Jay a mlčenlivý Bob vrací úder

Máte rádi filmy, kde je plno velkých hvězd? Tak tohle je přesně pro vás. Kevin Smith produkuje skvělé filmy a tenhle patří u mě k těm nejlepším. Navíc když vidíte své oblíbené tváře, to je potom lahoda se na tohle dívat. Jestli budete někde na tom Ynternetu psát, že tenhle film je kravina, tak si vás najdu a zmlátím vás. (28.10.2011)

Kevin Smith je ztělesněním amerického nezávislého filmu, má svou věrnou obec fanoušků i své zaryté nepřátele. S hodnocením tohohle filmu je problém: kdysi v polovině 80. let jsem byl na představení divadla Járy Cimrmana ve venkovském kulturáku a rodina přede mnou se dlouho nespokojeně vrtěla, načež matka, coby hlava rodiny, rozladěně utrousila: "Tak kdy už přijde ten pan Cimrman?" Za další čtvrthodinu s poznámkou, že si z nich udělali blázny, ona rodina odešla. Tím chci říct, že bez znalosti kontextu je Jay a mlčenlivý Bob je obtížně konzumovatelný nebo se přinejmenším pronikavým způsobem sníží schopnost vychutnat všechny ingredience, které Smith do tohohle snímku přimíchal. Režisér natočil film především pro sebe a své věrné, protože spoustu fórků funguje jen u dobrého znalce Smithova díla a některé nejsou ani v pravém slova smyslu fórky. Jsou to pouhé připomínky některých filmových postav nebo situací z předchozích filmů. Na podobném principu koneckonců fungují některé divadelní scény, které mají své vyhraněné fankluby, jako třeba divadlo Sklep. Zároveň Smith tak trochu experimentoval s tím, kam až lze zajít v jeho stylu humoru a práci s popkulturními odkazy. Některé vtipy a narážky jsou na hranici trapnosti a vkusu. Jestliže pro evangelikály a příslušníky americké náboženské pravice platil co do obliby následující žebříček činností: 1. atentáty na potratové kliniky, 2. útoky na homosexuály, 3. útoky na Kevina Smithe, pak je vcelku pravděpodobné, že po premiéře se Kevin u mnohých dostal na první místo. Problémem snímku je nevyrovnanost, protože vynikající momenty střídají ne snad hluchá, ale příliš ujetá místa. Film určitě ne pro každého a do každé společnosti. Celkový dojem: 80 %. (23.05.2007)

Nemyslím si, že je Kevin Smith nějaký extra velký Bůh, ale nemohu říct, že by dvojce Jay a Bob nebyla dokonalá. Jayovi hlášky, pohledy, skutky, všechno je perfektně groteskní. Bohužel ostatní příběh sám o sobě je prakticky o ničem a je úmyslně absurdní. Nebudu se k fotce Kevina Smithe každý den modlit a děkovat mu, ale na jednou dvě podívání opravdu pobavil. (31.12.2006)

Na tohle jsem ve 12letech vyrazil s partou kámošů do kina v domnění, že se jedná o teenagerskou komedii ve stylu Prci, prci, prcičky. Sice to nebyla pravda, ale i tak se mi do dost líbilo (i když, hodně vtípků jsem asi jako neznalec filmů Kevina Smithe asi nepochytil). Nicméně dvojka Jay a ml. Bob se mi mega zalíbila a prostě jsem se u toho fakt bavil. Po letech sice ne už tak královsky, ale furt je to celkem solidní. (20.07.2006)

Smith přišel s originem svých figurek Jaye a Silent Boba a ano, tihle dva vyhulenci dokážou utáhnout celovečerák. Hlavně ale spojují smithovský vesmír předchozích filmů a navrch Smith přidává spoustu popkulturních narážek a odkazů pro fandy hollywoodských fláků. Rofloidní jsou především jednotlivá camea - Craven, Van Sant, Damon, Biggs...krásně si ze sebe udělal prdel Ben Affleck...Ten, kdo v dohledné době viděl předchozí Clerks, Mallrats, Chasing Amy a Dogmu, ten bude z různých narážek na tyto filmy a postavy v nich chrochtat blahem - Quick Stop, Mooby, Bluntman a Chronic, Randal, Banky, Dante, Holden, Alyssa a další vytvářejí obrovsky vděčnou kulisu, kde zapadají nové vedlejší postavy hrané Ferrellem, Scottem nebo čtveřicí šukézních kočiček. Proto ani nevadí, že zápletka není rozvětvenější...pořád se totiž do všeho a do všech tak krásně naráží, že konečné rozbití hub zmrdům z internetu přijde jako sladká satisfakce. Problém může nastat, když si film pustíte jako sprostou komedii. Spousta věcí totiž nepochytáte...a obyčejný divák neznalý kinematografie bude možná kroutit hlavou nad těmi, kdo shledávají tento snímek geniálním. [Přesná stopáž: 100 min] (26.05.2012)