Romper Stomper

Určitě se sluší vzpomenout na začátky Russella Crowea, kterak vedl fanatickou válku proti vietnamským přistěhovalcům. Holým hlavám se prostě daří i u protinožců, kde jedné z mnoha band šéfuje právě charismatický Crowe. Ve své době to mohlo (a asi se tak i stalo) vyvolávat slušné emoce, dnes tenhle syrový příběh nešokuje, spíš těží hlavně z autentické atmosféry i tragického podtónu. Režisér a scénárista Geoffrey Wright se nebál zobrazování explicitního násilí, čím ale klopýtl, je, že to chtělo lepší a zapamatovatelnější děj a že se tu a tam otřel o Kubrickův nedostižný a vyspělejší Mechanický pomeranč. Cynicky sice tolik do společnosti nerýpe, ale snaha o citování patrná je. Spíš slabší čtyři hvězdy. Mnohem raději si za čas dám komplexnější a účinnější Kult hákového kříže!! (21.01.2014)

Škandalózny, rozporuplný a kontroverzný ROMER STOMPER je jedným z prvých filmov Russella Crowea a práve jeho charizmatický Hando je hlavným hromozvodom austrálskej snímky, pojednávajúcej o tamojších obrovských problémoch s rasizmom (nenávisť medzi belošskými rersp. prisťahovalckými a pôvodnými obyvateľmi, mystickými Aboridžincami, je notoricky známa). Crowe bol už vtedy perfektný herec, ktorý sa nebál záporných postáv a ako to vedia len veľkí herci, i on mal odvahu zahrať ju poľudšťujúco. Kým iní herci by klesli k primitívnej zápornej jednorozmernosti, v jeho podaní vidíme človeka. O to je pohľad na to, čo robí, deprimujúcejší. Režisér bez uhnutia kamery zobrazuje „bežný život“ fanatického xenofóbneho rasistického Austrálčana, na ktorom nie je najhoršie, že žije v desivo zdeformovanej bubline, ale že podľa toho koná v reálnom živote. Dôsledky sú miestami až hrôzostrašné. Okrem otvoreného násilia a sexu (len sa mi to zdalo, alebo som videl penis?) snímka bohužiaľ oplýva nielen zaujímavými otázkami, nad ktorými je dobre sa zamyslieť, ale bohužiaľ i priemerným scenárom, stratou tempa, faktom, že ostatní herci s Croweom nestíhajú a blbé akčné finále na pláži ničí skoro všetko, čo dovtedy tvorcovia budovali. (13.04.2005)

Plešárdi vs. rákosníci. Na tomto snímku je nejlepší jeho obrovská syrovost. Vůbec na nic si nehraje. Pojednává o obyčejných lidech a jejich ošklivých obyčejných životech. Osobně jsem v podobných podmínkách naštěstí nežil, ale přijde mi to celé jako velice reálná výpověď. Za to má u mě snímek velké plus. Tohle plus je na druhou stranu zmenšeno kvůli takovému jakémusi amatérismu, který se celou stopáž dral na povrch. Troufl bych si snímek označit jako malinko odfláknutý. Russell Crowe mi v té roli také vůbec neseděl. Neustále jsem jej měl nutkání srovnávat s kultovním Nortonem v kultovním Kultu. Směrem k dalším postavám je zbytečné plýtvat slovy. Především ženské zastoupení je tvořeno obrovskýma zrůdičkama. Samotné finále si určitě zasloužilo více mrtvých. Kdoví, jakým způsobem probíhalo natáčení, když polovina osazenstva byli, nebo se postupně stali regulérními feťáky. Takový Pollock si šel hned po skončení natáčení skočit pod kolejáček. Škoda ho, jako jeden z mála zde za něco stál. Určitá moje očekávání snímek splnil, leč nadšením vyloženě nejásám. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (02.04.2016)

S podobnou tematikou by bol asi každý film kontroverzný. Ale tu to ostáva len pri tej kontroverznosti. Chýba tomu zložitejší a hlbší príbeh, ktorý by film vytrhol z obyčajného zobrazenia osudov vymletých hláv. Crowe to síce ťahal aj herecky, no pár bitiek, úteky a následný pokus o zdramatizovanie len podtrhujú jednoduchú líniu filmu a nenechajú divákovi ani šancu prehĺbiť sa do problematiky a myšlienkových pochodov tejto partie z okraja spoločnosti. 60%. (28.09.2007)

Dysfunkční rodinné prostředí, mindrák, jeho otupení pocitem sounáležitosti ke kolektivu, agrese, destruktivní chování, dno. Wrightova spirála surového násilí postrádá nějaký vyšší smysl, pokud tedy nebylo účelem ukázat, že podobný životní styl vede k neodvratné zkáze. Jenže, sociální inteligencí neoplývá každý a tak se vždycky objeví jedinci, které bude klapot Romper Stomper botek spíše fascinovat.. Apropo, při pohledu na svůdnou krásu skinheadských dívek se nedivím, že jediná možná poloha je zezadu a to ještě za předpokladu, že fotografie Adolfa na zdi podnítí nácičkovu sexuální představivost, aneb jsi tak těsný, můj Vůdce, už budu.. (20.08.2013)