Šin Zatoiči monogatari

Třetí díl Zatoichiho je opět o chlup lepší než ten předchozí. Je to zejména díky o něco osobnější rovině ve které se příběh odehrává. I tento díl je vtipný. Stačí pohled na Zatoichiho jak se láduje rýží, nebo jak úslužně se chová k roninům, které by bez problémů rozsekal. Shintaro Katsu je v této roli prostě geniální. Nechybí ani akce, ta sice nijak nezaujme, ale ani nepůsobí lacině, což je na dobu vzniku slušné. Co dělá ale tento díl ještě o něco lepší je větší prostor věnovaný Zatoichiho minulosti, nebo jeho citovým vazbám, díky nimž poprvé v celé sérii vzubzuje i soucit v momentech kdy se nad ním jeho protivník smiluje a jeho přítel jej zavhrne. Opravdu dobrý film a ten nejlepší trailer na další díl. (29.08.2012)

Mnohým samurajským filmům přechod na barvu nesluší (například ty od Goši Hidea), ale Zatojčimu sluší obrovsky, nejen, že záběrování je na mnoha místech skvělé, on i hlavní představitel působí ve své roli mnohem sebejistěji, než v předchozích částech. Krom toho má tenhle film i mnohé plusy v tom, že je postaven na výborném příběhu, díky tomu je Zatojčiho příběh spíš podoben melancholickému dramatu, než samurajskému rubání (byť i na něj dojde a je skvělé), trocha hloubání v minulosti, trocha osudovosti i fungující ´romantická´ linie - to vše v tempu, které se nesnaží zbytečně utíkat, prostě výborné. Nehledě na to, že se tu vypije spousta čaje, buhehe. (09.03.2015)

První barevný Zatoichi. V barvě je to skutečně neuvěřitelná estetická podívaná, vizual je úžasný. Každopádně film má velmi pomalé tempo, což mu trochu ubírá, méně soubojů než předchozí díl a je vskutku hodně smutný. Z filmu vyplývá zejména zřejmě základní myšlenka osudu, který máme každý svůj a i když chceme, s těží se mu vyhneme ... Opět výborné, ale ne taková pecka jako druhý díl. (09.05.2009)

Pôvab čiernobielej vystriedala atraktívna farba. A farbistejší je i tretí príbeh Zatoichiho, poodkrýva sa nám tienistá stránka pôsobenia v yakuze a osudovým sa stáva stretnutie s bývalým učiteľom a jeho sestrou. Hrdina prežíva láskyplné vzplanutie a začína zvádzať svoj osobný boj. Boj o smerovaní jeho ďalšieho života... Zatiaľ najemotívnejší zo série je poctivou filmárskou prácou, kde sa neberie dôraz len na súboje, ale aj na hlbšie vykreslenie hlavnej postavy. Tu je predchádzajúca časť a nasledujúca časť. (25.02.2012)

Prešli sme do farby. Toho som sa trochu obával. Čiernobiely formát pri starých samurajských filmoch milujem. Ale Zatoichi je natoľko zaujímavá postava, že tento prechod zvláda bez najmenších zádrhelov. V podobnom duchu ako jeho dva predchodcovia, je aj táto časť vizuálnym skvostom. Oldschool kameramanská tvorba. Nájazdy, odjazdy, švenky cez ramená a veľké celky. Prostredie rodného mestečka a jeho zákutí je tu rovnako využité na maximum. Je to už tretí film o Zatoichim a prostredie je zase raz iné. Tanaka veľmi umne zobrazuje vzťahy medzi postavami. Či už tie nové, alebo tie, zo Zatoichiho minulosti. Stret so starým učiteľom je v tomto smere dominantou. Rovnako ako aj ľúbostný motív. Všetko je podmienené logickému vývinu, a tomu ako charaktery reagujú na určité situácie aj aké sú ich túžby. To je základným hybateľom všetkých situácií. Žiadna postava tu nie je zbytočná! V konečnom dôsledku je to ale veľmi smutný príbeh. Kde je spoločenská hierarchia dominantná nad záľuby obyčajných ľudí. Funkčné aj vtedy, ak to porovnáme so súčasnou situáciou. Šintaró Kacu ako Zatoichi znova raz perfektný. (08.12.2020)