Schachnovelle
Schachnovelle
Chess Story
The Royal Game
Režie:
Philipp StölzlKamera:
Thomas W. KiennastHudba:
Ingo Ludwig FrenzelHrají:
Oliver Masucci, Albrecht Schuch, Birgit Minichmayr, Samuel Finzi, Rolf Lassgård, Luisa-Céline Gaffron, Andreas Lust, Lukas Miko, Johannes Zeiler (více)Obsahy(1)
Filmová adaptace románu Stefana Zweiga se odehrává v roce 1938, krátce před druhou světovou válkou, kdy vojska wehrmachtu vpadnou do Rakouska. Advokát Josef Bartok a jeho žena Anna se snaží uprchnout do Spojených států. Než se jim to však podaří, Josefa zatkne gestapo. Když odmítne spolupracovat a prozradit jakékoli informace o záležitostech šlechty a duchovenstva, je umístěn do samovazby. Jediný předmět, který se mu tam podaří propašovat, je šachová knížka. Během několika následujících měsíců se naučí všechny šachové strategie a hraje imaginární partie, ve kterých v hlavě pohybuje černými a bílými figurkami. Tato rozpolcenost nakonec vede k rozpadu jeho ega i osobnosti a prohrané hry v něm probudí touhu po pomstě. (HBO Max)
(více)Recenze (24)
Dobre vedený film, ktorý postupne mapuje to, ako človek stratí kontrol nad svojím rozumom a svojou osobnosťou. Prostredie, choreografia a výprava sú autentické, pôsobia dojmom vernosti danej doby. Ku štvrtej hviezdičky mi chýba o stupeň údernejší záver, trochu viac prepracovaná scéna, ktorá zachytáva „odhlásenie“ pána Bartoka z hotelu a dominantnejšia záporná postava. Až na toto sa jedná o vydarený psychologický snímok s veľmi dobrým výkonom herca Olivera Masucciho. Po veľmi dlhej dobe pomerne kompaktný film z rúk režiséra P. Stölzla. Osobné hodnotenie: 78% (***) ()
Literárna predloha je dokonalá a pre mňa osobne predstavuje jeden z vrcholov Zweigovej tvorby a dokonca aj nemeckojazyčnej literatúry. Lenže táto látka sa mi vždy javila ako krajne nevhodná na filmové spracovanie. Je to útla novela a vzhľadom na neveľký rozsah sa v takýchto prípadoch zvykne filmovo nafukovať, vypĺňať vsuvkami, naťahovať a prílišne pitvať pasáže, ktoré na papieri zaberali pár stránok. No proste spraviť všetko preto, aby sme dostali takmer dvojhodinový film. Sklamanie to nie je, ale ani nadšenie predstierať nebudem. ()
Niečo pre fajnšmekrov a ľudí, čo pri filme radi premýšľajú a nechcú dostať filmovú pointu podanú na zlatej tácke. V tomto prípade s ak nej treba dopracovať. To prelínanie reality, spomienok a snov bolo naozaj prepracované. A k tomu nosná kostra príbehu o morálke v čase biedy ľudského ducha. Spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Oliver Masucci předvedl vynikající výkon! ()
Viděl jsem už asi 3 starší adaptace Zweigovy Šachové novely včetně Radokova televizního experimentu, přičemž u mě dlouhodobě vítězí Královská hra s pány Munzarem a Hrušínským – díky strhujícím hereckým výkonům, díky Hubačovu scénáři se silnými myšlenkami a také díky ryze komornímu pojetí, které se k děsivým prožitkům hlavní postavy vrací jenom vyprávěním slovy a dokáže být přesto hluboce působivé, až mrazivé. I to vystavění děje do pouhé hodiny, rámované prvním a druhým šachovým zápasem, se mi zamlouvalo víc. Na nové výpravné zpracování z Německa jsem se celkem těšil, zároveň jsem však byl do jisté míry skeptický, už jen vzhledem k dvounásobné stopáži. Ačkoliv si řada zdánlivě výplňových scén z první půlhodiny nakonec později obhájila svoje opodstatnění, přeci jenom ten úderný příběh pro mě začal až okamžikem zatčení, resp. následného umístnění doktora Bártoka do prázdné cely a skutečně silné emoce se u mě dostavily (i vzhledem k způsobu vyprávění příběhu ve dvou časových linkách) až od momentu první šachové partie. Ten příběh z Zweigova pera je pro mě ale stále fascinující, skoro v každém zpracování, tentokrát s moderními filmovými prostředky a musím uznat, že to explicitní znázornění destrukce osobnosti včetně propuklých běsů a pozdějších přeludů bylo rovněž strhující. Snad jen ve scéně velkého vítězství se na můj vkus tvůrci příliš utopili v tom návalu střihů a prolínání natolik, až se jeho síla v posledních minutách začala mírně vytrácet a následné ukončení mi připadalo (obzvlášť ve srovnání s Královskou hrou 1980) trochu nevýrazné. Možná je méně někdy skutečně ve výsledku více, zvláště pokud jde o vyprávění příběhu již v jádru tak silného. Filmařsky jde ale určitě o výbornou záležitost a těšilo mě, když režisér dokázal těch pár naturalistických scén vyvážit i poetickými záběry na plavící se loď po širém moři. [75%] ()
Tá šachová partia s majstrom sveta ma bavila, bola napínavá, čo šach teda nebýva. A celkovo keď sa hralo, bolo to zaujímavé. Ale okolo toho sa vznášal taký rauš šialenstva, ktorý prerastie do miš-mašu, že sa v tom ani divý kanec nevyzná. Záveru je tak trocha škoda, ale zase nebol úplne predvídateľný. ()
Mě tyhle firmy prostě nedokážou nějak oslovit, příběh nuda, herci nuda, a vůbec mě to nebavilo. ()
Zweig si příliš hleděl dokonalosti, jak v životopisech, tak novelách či povídkách. Prozkoumat vztah mezi jeho životopisy a povídkami by asi bylo záslužné. Snad jí i dosáhl, přestože dokonalost sama není tvůrčí podmínkou. Domnívám se, že o podobnou dokonalost usiluje i Philipp Stölzl ve svém zpracování Zweigovy Královské hry (přejmenování na Šachovou novelu tomu nenasvědčuje). Zda jí dosáhl či nikoli, si asi musí přebrat každý sám. Nechci zde probírat či porovnávat různá zpracování, ale přesto mě jen příměr zajímá: Tulák po hvězdách Jacka Londona. Tedy téma kontrolované opuštění trudné existence a návrat do ní. V něm se Zweig dostal mnohem dál: žádná jiná (skutečná či pomyslná) existence není bez vlivu na bytí v tomto světě. ()
Waw! Doteraz som žiadnu Zweigovu adaptáciu "Šachovej novely" nevidel, takže to bolo pre mňa všetko nové a ani to neviem porovnať s predchádzajúcimi verziami. Tento film ma bavil takmer celý - už samotný začiatok pôsobil veľmi zaujímavo a chytľavo, potom sa to poriadne rozbehne a spád to má veru parádny. Len ten koniec á la "totálna deštrukcia psychiky" sa mi až tak nepozdával, a napokon som sa v tom celom trochu stratil - hranica medzi prízrakmi a skutočnosťou bola v tomto prípade naozaj tenká. Nemám nič proti mystery filmom, ale tu mi to napokon prišlo skôr na škodu ako na úžitok :( Hlavne pre ten prekombinovaný koniec to zaokrúhľujem len k 3*. ()
Mě už zůstanou v paměti verze s Hrušínským a Munzarem... ()
Klobouk dolů před takhle propracovaným scénářem. Jeden pokoj, jedna cela a naprostá destrukce osobnosti v podání Olivera Masucciho je vážně přesvědčivé utrpení bez fyzické újmy. Sám proti sobě, až k úplnému šílenství. Skvělý a působivý film. ()
Sledovať tohto blázna baví len určitú dobu. Kedysi to volali väzenie, dnes je to karanténa. Potom je to už o technickej stránke, strihu medzi príbehmi a čím dlhšie to ide, tým je to divokejšie. Záver pokiaľ naplno nesledujete, nedáva zmysel. Dobrý film, ale len raz. 2 z 5 ()
Je nepochybné že Štefan Zweig patrí k uznávaným literátom 19 storočia. Prečo zrovna vytiahli túto mystériu bez ladu a skladu nechápem. Depresívny nádych filmu ktorý autor napísal rok pred svojou (a spolu s ním aj jeho manželka) samovraždou. Čistý zmätok ľavé cez deviate. ()
Výkon Olivera Masucciho bol bravúrny a nedivil by som sa, ak by som ho od teraz videl častejšie. Ale je to práve tá Zweigova predloha, na ktorej sa dá scenáristicky a následne herecky pekne vyšantiť, čo som videl už na našej Kráľovskej hre s Hubom a Dančiakom. Táto Šachová novela je uchopená trochu inak, ale jedná sa o ten istý príbeh, aj keď neviem, ktorý z tých dvoch je vernejší knihe (nečítal som ju). Hlavná postava je na začiatku hrdý a vyrovnaný človek, ktorý po uväznení v luxusnom hoteli postupne prichádza o duševné zdravie a o dôstojnosť. Vďaka nemu, ale aj ďalším hercom som veril každej scéne, ktorá sa tu odohrala. Fakt dobré. 72%. ()
Jak moc dokáže člověka zničit, když mu například vezmete knihu, která byla zprvu dokonce jim nechtěná. Ale bez ni jakoby byl jeho dřívější život úplně pryč, jakoby to bylo to poslední, co jej alespoň vzdáleně něčím připomíná. Vyjma jedné scény bez fyzického týrání a přesto, nebo spíše právě proto tak silné. Stále se opakující dny, nevědomost a samota. "Erich", nebo Böhm jsou potom svým způsobem krátkým vykoupením ze stereotypu. U prvního jmenovaného jsem každou jeho návštěvu čekal, jestli promluví více, než má povoleno. I díky jeho pohledu mi přijde opuštění hotelu doktorem Bartokem jako vůbec nejsilnější scéna. Navíc ten kontrast s krátkou exkurzí do jeho života před tím vším... Naprostá destrukce osobnosti a samozřejmě šachy, prakticky veškeré partie výborně natočené, včetně těch hotelových. Ta na lodi vůbec nejlepší a to i přesto, že se ze všech démonů mohlo lehce ubrat. Oliver Masucci výborný, zase bych mohl vzpomenout na rozdíl jeho doktora Bartoka. 80% ()
Tato inscenace notně pokulhává za těmi staršími. Prázdné efekty a tváření se nenahradí poctivý psychologický přístup. I když ten Masucci je dobrý herec. ()
Wau! Velká a nečekaná pecka z Německa. Těžký film s vymazleným vizuálem a bravurním, pro mě až doposud neznámým, Oliverem Masuccim v hlavní roli. O šachách, nezlomné vůli a zlomené duši. Víc netřeba dodávat. Určitě doporučuju. Za titulky patří velký dík uživateli iljito! ()
Parádně zpracovaný rozpad osobnosti. ()
Vzhledem k tomu, že česká adaptace s Munzarem v hlavní roli byla zločinem proti Zweigově předloze, zaslouží tato německo-rakouská verze absolutorium, protože takhle je v knize opravdu psáno. Já osobně ještě přemýšlel, jestli se hlavní hrdina (v knize) zbláznil přímo z té Pennsylvánské samovazby v kombinaci se zvuky mučení ostatních vězňů, nebo až tím, když do svého rozklíženého duševního zdraví "pustil" tu šachovou knihu. ()
Natočeno to bylo výborně, ale jako diváka mě film neoslovil. Vlastně ani příběh samotný, takže bych se měl spíše omluvit samotnému velkému autorovi. I když možná v knížce bych tomuto dílu ještě šanci dal. Uvidíme... ()