Pád domu Usherů

Solidní pohrávání si s Poeovými povídkami, včetně hald krvavých a znetvořených těl, což jde akceptovat, protože Poe byl naturalistický. Ale taky uměl budovat atmosféru, a to se seriálu zoufale nedaří. Je natahovaný a velmi moralizující, v poslední epizodě až ve směšné míře. Přemíra vysvětlujících komentářů tomu pro mě ubrala jednu hvězdu. SHRNUTÍ: Jak se za pomoci starosvětských hororů vypořádat se zločiny současného farmaceutického průmyslu. (25.02.2024)

Bylo fajn vidět po hrozně dlouhé době adaptaci díla Edgara Allana Poea, která je osobitá a něčím utkví v paměti. Možná takhle nějak by Poe ty svoje povídky napsal, kdyby žil v současnosti. Tvůrci s jeho dílem zacházejí hodně volně a osudy amorální, dekadentní a nechutné rodiny Usherů rámují témata, kterým se tenhle génius melancholie a můj oblíbený americký spisovatel věnoval. Někdy jsou motivy z jeho děl patrnější (Maska Červené smrti, Černý kocour), jindy sotva znatelné (Zlatý brouk), jako celek to ale funguje. Možná jsem zaujatý, ale fanservice mi tentokrát nevadil a veškeré drobné odkazy jako jména postav a míst z jeho děl mě potěšily. Co mi úplně nesedělo, byly lekačky, které působily dost zbytečně. K čemu strašit starého Ushera, který to má za pár? Aby tvůrci mohli seriál s klidem zařadit do kategorie horor? Jinak jsem ale byl spokojený, i ta antikorporátní linka mi přišla docela vhodná. (1 415.) (05.12.2023)

Flanaganův Doktor Spánek se mi (i přes trochu delší stopáž) hodně líbil a Poeovy příběhy, které sice neznám tak zevrubně, mají atraktivní auru pro čtenáře i diváky - tudíž zhlédnutí Pádu domu Usherů byla celkem jasná volba. Po zhlédnutí však musím říct, že mám z této minisérie rozpačité pocity. Osobně bych zkrátil jak stopáž jednotlivých dílů, tak i celé minisérie, protože místy to byla vážně uplkaná a zbytečně natahovaná nuda. Divák sledoval hotovou plejádu charakterově odporných postav, kterým nešlo tu smrt nepřát. Tvůrci mohli s klidem zvýšit kadenci úmrtí, která byla stejně vždy dopředu vyzrazena (méně napínavá variace na Nezvratné osudy?), a tím i zredukovat celkovou stopáž. Rovněž mě bila do očí přehnaně okatá inkluze - jako by si tvůrci vzali do ruky pomyslný RAL vzorník a jen si odškrtávali etnika a sexuality: v tomto případě rozhodně platilo nepsané pravidlo "méně je více". Z postav mě nejvíce bavily starší verze sourozenců v podání Bruce Greenwooda a Mary McDonnell a samozřejmě "ďábelská" Carla Cugino. Pokud by se Pád domu Usherů jako celek vezl na atmosféře poslední epizody, která se mi nadmíru líbila, neváhal bych dát vyšší hodnocení - ale líbivému finále předcházelo bohužel sedm prapodivně zpracovaných epizod. (09.11.2023)

Hororové universum Mikea Flanagana je momentálně mnohem zajímavější a na emoce a myšlenky bohatší, než to, co drží v rukách James Wan nebo Ryan Murphy. Z rodinky Usherů mi nebylo dobře po těle, ale z toho co chtěl tentokrát Flanagan sdělit jsem se tetelil celou dobu, jak Carla Gugino s každou další epizodou blíže ke svému cíli. (13.10.2023)

Nejlepší Flanagan není sice na 5 hvězd, ale minimálně u mě si dost vylepšuje reputaci po nezáživném Midnight Club, protože tahle místy až doslovně poetická variace na slavné povídky E. A. Poea v mnoha epizodách fakt funguje. Co je ovšem nešvarem, co už prostě nehodlám odpustit, je jakýsi vystupující trend, kdy je na divákovi domýšlet si celý seriál, co že se to sakra děje a dozvědět se všecko najednou až v úplném závěru. Je to velká škoda pro kvalitu samotných dílů v průběhu, kdy jim pak člověk musí nezaslouženě dávat nižší hodnocení. [viděno na Netflixu] (30.12.2023)