Režie:
Adam SedlákScénář:
Adam SedlákKamera:
Dušan HusárHudba:
Oliver TorrHrají:
Adam Mišík, Marsell Bendig, Sergei Barracuda, Anna Fialová, Jan Révai, Alfons Llupi, Vojtěch Vodochodský, Roman Motyčka, Valentin Torač, Kamila Trnková (více)Obsahy(1)
Hlavní postava Alex v podání Adama Mišíka prodává ten nejlepší kokain v Praze, dealování chce ale jednou provždycky nechat. Jeho snem je prorazit v rapu a nahrát svůj vlastní banger. Navíc se s ním rozchází jeho holka a chce jí dokázat, že na to má. Tahle noc je pro změnu jako dělaná. Kamarád Láďa totiž pro feat zařídil rappera Barracudu a to znamená vstupenku mezi top hráče. Jenže tahle vstupenka nebude levná a Alex s Láďou musí během pár hodin sehnat hromadu peněz. Vyrážejí proto na šílenou a adrenalinovou jízdu nočním městem, aby prodali všechny drogy, co doma ještě našli. (Bontonfilm)
(více)Recenze (480)
Punková feťácká komedie s kadencí vtipných nadávek a hlášek a dramatickým vyvrcholením, které jí dodá vážnou tvář. Kreativní střih a autentická forma hektické ruční kamery (mobilu) filmu nejen dodávají solidní drive, ale dělají zábavným i jeho jinak řídký příběh. I když těch rozkmitaných detailů tváří je pro kino plátno přespříliš. Hloubka Mišíkova výrazového herectví v poslední scéně prozrazuje jeho největší životní trauma, když jako dítě chtěl a nedostal zmrzlinu. Film si užijete o to více, pokud neznáte formálně podobné, ale scénáristicky vyspělejší dílo bratrů Safdiů (především Uncut Gems). ()
S velkým předsudečným despektem jsem mačkal plej v domnění, že se dočkám nějaké náctileté pičočalamády pro sociálně síťově angažované vymatlance, kterou ihned spláchnu do hajzlu. Och, jak jsem se v Toho žita hospodáři krutě zmýlil! Dostal jsem totiž na naše lůzry a hnoje nebývalý, mrazivý až znepokojivý výlet do sice hnusného, ovšem reálného světa potratů dělnické třídy, vyrachtaných živlů, naprosté mentální spodiny, smažek, hokynářů se „smíšeným zbožím“ a kraniálně vylízaných instapičinek, vkusně balancující mezi Trainspottingem a Mandragorou. Tady trochu prrr, jen dramatická hyperbola, honiči hned nebudou stahovat kalhoty, zas tak explicitní to není, jen děsící, s čím vším tu musíme obývat Zeměplacku. Kupříkladu i s prvotřídně vymaštěnou solvinou, pissničkářem, tedy vlastně recitátorem blahoslavených s vkusně pokerovanou držkou a la Bory, obskurně odporným pičusem, kterého kdyby jiné lopaty neposadily do vaty, doteď somruje na piko před Kauflandem u Karolíny. K těm všem pozitivům to má i naprosto skvělého cigoše, fuckt klobouček, more, a i mimo plátno odpudivě slizká buznička, Mišík junior, to bez blonďatého žužupřelivu a v neteplouškých hadrech dal k mému velkému překvapení totálně famózně. Takže hluboká poklona, pane Sedlák, doufám, že to mezi těmi korektně zdegenerovanými, pozlátkovými pamrdy dneska klapne, a Vy i díky té trapkoceně budete moci s těmi parádními sondami do žumpy utěšeně pokračovat. ()
Nejprogresivnější český film posledních let. Adam je prostě jinde. ()
Rap, ten kolovrátkový styl hudby, fakt neprožívám a proto jsem byl opravdu překvapen, že se u filmu, který s ním úzce souvisí, budu tak dobře bavit. Je to dáno hlavně tím, že ona sociální skupina, zobrazená ve snímku, je podána určitě zajímavě, snaha hlavního hrdiny (jakkoli lehce úsměvná), zase skrz vypjaté situace, ale hlavně - objev jménem Marsell Bendig a vtipné hlášky z jeho úst jedou víc než onen řízlej koks. Ale Domestik, předchozí projekt Adama Sedláka, se mi líbil mnooohem víc. Uvidíme, co seriál Adikts. 70%. ()
Tahle subkultura je mi zcela cizí, například o existenci toho srandovně pomalovaného drsného pána jsem ještě do středy vůbec neměl tušení. Tématem a postavami mě tedy BANGER. míjí asi nejvíc, jak to jde, ale přesto musím ocenit, že tu v Česku takový film vzniknul. Scénář jako celek dává smysl (ale problémy mám s určitými jednotlivostmi), zahrané je to fajn, komediální timing u dialogových výměn mezi Mišíkem a Bendigem na jedničku. Lehce bych ubral memíček. (56th KVIFF) ()
Hodně nápaditý, originální, během sledování mi bylo až fyzicky zle z toho, co se na scéně děje. Přitom prvních deset minut jsem myslel, že to vypnu. Ten styl, jak je film natočený, je hodně specifický a chce hodně sebezapření setrvat. To je ale po zásluze odměněno výbornou, neobvyklou a na české poměry hodně jedinečnou filmařinou. Banger. je prostě banger. Adam Mišík a Marsell Bendig tu hrají nadpozemsky a musím říct, že bych to do nich ani náhodou neřekl. ()
Silně autentické dílo, natočené handheldem na iphone, plné hlášek ze života, přirozených výkonů a silné vize. Tahle jednodenní naháněčka za snem udělat Banger se Sergeiem Barracudou, který všem ukáže a vše vyřeší si nakonec může vybrat těžkou daň. Silné témata, silná vize, silné provedení. Opět jen menší problém s tempem a jasnou předvidatelnosí lehce průhledného scénáře, jinak totální autentická jízda! ()
Chvíli trvá, než se to rozjede, nebo než si zvyknete, ale odměnou je velká zábava. Hlavní dvojka se skvěle doplňuje. Hrajou výborně a věříte jim to. Asi nejvtipnější je kšeft na rozlučce se svobodou arogantních korporátů. Potěšila mě překvapivě znepokojivá futáž z Pejska a kočičky. ()
B̶a̶n̶g̶e̶r̶ Bendig / Dokonalý přesně do šlapky v posteli / Feel good film násilně vyměněn za feelsbadman.jpg / Adame kurva nemoralizuj neni to chill / Šla bych na to okamžitě znova / Rybí Sergej je namaskovaný David Černý change my mind ()
BANGER. není žádný sophomore slump, jak se označují druhé počiny tvůrců, kteří nedokázali dostát vysokým očekáváním i kvalitám prvního - průlomového - počinu. Sice preferuji debutový DOMESTIK, protože mám slabost pro tělesné horory, ale tahle variace na noční thrillery/černé komedie, situované do jednoho dne a konstruované kolem vršení pro ústřední postavu čím dál tím horšího (PO ZAVÍRACÍ HODINĚ, DRAHOKAM...), je taky výborná.__________ Dosavadní pokarlovarské přijetí je dost odvislé od míry vnímané autentičnosti (realismus v zachycení nočního života, promluv včetně vulgarit a slangů, snímání na mobilní telefon) a její údajné ztráty v druhé polovině, která je pro některé až příliš moralizující. Docela paradox u díla, které je celé založeno na narušování iluze, její ztrátě, což se projevuje jak v tematické, tak i formální rovině. Jednak se protagonista žene za iluzí úspěchu v konkrétním hudebním žánru, ale má leda na zcela jiný, změkčený, byť tvrdě odžitý. Ústřední postava je obsazena někým, komu díky mediální image i jím produkované hudbě anebo předchozím hereckým výronům nevěříme, že by svedl být potetovaný a nafetovaný raper/hip-hoper a drsný hoch z ulice, což si během sledování máme uvědomovat. Jednak se natáčelo na mobil, jenže místo přiblížení se skutečnému skrz technologii (jako v tuzemském exploatačním selhání MĚSTO) je upozorňováno na technologii a médium: záběry se neustále rozostřují a zaostřují, těkají, případně vypadává zvuk. Do toho - jako další distancující, dění i počínání postav jízlivě komentující - jsou vkládány virální videa, která užívají jazyk jedná generace proti ní. Po SEMESTRU i LIKE HOUSE je BANGER. dalším Sedlákovým počinem, který je črtou generace, využívá nová média a technologie, které ji definují, zároveň představují její možnou zkázu.__________ A hlavně se narušuje iluze vyprávění. Odchylováním se od toho konvenčního s ohledem na styl, který na sebe a svou umělost strhává pozornost (akcentování natáčecí technologie a jejich limitů, práce s náladotvornými barvami v různých prostředích, souvztažnost mezi nimi) a ideologickou zatíženost montáží (virální glosy). Podvrací se i iluze ohledně šťastného vyřešení osobního (vztah) skrz pracovní (prodej říznutých drog pro zisk peněz na natočení hitu s jedním raperem/hip-hoperem), případně se ironizuje jeden konkrétní mýtus (gen Z Orfeus není nadaný a svým umem nestrhává pozornost davů; pro záchranu své Euridice se vydává do "podsvětí", ovšem skutečným podsvětím se ukáže být společností akceptované: všechno a všechny si kupující vyšší /střední/ třída mediálních celebrit a zlaté mládeže). Jeden akademický arbitr - přes studentky a ekologicky ohleduplné jezení burgerů, dovážených avokádových toustů a častého cestování do zahraničí - si na adresu BANGER.a hravě vyjádřil, že jde o "zesílenou kokainuitu". Není to ale úplně přesné, protože - pokud bych měl přejmout dealerskou hravost co do práce s filmovědnými pojmy - vedle kokešovského (konzervativního, klasického) vyprávění je toto kombinováno s narací pikometrickou (aka parametrickou, kdy styl vystupuje do popředí a dílo se uskupuje do vzorců) a hiphopově-materialistickou (aka historicko-materialistickou, kdy se vše podřizuje určité ideologii, čemuž je uzpůsobena montáž a typizace postav).__________ Adam Sedlák si může být po tomhle jist, že jeho jméno a jeho ksicht bude známo, i když si ho peklo zavolalo tam nahoru (na festival do Varů). () (méně) (více)
„JÁ POTŘEBUJU SÁŘE UKÁZAT, ŽE NA TO MÁM, ŽE ZA NĚCO STOJÍM. POTŘEBUJU, ABY TI ZMRDI ZNALI MOJE JMÉNO, MŮJ KSICHT“… Kurevsky autentickej pohled na svět, kterýmu nerozumím… Dva vymaštěnci, noční Praha a přehlídka kupců bílejch sraček. Do toho ten dementní song… GENIÁLNÍ! Film je poučnej jako prase, jen je třeba si před jeho projekcí našprtat pár slovíček: Banger – údernej rapovej song/ Track – písnička/ Di do píči – odejdi/ More – kamaráde/… Nejvíc mě dostala ta odvaha dojít až na tu dramatickou „dřeň“. To se u českejch filmů nevídí. A nečeká (stejně jako duo Černý – Černý). P.S.: Mišík fakt dobrej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych vás všechny pochcat. 2.) Miluju, když mám bílej rypák (a je jedno vod čeho). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Mořská nemoc/epilepsie report: 100% pravděpodobnost zeblití. Sledovat výhradně s páskou přes oči a v přítomnosti tlumočníka pro slepce. ()
Za mne trochu zklamání. Celkový look filmu je docela amatérský, ale to se dá překousnout. Herecky je to v pohodě. Mišík hraje autenticky a Marsell Bendig je na filmu nejlepší, byť mu občas šlo špatně rozumět. Dějově to je jednodušší a doufal jsem, že film bude jednak o více postavách, tak půjde více do extrému. Čekal jsem pořádné rave party a ani po stránce drog to není natolik intenzivní, jak filmy Evropské či Americké. Progresivní forma v CZ je sice vítaná, ale takový Vyšehrad byl po všech stránkách úplně jinde. 6/10. ()
Anděl Exit, verze 2.022. Stejně jako tehdy v případě projektu Vladimíra Michálka se kolem nového projektu Adama Sedláka vyzdvihuje jeho modernost a aktuálnost, byť s mnohým z toho lze polemizovat. Z pozice čtyřicátníka se nebudu vůči filmu od třicátníka o dvacátnících pouštět do hodnocení toho, jak adekvátní, nebo ne je zdejší vyobrazení étosu mladších generací. Nicméně je patrné, že spíše než jako autentická výpověď funguje "Banger" coby našlápnutý mix stylů a žánrových elementů. Sedlák intermediálně spojuje bezprostředně působící estetiku stylu devadesátkových post-Dogma 95 bijáků s dnešní zkratkovitou expresivností internetové audiovize, kde se také mísí domnělá autenticita s povrchní stylizovaností (i reklamní estetikou) s cílem co největšího efektu. Podobně pak v jednotlivých peripetiích sice vyzdvihuje reálná prostředí a osoby, ale spojuje je typicky žánrovým vyprávěním, opět evokujícím devadesátkové fláky z tradic tarantinovek a guyritchieovek. Také s těmi nejlepšími z nich pak sdílí nejen jejich zábavnost a dravost, ale také žánrovou schematičnost, jíž lze omlouvat naivitu a tezovitost v jednání postav. Z nedávných rozhovorů se Sedlákem sálá skepse, až dokonce vyhoření stran české kinematografie. Tím spíš ale "Banger" fascinuje nejen svou dravostí a sympatickou mimoběžností vůči aktuálním trendům, ale ostatně také jako vynikající komerční projekt, který se může chvástavě vydávat za alternativu. ()
// Breaking Bad z TikToku s jednou z nejzábavnějších vedlejších postav českého filmu za posledních pár let. Stejně ale doufám, že to moc lidí neuvidí, a zejména těch mladých. Já vím, blbý, ale důvěru, že si z tohohle odnese cokoli dobrýho, ve mně džen zí doteď holt fakt ničím nevzbudila, spíš naopak. 8/10 ()
"Naše blbý děvky, všechny bych je pochcal / Lidi z naší smečky, všechny bych je pochcal / Tvojí mámu, tvojí ségru, tvýho fotra, všechny do jednoho by jsem z nich já pochcal..." Několik filmů o drogách už u nás vzniklo, žádný z nich to ale neudělal takhle dravým a progresivním stylem, jako právě Banger.. Zpočátku černohumorná satira o dvou kamarádech (dealer a nonstop feťák) se zhruba v polovině filmu překlopí do těžkotonážní tragédie, která si příliš nezadá s tou z kultovního snímku Requiem za sen. Sedlák si svou pozornost umí získat, a to hlavně popkulturními odkazy a efektními vsuvkami (důchodcovská bota, AZ-kvíz nebo Jak pejsek s kočičkou vařily dort), největší trefou do černého se ale ukázala šťastná ruka při castingu. Bendig si toho Českého lva rozhodně zasloužil a Mišíkova proměna z módního slizáka na dealera a rádoby rapera je prostě fantastická. Takže klobouk dolů a já si jdu posvítit na Sedlákův Domestik. ()
Marcel Bendig je král! ()
Plné energie a agrese - v dobrém slova smyslu. Možná by to na konci nemuselo nabrat až takový formát over the top morality (ne ve smyslu "drogy jsou špatné", ale erbenovsky-antického osudového trestu za osobní transgresi), ale to vadí jen trochu. Mišík se pro roli narodil, ale opravdový objev je Marsell Bendig, kterého chci příště v hlavní roli, ne jen jako sidekicka. ()
Velmi dobře fungující (aspoň na české poměry) pološílená hypnotická sonda do světa, který neznám a nechci poznat, ale přesto je fascinující. ()
Související novinky
30. Český lev - výsledky
V sobotní večer 4. března 2023 proběhl v pražském Rudolfinu jubilejní 30. ročník předávání cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Přímý přenos ceremoniálu, během nějž byla oceněna výrazná… (více)
Na cenách kritiky zabodovaly Arvéd i BANGER.
V letošním roce se nominace na Cenu české filmové kritiky za rok 2022 dočkalo celkem sedmnáct filmů. Našli jste mezi nimi nejen snímky promítané v loňském roce v kinech, ale i seriály, minisérie,… (více)
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (více)
Nominace na Ceny české filmové kritiky zveřejněny
V úterý 3. ledna byly zveřejněny nominace pro třináctý ročník Cen české filmové kritiky, jež mají ocenit a upozornit na výrazná díla i filmaře uplynulého roku 2022. Padesát členů Sdružení české… (více)
Adam Sedlák je jedním z nejprogresivnějších a bezpochyby i nejtalentovanějších českých filmařů současnosti. Autor senzačního seriálu Semestr a také celovečerní debutant fyzicky nepříjemného a emocionálně silného Domestika, který jen sváděl k tomu, že by snadno chtěl divák od Sedláka víc. A to i když informace o jeho druhém celovečerním filmu BANGER. nepotěšili každého. Český rap, Adam Mišíka a snaha o nahlédnutí na současnou generaci, to je sama o sobě kombinace, kterou by těžce překousl i průměrný pravidelný návštěvník Festivalu otrlého diváka. Šikovnému tvůrci by se ovšem měla vkládat důvěra. A to především proto, že je menší šance, že ve finále šikovný tvůrce zklame. BANGER. tak ve finále nečpí jen ze samotného názvu, protože film samotný je jednoduše BANGER! Film pořízený za 6,9 milionů korun, který se natáčel dohromady 15 dní a byl kompletně točen iPhone je jedním z nejvýraznějších zářezů československé kinematografie posledních let, který Adamovi Sedlákovi ještě více naleští nálepku šikuly a stejně nadějného tvůrce jako byl na svých počátcích třeba Jan Svěrák. Jestli mají nějaké filmy posunout českou kinematografii o kus dál, budou to právě filmy jako BANGER., které od počátku působí dojmem, že by se na takových festivalech v Cannes nebo v Benátkách neztratili. Dvakrát nesejde na tom, zda člověku přijde moderní rap jako znásilnění hudby samotné a sledování filmu s Adamem Mišíkem jako ideální předehra k sebevraždě. BANGER. člověka snadno přiměje k milosti, protože tak silná a energická sonda do subkultury nevzniká každý den. Adam Sedlák má pochopitelně ve svých 33 letech výhodu v tom, že do nitra mladší populace vidí poněkud více jak jeho starší kolegové, přesto nikdo v současné kultuře nedokázal tak silně nahlédnout do generace, která vrchol zábavy vidí v konzumaci drog a často radši hledí do filtrů Instagramu či TikToku. Solidně napsán je protagonista Alex v podání Adama Mišíka, který by rád kráčel ve stopách Sergeie Barracudy, má ovšem problém v tom, že na to tak nemá. I přes prodávání drog a tahanice se zákonem má totiž svůj morální kodex, pod náporem nervů, obav o budoucnost a honem za svým životním snem ovšem přeci jen k jistému podlomování dochází. Po vzoru Dobrých časů a Drahokamu bratrů Safdieových se i zde představuje morálně komplikovaný antihrdina, který má ovšem daleko k opovrženíhodnosti Howarda Ratnera v podání Adama Sandlera, blíže má spíše právě ke Conniemu v podání Roberta Pattinsona z Dobrých časů. Právě při vzpomínání na Adama Sandlera se i zde Adam Mišík pod silným režijním vedením projevuje jako správná herecká volba, která v sobě očividně nějaké to herecké nadání přeci jen má. Právě i proto, že má Alex blíže k naivnímu mladíkovi než vyloženému parazitovi na neštěstí druhých se Mišík jeví jako ta správná volba, se samotným Alexem je poté sice se na plno ztotožnit, protože se při honbě za snem přeci jen dopouští pár zvěrstev, právě přítomnost jeho morálního kodexu to ovšem celé drží na uzdě. Marsell Bendig je poté jako Alexův sidekick Láďa neskutečnou castingovou trefou, který si po vzoru Tomáše Magnuska ihned žádá o nominaci za nejlepší herecký výkon na Cenách české filmové kritiky. Člověk mu snadno uvěří chlapíka, který sebe v rámci 24 hodin neskutečnou várkou omamných látek, je plný nevysvětlitelné energie a přitom zvládá uhrát i vážnější momenty. Bravurní castingová trefa. Při sledování prostě jen stačí koukat, jak málo peněz Adam Sedlák potřebuje, aby dokázal předvést strhující jízdu. Natáčení na iPhone by kdekdo snadno mohl brát jako handicap, roztěkaná kamera ovšem k celému pojetí filmu bravurně sedí a natáčení na iPhone navíc nezahodilo potenciál vynikajícího vizuálního pojetí. Ještě hravější je střih, kdy již dvornímu Sedlákovu střihači Šimonu Hájkovi pomohl Jakub Jelínek a oba pánové jsou zodpovědní za neskutečně hravý střih, který svou hravostí dokáže překvapovat. Jeden příklad za všechny - nikdo doposud nedokázal využít odkaz Josefa Čapka tak fantasticky jako právě BANGER. BANGER. dokáže jít pod kůži, kdyby se poté někdo z nějakého důvodu rozhodl vzít na projekci BANGERU. svou matku, pro ní by šlo o neskutečný horor a zděšení nad současnou generací. BANGER. nepostrádá humor (který nutně nesedne každému), pod onou hravou honbou za snem a rádoby duhou stezkou se ovšem objevují nepříjemné vývoji a když dojde na zmíněné využití tvorby Josefa Čapka, člověk se už v ten moment tak nějak snadno dovtípí, jak to celé skončí. BANGER. přesto zůstává v mnoha svých momentech nevyzpytatelný a zamrzí jen, že film ve finále ztratí doposud fantastické tempo i rytmus. Vše na jednu stranu nevyhnutelně eskaluje, dojde i k nějakému morálnímu vývoji a po vzoru právě filmů bratrů Safdieových není závěrečná cesta vyloženě zalitá sluncem, paradoxně ovšem v závěru po všem doposud předvedeném působí krapet jako po detoxu. Na druhou stranu ovšem právě tato eskalace celého příběhu vlastně působí ideálně, kdy definitivně dochází k sundání růžových brýlí. I v závěru má poté postava Sáry v podání Anny Fialové nějakou hlubší pointu, člověk už ovšem v ten moment jen doufá, že se Bendigův Láďa časem dočká spin-offu. BANGER. především předvádí, že pár omamných látek sice neuškodí, nic se ovšem nemá předvádět. BANGER. působí autenticky v zobrazování stavu z omamných látek či předávkování, především je ovšem v jistých momentech i správně nepříjemná a ostrá, v jistých momentech i hraničí s černým humorem. Když i navíc Sergei Barracuda dokáže působit poměrně herecky přesvědčivě (i v poloze takového dědečka Hříbečka po krk ve fetu) a někdo konečně dá šanci Stacy Cruz i v normálním filmu (pochopitelně bez absence jejích předností), jen to dokazuje, že se filmu chopil šikovný chlapec, který přesně věděl, co dělá a jen mohl v závěru tak trochu přidat na plynu a být ještě krutější. Přesto by byl člověk automaticky v českém filmovém rybníčku rád za tucet filmařů jako Adam Sedlák, tudy totiž vede cesta. Film, který by měl automaticky dostat alespoň 5 nominací na Českého lva.... jen, aby fanoušci dobrých českých filmů za pár měsíců zplakali nad výdělkem (i když propracovaný zvuk má přeci jen šanci). Ti, kteří ovšem volají po změně ovšem mohou Adamu Sedlákovi do budoucna přát jen to nejlepší a doufat, že v kvalitách svých filmů jen tak neklesne. V jeho šikovných rukách by člověk totiž rázem klidně rád viděl i jím vysněné pokračování Mandragory.... () (méně) (více)