Hanebný pancharti

Což o to, mně by veřejná onanie nevadila, ale měla by stát za to. Když na mě Quentin vytasí takovouhle žížalku, tak nemůže čekat, že se nebudu mlátit smíchy. Shoshanna si nepochybně zasloužila svou pomstu, ale nevím, co jsem komu udělala já, že jsem si zasloužila půltřetí hodiny namachrovaných žvástů. I tak je to samozřejmě pořád snesitelné, zvlášť s představou, co s tím mohl napáchat některý Tarantino wannabe a kreace Christopha Waltze, um maestra Morricona a pár povedených scének v čele se Stiglitzem a Pittovým pokusem o italský akcent tomu chvilkami dodají i šťávu, ale zbytek hereckého osazenstva má pod nohy naházeno příliš mnoho klacků, takže Gedeon Burkhard nedostal šanci dokázat, že má na víc než na otírání Rexových slin, to, co bylo spácháno na postavě Tila Schweigera, už bych klasifikovala jako válečný zločin a Melanie a Helen jsou femme fatale asi jako Hannibal Lecter vegetarián. Jestli to mělo vzbudit chuť skalpovat si svého nácka (kdyby jen ti kokoti nechodili v reálu dohola...), tak já jsem spíš měla chuť vzít letlampu a zajistit, abych se už víckrát u Tarantina nenudila k smrti. (11.12.2011)

Mám chuť napsat, že IB jsou nejlepší Tarantinův film. Bohužel sebelépe natočený a napsaný pancharti nedokáží překonat mé opojné pocity/dojmy/emoce ze stylově nabušeného Kill Billa. Pancharti jsou opravdu skvělá, neakční, podívaná založená na postavách s neskutečnými dialogy, za které si QT zaslouží neskutečný potlesk a to především v dnešní době, kdy jsou dialogy často jen omáčkou okolo efektů... Krom toho Tarantino dostává z každého herce maximum a u některých se tomu těžko věří (Diane Kruger promine mé nadávky po Troyi a naopak Mélanie Laurent, Christoph Waltz s Pittem jsou neskuteční). Rozdělení do kapitol není špatné, i když možná trochu zbytečné (a název sem QT dal asi jen pro fanoušky, kterým kdysi něco jako IB slíbil:)) jinak tu pancharti příliš nejsou...). Celkově na mě nejlépe působila úchvatná první kapitola, která až do scény v baru představovala výrazný vrchol celého filmu. Potěšilo však také závěr, v kterém se konečně všichni normálně smýšlející dočkali... Přesto to na 5* prostě není. Film ve mě totiž vůbec nic nezanechal a přestože mě bavil, prakticky celých 153 minut, nemám důvod se na něj nejen dívat znovu, ale nějak výrazně na něj vzpomínat. Technicky úžasná záležitost v krásném prostředí s nutnou dávkou nadhledu a scénářem na Oscara, ale to je tak všechno... Třešnička na dortu mi chybí. (27.11.2009)

Soundtrack: 1. The Green Leaves Of Summer - Nick Perito [1:55] 2. The Verdict (Dopo La Condanna) - Ennio Morricone [1:13] ,3. White Lightning (Main Title) - Charles Bernstein [2:54] 4. Slaughter - Billy Preston [4:24] ,5. The Surrender (La Resa) - Ennio Morricone [2:47] ,6. One Silver Dollar (Un Dollaro Bucato) - The Film Studio Orchestra [2:02] ,7. Davon Geht Die Welt Nicht Unter - Zarah Leander [2:05] ,8. The Man With The Big Sombrero - Samantha Shelton/Michael Andrew [1:48] ,9. Ich Wollt Ich Waer Ein Huhn - Lilian Harvey/Willy Fritsch [2:44] ,10. Main Theme From Dark Of The Sun - Jacques Loussier [3:10] ,11. Cat People (Putting Out The Fire) - David Bowie [4:10] ,12. Tiger Tank - Lalo Schifrin [1:17] ,13. Un Amico - Ennio Morricone [2:35] ,14. Rabbia E Tarantella - Ennio Morricone [3:53], (10.05.2011)

Pro mě definitivně nejlepší Tarantinovka a zároveň top 10 film,který jsem kdy viděl! Waltz je kultivovaný,sofistikovaný sadistický a zdvořilý génius jeho dialogy obsahovaly teatrální výkon plný napětí,mrazení a znepokojení.Ten film je dokonalý,zde není, co vytknout,námět je více než skvělý,herci dokonalí, atmosféra mistrovská, zkratka královská filmařina! (18.11.2013)

Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. (17.08.2009)