc než mě, je to fajn, ale ne když to udělají třikrát nebo čtyřikrát, což udělali.“ Popravdě řečeno, za první část dostal honorář 36 tisíc dolarů a za třetí díl odmítl nabídnutý 1 milion.

Zpátky k vedlejším rolím

Jeho větší úspěch z příští doby představovala snad už jen hlavní role Texas Rangera Guse McCrae v televizní westernové sérii Osamělá holubice (1989), za níž byl nominován na cenu Emmy. Podruhé byl na tuto televizní cenu nominován za dokonalé ztvárnění Stalina ve stejnojmenném televizním americko-maďarském filmu s Julií Ormond a Maximilianem Schellem (a v režii Ivana Passera). Když už se tolik vtělil do rolí bestií, zahrál si zanedlouho ještě nacistického válečného zločince Adolfa Eichmanna (Muž, který dopadl Eichmanna, 1996). Mezitím se v devadesátých letech objevoval v drobných rolích, s nimiž má největší zkušenosti, např. v Šarlatovém písmenu, Síle lásky, Drtivém dopadu, 60 sekundách a dalších. V letech 1991 – 1996 byl potřetí ženatý se Sharon Brophy, když na ulici Buenos Aires poznal Lucianu Pedraza, s níž se v roce 2005 oženil. Oba slaví narozeniny 5. ledna, ačkoli je Luciana o čtyřicet let mladší.

Bývá připodobňován k americkým filmovým hercům jako byli Spencer Tracy nebo Marlon Brando, ale taky srovnáván s dávným přítelem Gene Hackmanem. Co Je však odlišuje nejvíce, je Duvallova touha režírovat. Poprvé si vyzkoušel druhou stranu kamery v roce 1975 (dokumentární snímek We're Not the Jet Set), později se pokusil o drama (Angelo, My Love, 1983) a napříště se obsadil do hlavní role zmateného náboženského dramatu podle vlastního scénáře Apoštol (1997) nebo dalšího zfilmování svého scénáře Assassination Tango (2002). Kdo by to byl řekl, že starý americký herec mluví plynně španělsky, miluje argentinské Buenos Aires a především vášnivě rád tančí tango.

Dnes Robert Duvall patří ke generaci uznávaných herců, kterým filmaři rádi nabízejí střídavě větší (Krajina střelců, 2003) a menší role (Děkujeme, že kouříte, 2005), jimiž okoření svůj snímek a Duvall se do nich stále pouští se vší energií. Během natáčení Costnerova westernu Krajina střelců dokonce upadl z koně a zlámal si několik žeber. Odměnou mu byla zanedlouho udělená hvězda na hollywoodském chodníku slávy.

Kdysi vyrůstal v San Diegu a Marylandu, ale už pěnou řádku let Duvall žije na venkově ve Virginii, v místech, kde probíhaly boje občanské války, a kde se také natáčelo nepříliš úspěšné válečné drama Bohové a generálové (2003), v němž si zahrál svého předka generála Roberta E. Lee. Ostatně, herec je dlouhodobým zastáncem Republikánů a v roce 2001 byl osobně pozván nastupujícím prezidentem Georgem Bushem na jeho inauguraci. Duvallovou asi poslední větší rolí ve filmu, který měl navíc docela úspěch, byl jeden z excentrických strýčků (druhého hrál Michael Caine), kteří si na prázdniny vezmou malého synovce v komediálním dramatu Vysloužilí lvi (2003). Duvallovy aktivity jsou dnes již zapsány nejen v kategoriích herec, režisér, scenárista, producent nebo bývalý umývač nádobí, pošťák či řidič náklaďáku, ale i majitel restaurace nebo skladatel textů k písním. Nenápadný, ale činorodý herec se nehodlá jen tak zastavit a napřesrok pánuje další dva filmy.

ČSFD.cz