Samuraj

Mnoho slabých, nebo průměrných věcí bych v tomhle filmu skousnul. Ale opravdu nedám tu finální šarádu ve stylu "Stomp" to se ti Japonci snad úplně zbláznili, že tam louply část jejich vystoupení s tyčema, navíc se ani nesnažily o nějakou inovaci. A nebo si možná myslí že většina lidí "Stompy" prostě nezná. max. 40% (06.08.2012)

Myslím, že tragikomická zkazka o slepém masérovi vyšla Kitanovi mnohem lépe než yakuzácká současnost, kterou se tak rád zabývá. Ačkoli jindy mě tato tématika celkem úspěšně odradí, Zatoichi se vymyká - neboť převládá smysluplný příběh, souboje jiskří jak samurajský meč na poledním slunci, laskavý humor provází staccatové rytmy rolnických prací, a ten prima odvaz na konci - ten nemá chybu!!! A nevíte někdo, kde bych sehnala ty světový botky?? :-) (26.03.2010)

Pokus o průnik mezi lehkostí a bezmyšlenkovostí akčních samurajských a kung-fu filmů, a Kurosawovsky hutným vyprávěním v realistickém zobrazení prostředí starého japonska selhává v obou těchto rovinách - Do vážného dramatu mu chybí zajímavější zápletka s ne tak moc předvídatelným koncem, a naopak přebývá zbytečná snaha o humorné odlehčení. Akce je pak sice efektní, ale v pomalém tempu vyprávění se trochu ztrácí a je hyzděna odpornými efekty digitálních mečů a usekaných rukou. Ve výsledku je tak z filmu jen sbírka zajímavějších scén, dvou zapamatovatelných postav (Zatoichi a jeho námezdní sok) a několika krásných záběrů, převážně detailů na obličej, které díky papundeklovému feelingu ze všeho ostatního vypadají jako z jiného filmu. 6/10 (26.09.2007)

93% - Zatoichi se mi, upřímně řečeno, na poprvé moc nelíbil. Nechápal jsem tak chladnou atmosféru, ve které značnou část dialogů odrecituje digitální krev. Tento film se mi ale po následujících několika shlédnutích dokonale vpil. Výborné zpracování legendy o Zatoichim, proložené několika vedlejšími dějovými liniemi. Na konci filmu si uvědomíme, že to, co jsme viděli, je pouze zlomek oné legendy, a celý film nás zaměstnával vlastně jen dalším náhodným a možná i nepodstatným Zatoichiho dobrodružstvím. Jak už je u autora zvykem, kamera, střih, zvuk, reminiscence postav jsou hlavní klady. Suzukiho hudba mi přijde samostatně nezajímavá, ale v kombinaci s pohybem, či tancem postav je dokonalá. Velmi působivá podívaná má pro mě jen jednu vadu na kráse, a sice právě tu digitální krev. Kitano však již v minulosti dokázal, že násilí umí zachytit zcela jinak, takže když si pestré souboje dám do jiného kontextu, vychází mi výborný film spíše oddechovévo charakteru s prvky parodie, jež se ovšem nesnaží vyvolat smích, ale jen ironický pobavený úsměv. (18.09.2005)

sice netuším o co šlo v tom závěrečném tanečku, ale jinak krásný zástupce a nový člen samurajského odkazu říše vycházejícího slunce. Kitano je jako vždy naprosto uchvacující, technicky a choreograficky vyspělé, odkazující na staré klasiky žánru, stejně jako dějově.. Není to samozřejmě nic extra originálního, ale má to zase to proklaté kouzlo a poetiku.. A revenge filmy se silným archetypem hrdiny mám rád.. Možná, že jen ten bodyguard byl trochu odbytý, emoce jsou jako obvykle pro mně stále ne zrovna pochopitelné, stejně jako některé činy (krvavý konec hry), ale stejně je jejich kultura a dědictví minulosti tak zajimavé a silné, že to nejde nemít rád.. Snad jen mi chvíli trvalo než jsem si zvykl na styl filmu a krev se mi nelíbila vůbec. Jinak povedený film a Kitana asi budu muset konečně "nastudovat" (29.06.2012)