Manderlay
Manderlay
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Joachim HolbekHrají:
Bryce Dallas Howard, Isaach De Bankolé, Danny Glover, Willem Dafoe, Lauren Bacall, Jean-Marc Barr, Geoffrey Bateman, Jeremy Davies, Udo Kier, Chloë Sevigny (více)Obsahy(1)
V druhej časti stále nedokončenej „americkej“ trilógie, založenej na motíve USA ako krajine neobmedzených možností, Lars von Trier znovu privádza na scénu postavu Grace – hrdinku svojho predchádzajúceho filmu Dogville. (Nicole Kidman však vystriedala Bryce Dallas Howard). Grace a jej otec sa začiatkom 30. rokov presúvajú z Colorada do Alabamy, na starú plantáž s názvom Manderlay, kde sú konfrontovaní s desivou krutosťou a nespravodlivosťou otroctva. Niet divu, že Grace nemôže zostať bokom a rozhodne sa zasiahnuť. No s akým výsledkom? Poriadky udržiavané celé desaťročia sa rúcajú, ale osvedčí sa výučba otrokov demokracii? (ASFK)
(více)Recenze (205)
Zdaleka ne tak úderné a nacuckytrhající jako Dogville. Rozdíl vidím nejen v síle příběhu, ale i v efektu strohé formy - v Dogville tak mrazivě kontrastující s košatostí myšlenky. Opakovaný "vtip" už zkrátka není vtipem. I tady Grace učiní zkušenost, ale tentokrát ji to nestojí kůži, jen rozčarování z marnosti svého snažení a je s podivem, že po tom všem dokázala mít ještě víru v lidi a chtěla jim pomáhat. Děvenka se zvláštním jménem - Bryce Dallas Howard - v hlavní roli se mi moc líbila. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Všichni o všem a nikdo o ničem - převýchova k demokracii podle Triera. Film, který dokáže být nad věcí, takže vyvolává současně smích i mrazení v zádech. Grace ani po zkušenostech z Dogvillu nezanevřela na snahu napravovat svět (anebo její snaha pramení právě z oněch zkušeností?) a když narazí na otrokářskou osadu, možná to v prvém okamžiku skutečně není vlastní prospěch, co ji přiměje zůstat. S kapitálem v podobě čtyř gangsterů a naivního úsměvu začíná bourat po staletí zažitý systém a prosazovat svou vlastní představu spravedlnosti. „Tohle je demokracie?“, ptá se nechápavě muž, jehož hlasitý smích byl „valnou hromadou“ shledán za závadný. Ano, takhle nějak vypadá demokracie ve své ryzí podobě, při prostomyslném (i když dobře míněném) dělení na věci dobré a špatné, na činy správné a nesprávné, na černé a bílé. Jak postupně vychází najevo pošetilost Graciina počínání a o paralele k americkému obsazení Iráku nemůže být pochyb, Trier začíná některý motivy zbytečně rozmělňovat a vše završí návodným vysvětlením principu „dobrého zla“. Nehledě na tuto atypickou vstřícnost (neřkuli podlézavost) k divákovi a trapně explicitní plivanec do tváře americké demokracie v závěrečných titulcích, Manderlay je chytrým a pro svou podvratnost také nebývale zábavným snímkem. Bryce Dallas Howard navíc dokázala úspěšně převzít štafetu po Nicole Kidman a ženu žijící v domnění, že má a může všechno (jenže moc není všechno), obohatila o několik nových tváří (její sexuální náruživost lze chápat jako sebestřednost západních a své zájmy hájících států). Budete mít nad čím přemýšlet. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, Morien, Radko, k212, Martyr ()
Zamrzí jen náhrada Nicole Kidman za nepřesvědčivou Bryce Dallas Howard, jinak Lars pokračuje úspěšně v tom, co začal v Dogville. Poťouchle nastavuje zrcadlo. Všem. Nejsem si jist, jestli je Manderlay projevem cynismu, nadhledu, humoru, nebo upřímné nenávisti, možná všeho najednou. S tímhle se holt musí každý vyrovnat po svém. ()
║Rozpočet $14,2milióna║Tržby USA $78,378║Tržby Celosvetovo $674,918║ Príde mi to o niečo slabšie, nevýraznejšie než Dogville, herci si spĺňajú svoje úlohy výborne, príbeh fajn odsýpa, aj keď občas som sa trošku strácal zo začiatku filmu v podstate výpovede, zamotávanie príbehu mi ako vždy moc sedelo a jedine čo mi chýbalo bol trošku lepší šokujúcejší koniec. /65%/ ()
Ajajaj... Larse von Trier podle mého maličko narazil, Za prvé jeho Bryce Dallas Howard do krásy Nicole Kidman strčí do kapsy, ale co se týče hereckého umění hraje 2,3 a možná i 4-té housle. Ta holka an to maličko nestačí a bohužel si to Larse zavčas neuvědomí. Stárnoucí Danny Glover už pro mě není zrovna typ do filmu a nechal bych ho dožít někde na slunné pláži v Miami. William Dafoe, který nahrazuje otce hlavní postavy z prvního dílu hranou Jamesem Caanem je dostačující náhradou, která v sobě má něco opravdu dábelského a jen škoda, jak malý prostor dostal. Brechtovo pojetí divadla bez zdí bylo v Dogvillu opravdu skvěle zakomponováno a všichni herci do hraní dávali maximum. Sledovat Nicole, která otvírá dveře s takovou grácií a opravdovostí to je jak sledovat malíře při malování životního díla. Manderlay je možná více promyšlené, více otázek a více odpovědí nám říká, ale tak jako tak mi to už přijde jako pouhý remake Dogvillu, do kterého autor přídal trochu jiný motiv a jiný konec, který ve své podstatě vyzní opravdu mrazivě. ()
Scénář: Lars von Trier .. Tak, zvedá se prach. Manderlay aneb výchova otroků v Americe. Dogville byla krutě cynická podívaná. Dokonalá podívaná. Prostřední část plánované trilogie, Manderlay, se jí však těžko vyrovnává. Moc se toho na první pohled nezměnilo (minimalistická výprava, důraz na příběh), přesto kvalitativně stojí níže a jen doufám, že část třetí nedopadne takhle nevýrazně. Rozjezd je pomalý, cynismu je méně, humor takřka žádný a vůbec, políček z dob rušení otroctví, trocha rýpání se v řádech a morálních povinnostech není tak nosná, jako zápletka minulého filmu. Zmizela i Nicole Kidman, což mi však vůbec nevadilo, protože Bryce Dallas Howard jí nahradila více než obstojně. Naštěstí cynismus Larse neopustil úplně a finále příběhu zaručeně zvedá palec nahoru a dává zčásti zapomenout na některá předešlá slabá místa. ___ PS: Já chci Antikrista s oznámeným pekelným obsazením! (které se bohužel nakonec nekoná, alespoň se ale natáčí..). No a pak chci samozřejmě Wasington. 75%. ()
„Roku 1933 Grace směřovala s otcem a jeho armádou gangsterů na jih. Poté, co odjeli z Dogvillu.“. „Dogville“ mě svého času doslova zdecimovalo a srovnání s druhou částí plánované trilogie se prostě neubráním. Opět je názvem místo na mapě, plantáž v Alabamě, kam informace o zrušení otroctví ještě nedorazila a je potřeba to napravit . „To co jsme udělali, holčičko, bylo celé moc vznešené, ale když to vezmeš kolem a kolem, udělala jsi všechno jen mnohem horší.“ Režisér si pohrál, a opět velmi osobitě a s působivým závěrem, s pojmem svoboda. Která, jak se ukazuje, má pro každého zcela jinou důležitost. Protože otroctví mělo, oproti svobodě, svůj uvyklý řád, svoji spolehlivou rutinu. . „Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připravení na úplně nový způsob života. V Manderlay, jsme my otroci měli v sedm večeři. Kdy se večeří, když jsou lidé svobodní? Nic z toho nevíme.“ Tentokrát není prostor rozkreslený křídou, zato přibyly rekvizity. Ale především, Grace nyní o pomoc nežádá, ale naopak ji nabízí. Jenže „I Manderlay bylo místo, bez něhož by světu bylo lépe.“ Podobně nepříjemné a deprimující jako Dogville, které mě, ale omráčilo mnohem víc. Možná jsem byla na to co mě čeká už připravená. Možná mi chyběla Nicole Kidman v roli Grace. ()
Nekompromisnejšie, cynickejšie a "vykonštruovanejšie" ako predchodca. ()
Bohužel mistra tentokrát nepotěším a udělím jeho dalšímu dílku pouhé 4 hvězdy. B. D. Howard se s Nicole srovnávat imho nemůže, Dafoe je na tu postavu přecijen ještě trochu moc mladý. Ale to vem čert, víc mi vadí jedna věc - Grace tentokrát sama pomáhá, protože nemá do čeho píchnout, a nemusí řešit podobné existenciální problémy jako v Dogville. Když se to prostě nepovede a nebude se jí tam dařit, tak odjede. Tím se vytrácí ta tíživá situace z Dogville, kdy hrdince ze všech stran hrozilo jen nebezpečí a možnost volby nebyla - to je drama. Tady, i přes řadu krásně vygradovaných a morálně i emotivně silných situací, je hrdinka celou dobu více méně v pohodě a film tím trochu ztrácí napětí. Proto bohužel musím jít s hodnocením trochu dolů, přestože mi přišlo, že si Trier tenhle nedostatek uvědomoval a dal si proto o to víc záležet na scénáři, který působí o poznání akčnějším a vypointovanějších dojmem. Z mého pohledu to ale absenci napětí nezachrání... Ale i přes poněkud kritický nádech celého komentáře se mi film líbil, jenom ve srovnání s geniálním Dogvillem působí jako chudší příbuzný, být to ale samostatný film, hemží se to tu pětkovými hodnoceními, včetně toho mého:). ()
Manderlay je dalším z čistě experimentálních snímků Larse von Triera a jakožto ryze umělý konstrukt sloužící pouze k tázání se, tentokráte po smyslu svobody, netřeba ho stavět coby klasický film, ale opět jako divadelní kus snímaný filmovou kamerou. Trier opět používá své tak typické člení na kapitoly, opět si vypomáhá s postmoderně vševědoucím vypravěčem, který ovšem začas klade otázky, které se zdají být meritem filmu - je absolutní svoboda člověku skutečně za všech okolností prospěšná? Není někdy její částečné (či úplné) okleštění alespoň části populace výhodou? Víme tady o tom své... ()
SVOBODA – co znamená, jak s ní naložit? Seznamte se s Manderlay a pohleďte, jak se Grace, se kterou je těžké pořízení, v 8 kapitolách vyrovná s jeho obyvateli. …. Teď již nebudete přemýšlet, co na vás L.v.Trier připravil. Se vším počítáte a vlastně to TAK CHCETE! A těšíte se, co nového přinese příběh. O ten tady přece jde. Ruku v ruce s hereckými výkony. Jen tak mimochodem, Nicol mi chyběla, přestože B.D. Howard není zase tak špatná. PŘÍBĚH:**** myslím, že Dogville bylo zajímavější. Alespoň ta ,,výpověď“ mi přišla naléhavější a aktuálnější. To je můj jediný (ale veliký) ,,zápor“./ HUMOR:0 ale kdež . AKCE:0 / NAPĚTÍ:0 nebo ****. Jde tu totiž o ten pravý kontakt s divákem, který můžeme zažít v divadle. Sledujeme drama, které může vzniknout mezi lidmi rozdílných barev a názorů, které vnímáte bez různých přikrášleních téměř z první řady. A o to v těchto filmech jde. Proto je mám rád. ()
rozpočet : $14.2 million tržby celosvetovo : $547,479 ()
Už je to moc chtěné. Klepání na neviděné dveře nezaujme, hlasování i přes obrácené fungování příliš evokuje Dogville a přesto se von Trier pořád vyžívá ve formě. Navíc hlavní hrdinka je díky herecké rošádě mladší, což nejenže neodpovídá dějové posloupnosti, ale trpí kvůli tomu i herecká stránka. Má milovaná Bryce totiž funguje jako kouzelné stvoření pro většinu snímků, ve kterých se objeví, ale do artově-dramatické herečky jí zkrátka (obzvlášť v takhle specifické formě) něco chybí. O to víc jsem proto postrádal dokonalou Nicole Kidman a její absolutní herectví, tady by totiž kousavě mířenému příběhu výrazně pomohlo. Dogville totiž dusilo, zato Manderlay schválně roztírá nejrůznější problémy, staví Grace do nových a přesto podobných situací a ztrácí tak potenciální uvěřitelnost. Očekávaná dávka živočišné kontroverznosti nepomůže. ()
Ta nenávist mě ohromila. A ještě více mě zdrtilo, že netuším, vůči komu je výlučně směřována! Manderlay bylo mé v pořadí třetí setkání s Trierem, po Království a Tanci v temnotách. Také bych chtěl ještě podotknout, že jsem neviděl předchozí část trilogie, Dogville, a proto nemohu posuzovat. Přesto jsem po melodramatickém muzikálu a dechberoucím kultovním seriálu o jedné nemocnici tak trochu věděl, na co se mám připravit. I tak jsem byl překvapen. Především mě zaujalo, že tento snímek snad nelze žánrově zařadit. Je i obtížné definovat, čím se vlastně zabývá. Je to snad problém rasismu, iluze demokracie, povaha spravedlnosti nebo nejčastěji vystavený motiv, otroctví a jeho důsledky? Proč se zdají ve filmech Larse von Triera dobré úmysly jako ty nejvíce marné a bitvy "za dobrou věc" (vůči pointě filmu jedině v uvozovkách) jako jasně prohrané? Nenazýval bych tento přístup citovým vydíráním. To je zkrátka von Trier a jeho pohled. V každém jeho díle je totiž obsažena alarmující kritika společnosti a u Manderlay je o to naléhavější. Myšlenka filmu se v jeho průběhu mnohokrát principielně obrací stejně tak, jako si Grace (Bryce Dallas Howard) zvyká na pravidla nového způsobu života v převráceném světě otrokářské farmy. Manderlay je proto velice výmluvný film, ze kterého si zajisté něco odnesete. Důležitou roli ve vyznění hraje způsob zpracování. Jak bývá u Triera zvykem, je velmi nestandardní, přesto konvenčnější než jeho zbylé počiny, které jsem viděl. Poměrně nepříjemná hudba místy prokresluje dramatické okamžiky. Ve zpracování kamery se Trier protentokrát znatelně umírnil. Obvyklé epileptické vrávoravé záběry kamery jsou klidnější. A nahodilý střih z nečekaných nekontinuálních pohledů nebývá tak častý. Oříškem pro herce (mimochodem, herecké výkony mám za skvělé) byla zajisté další "novinka", absence reálií. Celý film mohl být klidně natočen na jediné scéně, na které jsou přítomny pouze některé kulisy a herci, kterým nezbývá než použít svou fantazii. Pro Triera jsou ovšem kulisami i samotní herci, kterými víří ve vlnách svých dramat bez náznaku citu. Manderlay je proto vskutku působivý počin. Jeho nesmírnou předností je totiž dokonalý scénář, kde je vše logicky uspořádáno a dějová linie se vyvíjí velmi uvěřitelně a přesvědčivě. Dějové zvraty se tím pádem vůbec nejeví jako zlomy, ale spíše jako logicky očekávané události. Přesto, nebo spíše právě proto neztrácí Manderlay ani špetku ze své surové věrohodnosti! ()
O Manderlay platí do bodky to čo som napísal o Dogville. Bryce Dallas Howard je dôstojnou nasledovníčkou Nicole Kidman, pribudol môj obľúbený William Dafoe a treťou známou tvárou je Danny Glover. Obsah, dialógy a celkový myšlienkový background je výborný, škoda len tej samoúčelnej formy, ktorá videná v druhom filme bezo zmien (ak nerátam jedny dvere, plot a živého somára) už nie je pre mňa experimentom ale onaniou. Takže o pol hviezdy menej. 5/10 ()
Manderlay se mi opravdu hodně líbilo, čím víc příběh postupoval, tím byl lepší, závěr byl naprosto dokonalý, dala bych vážně 5*, ale já opravdu neskousnu ty kulisy, klepání na neviditelné dveře a imaginární slepice. Jinak je to velmi působivé, pěkné, trefné, vtipné, satirické, skvěle odvyprávěné a nenudí to ani chvilku. No dobře, tak 4,5* ()
Ve srovnání s prvním dílem je Dogville dokonalý. Během sledování DOGVILLE se mi těžko dýchalo (na scénku v autě mezi jablky nikdy nezapomenu) a je emocionálně daleko zdrcující než Manderlay. A naprosto souhlasím s komentářem !RedruMa k Dogville: "Največší Trierovov medzník". V Manderlay divák necítí to lidský zlo, které se v člověku skrývá. Pokud chcete zažít brutální kladivo na emoce tak jedině Dogville. ()
Trošku zklamání. Zatímco Dogville útočilo na mozek i na city, Manderlay mě nechalo trošku moc chladným (vzhledem k předchozím zkušenostem s von Trierem). Scénář určitě je moc zajímavý, ale přišlo mi, že celek nejiskří tolik co posledně. Mladá Howardová je určitě šikovná herečka, ale na tu roli moc mladá a po Nicole se mi stýskalo. Nicméně, na třetí díl Trierovy americké trilogie jsem velmi zvědav... ()
Související novinky
Zemřeli Robin Williams a Lauren Bacall
Dvě hollywoodské legendy během dvou dnů? Smutnější týden letos filmový svět ještě nezažil a snad už ani nezažije. Nejdříve jsme přišli o třiašedesátiletého komediálního génia Robina Williamse, který… (více)
Manderlay je nenáročný snímek, který nevyžaduje každých deset minut pauzu pro kdovíjak sofistikovanou analýzu. Nechal jsem se jím unášet od začátku do konce bez přerušení a nestalo se, že bych měl námitku. / Politicky z něho nic zásadního nevyvozuji, protože pracuje s mikrosvětem, jehož zkušenost nelze dost dobře extrapolovat, jako by snad komprimovala celý příběh afroamerické otázky. Jenomže i přesto je přesvědčivý a „politicky nekorektní“, zjednodušující vylíčení internalizovaného otroctví jakožto „politicky korektně“ neřešitelného východiska mi připomíná, že si z podobně záhadných důvodů užívám Eastwoodovu tvorbu. Mám rád tu dobromyslnou, ale nesmlouvavou přímočarost požadavků autora, který si je vědom všech kauzálních zákrut, jimiž problém vznikl, všech iterací a výdajů s tím spojených, a přesto nebude resignovat na podmínky, s nimiž přišla dekády platná společenská smlouva, ani na své elementární společenské očekávání, že zločin, jakkoli podpořený vládnoucím pořádkem, je prostě zločin a nemá nejmenší smysl před ním kapitulovat, jako by argument „vy jste nás stvořili“ měl platit věčně. Na otázce rasismu, segregace a setrvale špatného stavu vyrostla ohromná neprůhledná agenda parazitujícího aparátu, jemuž mnohem spíš než na konkrétních výsledcích záleží na tom, aby se týmiž aktivitami mohl živit za dalších 50 let. Moje mediální zkušenost s rasismem v USA je ta, že když policista loni zavraždil Floyda, následovala taková nečinnost ze strany místních institucí, která jednoznačně indikovala trvající a hodně zakořeněný rasismus. Ne sama vražda černocha policistou, která vůbec neimplikuje rasově motivovanou brutalitu jako jediné vysvětlení, ale bezprostřední laxní postup nadřízených struktur. Trier nemá čím dorovnat sílu fakt, podle nichž Afroameričané mají ztížený přístup ke vzdělání a jsou oběťmi policejní brutality i v případech, které bychom v Česku nazvali švejkovskými nebo je vůbec nepochopili. Segregace je systémově zakořeněná a dokládají to porovnané parametry populací na vstupu. Když jsme pak chudší, přirozeně spíše máme důvod podlehnout zoufalé myšlence na alternativní až protizákonné formy obživy, když nemáme dost peněz, spíše krademe, naše děti nebudou dobře vzdělávány, a tak i bez toho, že by narážely na problém zaměstnavatelů s barvou, nutně je bude míjet ekonomická prosperita, což vede k sociálním patologiím, ty k sociálnímu rasismu, atd., kruh se zase otočí. Jsou to banální vztahy. I když znevýhodnění je tak či onak plošně rozložené populací napříč (hobit vypadá trapně vedle topmodelky), historické znevýhodnění, jak bychom správně měli nazývat nevýhody „rasového“ původu, je horší proti všem ostatním jednoduše tím, že k nim ještě přidává jakési plošné znevýhodnění napříč tak vymezenou skupinou. Diskriminace funguje afirmativně, vytváří přímo fyzické důvody k tomu, aby se ve svých stanoviscích ještě ujistila. Mimořádně výmluvná je tato reportáž o fenoménu Redlining, aplikovaném během plánování výstavby, kdy součinnost mezi developery a státem cíleně prosívala populaci vhodnou k osídlení nově vznikajících čtvrtí na základě už etnicky signifikantních ekonomických kritérií: White Americans confront legacy of housing discrimination (CBS This Morning, 19. 2. 2021; https://www.youtube.com/watch?v=YXYA0tSebOA). Takže odtud i z jiných pozorování nutně dospíváme k závěru, že segregace má mnohem složitější a jemnější strukturu, které se společnost nikdy nezbaví tím, že si vyhlásí vnitřní sebevražednou válku. Pokud se jí vůbec může někdy zbavit. Jenomže Trier není blbec. Toto všechno ví, v jeho filmu vidíme toto všechno ve zkratce a zároveň propůjčuje své hrdince opravdu sympatické zaujetí problémem, z něhož jsem cítil vroucný autorský pohled. Film podle mě otevřeně akceptuje nespravedlnost. Celou dobu opravdu pečlivě ukazuje, nakolik determinováni jsou tehdejší „černí“ k násilí či podvůdkům a zcela ochromeni na úrovni iniciativy. Provádí nás kauzalitou, jako asi ve všech jeho filmech velmi dobře jemně viděnou, a přece trvá na hrdinčině vzpouře vůči kauzalitě, když jí nakonec přizná právo zbičovat černocha, který veškerou snahu o civilizaci zmařil. Může to působit jako rozpor, ale je to důsledné akceptování nespravedlnosti, která je světu inherentní. Zároveň bych neřekl, že tak vypadá resignace. Ještě kontroverznější je tomu několikrát předcházející narážka, která se chytá vidění zachyceného Zákonem milostpaní. Z důkladného povahopisu tohoto mikro-antropologického manuálu pro soužití s otroky je cítit mnohem méně rasismu než z kdejakého angažovaného paternalismu. Protože zesnulá otrokářka měla všechny své otroky přečtené v jejich jedinečné komplementaritě k ostatním, prokazatelně docenila jejich lidskost (a to až poněkud mateřsky, čímž nezlehčuji zvrácenost jí provozovaného statu quo). Nebyli pro ni jednolitou zájmovou masou, ale lidmi vesměs týchž kvalit, obdivuhodných i poruchových, jimiž se od zvířat liší běloch. Manderlay je dílo průzračné, zarámované do děsivě validního popichování mezi starosvětským otcem a progresivní dcerou, která nakonec plna vzteku zbičuje svůj omyl, mohu-li se vyjádřit takto obrazně. Autor mě neurazil ani nenaštval, zase mě dostal svojí důslednou přímočarostí a psychologií. Vybavila se mi slova Trierovy Nymfomanky/2013: „Each time a word becomes prohibited, you remove a stone from the democratic foundation. Society demonstrates its impotence in the face of a concrete problem by removing words from the language. […] The human qualities can be expressed in one word: hypocrisy. We elevate those who say right but mean wrong, and mock those who say wrong but mean right.“ Je to přehnané, protože slova drtivé většiny z nás, jakkoli ambiciózně se jimi domáháme práva být vyslyšeni, vůbec nepřispívají k řešení a naopak vyjadřují buď frustraci, nebo alibismus, známe to ze všech těch domněle chytrých návrhů, které nám nebo druhým vyraší v hlavě, nekonfrontovány s reálným předivem vstupních dat. Podobně také ona už z módy poněkud vyšedší zavilá „nekorektnost“ obvykle není než maskovaná frustrace nebo snaha tuto frustraci politicky kapitalizovat. A přece, pokud jde o kompletní zkušenost, vidíme, že tento argument leckde platí. Předivo sociální reality je neprůhledně jemné, duše člověka předvídatelná i nevyzpytatelná zároveň, objem neznámých dat příliš velký a pouhý fakt, že nějakou proměnnou neznáme, příliš zásadní. Zhruba ale platí, že jako se reprezentace aristokratů a idealistů asi nikdy nedopouští hrubiánských výstupů, s toutéž určitostí k nim jejich politika vede. / CITACE: „Ballots could be unrivalled, but determining the time by public debate was rarely feasible.“ () (méně) (více)