Na srebrnym globie
Na striebornom glóbuse
On the Silver Globe
Režie:
Andrzej ŻuławskiScénář:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Andrzej J. JaroszewiczHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Andrzej Seweryn, Jerzy Trela, Grażyna Dyląg-Burton, Waldemar Kownacki, Iwona Bielska, Jerzy Grałek, Elżbieta Karkoszka, Krystyna Janda, Maciej Góraj (více)Obsahy(1)
Jeden z nejtragičtějších osudů filmu v dějinách kinematografie srovnatelný svým rozsahem snad jen s nikdy nedokončenými snímky Ejzenštejna nebo Ericha von Stroheima. Historie realizace snímku a tragické přerušení produkce se vepsaly do chmurné historie komunistického kina. Jedna z nejnákladnějších produkcí polské kinematografie byla sabotována v okamžiku, kdy byla natočeny již plné čtyři pětiny záběrů. Mystická sága z budoucnosti tak mohla být dokončena až za dvanáct let od započetí prací, ale nikdy již nebyla dovedena do zamýšlené formy. Svým vypravěčským potenciálem, epickou šíři a kolonizací Vesmíru byl tento monument považován za průkopníka na poli sci-fi, který by v původní podobě mohl trumfnout samotné Hvězdné války George Lucase nebo postapokalyptickou sérii Mad Max. Nebýt ironie osudu, vizionář Zulawski jim mohl o pár let dříve sebrat vítr z plachet. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
"Jsme poslední, kteří si udrží moc, nebo první z těch, jež jsou bezbranní?" První den s tímto filmem jsem se chtěla zabít. Myslím, že je to celé stavěné tak, aby to totálně rozložilo mysl diváka. Já se opravdu musela dívat na fotky svých milovaných, abych se vrátila zpátky do svého těla. Ale miluju to. Zbožňuju ten způsob, jakým je film sebevědomý, jak cíleně používá ty nejosobitější prostředky, aby vytvořil tu nejsugestivnější možnou vizi. Tohle je film. Tohle je autorství. "Ne, ona není chorá. Je jenom obětí vítězství touhy nad rozumem." ♥♥♥ ()
Upřímně? Lituju, že byl film nakonec dokončen a já ho zhlédl. A bohužel to ani zdaleka nezmiňuju jen kvůli chybějícím scénám (které opravdu nepomůže navodit pouhý režisérův komentář). Ať se na mě nikdo nezlobí, ale sledovat zhruba 2 a půl hodiny vyplněné: ubíjejícími a místy až nesmyslnými filozofickými monology šíleného rozsahu (o víře, bytí, svobodě atd.), maximálně otravným a patetickým přehráváním všech zúčastněných (přičemž hrabe pravděpodobně každé postavě) a neuvěřitelně nudným příběhem (ve kterém se pořád někam běhá, válí po zemi a jako bonus se sem tam něco stane a vy nevíte proč, jak, kdy, kde, kdo) je opravdovým utrpením a film jsem dodíval do konce jen a pouze ze zásady (nudit mě začal po cca půl hodině…takže šlo o velké přemáhání). A k lepšímu diváckému zážitku nepomáhá ani rušivý způsob natáčení (sledování dění okolo sebe za pomocí objektivu kamery je z počátku možná zajímavé, ale neustále trhaný obraz vás po chvíli přestane bavit…nebo alespoň mně začal vadit opravdu brzy). A výňatek z oficiálního textu distributora: „…byl tento monument považován za průkopníka na poli sci-fi, který by v původní podobě mohl trumfnout samotné Hvězdné války George Lucase…“ považuju skoro za urážku Star Wars. Tu 1* dávám za výborné masky, kostýmy a použití zajímavých filtrů. ()
Dávat si 1:1 směs LSD a kadidla, balit hromady trávy do stran vytržených z bible, z toho nekouká nic dobrého... Ó, jak je úžasné přehrávat za hranici myslitelného, rochnit se v bahně a hystericky deklamovat velkopravdy! ()
Z celé té epické šíře jsem si odnesla, že nějací kosmonauti přiletěli na nějakou planetu. Ale tak já na pochopení zas tolik nelpím a cca dvě třetiny jsem byla schopná nějak senzuálně vstřebávat. Pak jsem se ale stejně vzdala a jen to tak tupě dopozorovala. Prostě tam toho hodně chybí a na nedokončený film je to nekřesťansky dlouhé. Vím, že je asi na vině cenzura, ale co já s tím, že... ()
Na striebornom glóbe sa dá objektívne zhodnotiť a okomentovať až po tom, čo ho človek vidí minimálne dvakrát a pre istotu si stopuje film v momentoch, v ktorých sa potrebuje pristaviť pri ďalšej filozofickej úvahe nad zmyslom života a podobne. Alebo by bolo najlepšie si prečítať scenár, kde sa môžete ľubovoľne zamýšľať aj hodinu nad práve prečítanou replikou a zistiť jej význam. Ide samozrejme o intenzívny vizuálny sci-fi zážitok, ktorý zapadá viac do konca sedemdesiatok než osemdesiatok, takže áno, je škoda, že film nevyzerá presne tak, ako Žulawski chcel. Žeby ale v takom prípade išlo o poľskú Vesmírnu odyseu si nemyslím, stále ide o výrazne autorský a divácky málo prístupný art. ()
V první řadě bych vynechal všechny ty dohady z textu distributora o tom, co by kdyby. Samotnému filmu tím nepřilepší, pouze přilákají spoustu diváků zcela mimo cílovou skupinu. Z tohoto filozofického sci-fi podobenství by se žádný velký kult určitě nemohl stát, ani kdyby stihl spatřit světlo světa dřív, než první díl Hvězdných válek, stejně jako vyloženě kultovní záležitost nikdy nevzešla ani z Tarkovského Solarisu (1972), protože jde o vysoce artová díla na poli sci-fi žánru, jaká s onou Lucasovou vesmirní fantasy ságou (ať už máte na SW jakýkoliv názor) moc srovnávat nelze. V rámci své kategorie si Żuławského dílo ve výsledné podobě navzdory opožděnému dokončení určitě pozornost zaslouží... Říkal jsem si škoda, že Żuławski nepřišel v rámci průvodní formy ještě s větší invencí a místo faktů o nedokončeném filmu nezvolil na úvod a závěr jiný rámec, díky jakému by divák ani nemusel během sledování tušit, že se jedná „jen“ o torzo. Vzhledem k tomu, že jedna z postav na planetě má neustále zapnutou kameru a velmi často sledujeme dění zachycené právě z její záběrů, se tady podobný nápad i přímo nabízel. V tomto směru potenciál zůstal mírně nevyužitý, ale nakonec po skončení filmu musím říct, že i v oné rovině trochu „jiného found footage“ se mi Na stříbrném globu dost zamlouvalo a líbilo včetně závěrečné myšlenky o „šlechetných dramatech našich životů, doprovázených vítězstvími i porážkami,“ která osud samotného filmu velmi pěkně propojila s jeho obsahem. Po filmařské stránce obdivuhodné dílo mě naplno vtáhlo syrovou atmosférou uprostřed planety na první pohled podivné, ale ne zas nepodobné té naší Zemi, a již zmíněnou nesmírně dynamickou kamerou, díky níž jsem v nejedné scéně nabyl z dění dojem autentického prožitku. * * * „S vírou je konec, teď začíná realita...“ Původně jsem se děsil stopáže, ale nakonec mi ty dvě a půl hodiny dokázaly slušně uběhnout, nepustit... a znepokojovat a fascinovat a znepokojovat... Uprostřed dění plného lidského běsu a někdy až teatrálně expresivního herectví s odkazem směřujícím k antické tragedii padalo tolik silných výroků a podnětů k zamýšlení, až jsem všechny ani nestačil pořádně vstřebat a pocitově mě ve spojení s bezmocnou krutostí lidstva na planetě dost rozložily. Pocitově náročná, přesto silně magická záležitost, které nakonec po menším váhání tu 5. hvězdičku za tu nevšední působivost věnuji, ale asi budu časem potřebovat opakované zhlédnutí, než mi dojdou všechny konotace vícevrstvého snímku. A když už jsem zmínil sovětský Solaris, kde mě (mimo řady jiných scén) fascinuje cesta futuristickou dálnicí, tak v tomhle polském sci-fi opusu na mě podobně hypnotickým účinkem působila (na pozadí vyprávění o přípravě k odletu raketou) dlouhá scéna se zástupem lidí cestujících jakýmsi tajemným eskalátorem do neznáma. [90%] ()
Pseudofilozofický blábol plný expresivního herectví a found footage záběrů, kde kamera zběsile pobíhá po scéně a herci hystericky vykřikují repliky stylu „pravda je to, co říkáme!“, „svoboda je v nás!“, "moje sílo, proč jsi mne opustila?“ a podobná moudra, bez nichž bych jinak neusnul a život bych už nikdy nepochopil. Co je mi platné, že se realizací byly problémy, že šlo o nákladný projekt apod., když celkově to nedává smysl, odnikud nikam nejde, scény by se klidně mohly zaměnit, a ani to řekněme surrealistické pojetí se nijak nevyvedlo. ()
Mám pocit, že mé dosud nejsilnější filmové momenty (ať už v režii Gaspara Noého, Alexeje Germana, ebo kameramanů Lubezkiho či Benoîta Debieho) pramení odsud. Trudno byt' zritelem v momentech knižních monologů. Ve všech ostatních momentech omračujícím způsobem neuchopitelně intenzivní, bolestivé dílo, kdy vztah k němu jsem shrnul v našich soukromých trachtacích s uživatelem Bush13 "Vždycky mě Zulawskiho filmy tak nějak animálně nadchnou, ale napoprvé je prostě nerozlousknu. Ani si nejsem jistý, zdali je to správná metoda, jak s nimi pracovat. " Jo, přesně takhle se z toho vykroutim. Nachtmahr Kraftstoff. ()
NE! Nezájem, tohle fakt nikoho trumfnout nemohlo! Žulawski evidentně chytil záchvat pseudofilosofující grafománie a odněkud z prdele špatně integrovaného psychedelického zážitku vytáhnul několik nůší banálních a nesmyslných blábolů tvářících se jako něco co prostě musí být stráááááááášně hluboké a mystické..Onanistickým řezem na to narouboval křesťanskou symboliku, natáhnul to do mnohagenerační ságy a nakonec ve své aroganci přistoupil až k realizaci. Režie v tomhle případě evidentně znamenala vybičovat herce k co možná nejhysteričtějšímu a nejexpresivnějšímu projevu (asi aby divák hned neprokouknul, že scénář je jen mumlání retarda.... Věřím, že jedině hypsterský hype (který i mě nalákal) to táhne procentuálně nahoru, protože tohle není ani dost obrazově a technicky vytříbené (jako třeba Stalker), Ani chytře napsané a dobře zahrané(jako třeba Obi,Oba)... Žulawski evidentně vypouští z huby věci o kterých vůbec nic neví (narozdíl od např. Jodorowského, který své mystické scénáře může opřít o desítky let studií a zkušeností)... Jediné co jsem schopný mu férově přiklepnout je, že pravděpodobně vymyslel found footage koncept, ale více ani ťuk... Kdo mě sleduje, ví, že od filmu čekám hloubku, očekávám účast diváka, nevadí mi pomalé tempo, výkladová nejednoznačnost ani jistá nevsřebatelnost...Ale tohle je úplně mimo... ()
Film z jineho vesmiru. Neotrely a vizualne podmanivy (vyborna kamera). Stejne tak ale obtizne pochopitelny a pri neprerusovanem sledovani prakticky nestravitelny. U druhe poloviny uz jsem doslova trpel. ()
...vadily vám někdy v Solaris alobalové stěny korábu? Mně ne. Tady na tom ty paruky taky ne. Šílená kvalita barev v (jediném dochovaném?) exempláři co je ke stažení na netu evokuje Jakubiska: zničené negativy Zbehovia a pútníci a Dovidenia v pekle priatelia, taky jeden dodělaný po X letech. V Na srebrnym globie je především novátorské snímání - přiznání snímání, případně simulace "snímání okem" (Enter the Void!), do toho "skákavé" střihy - sem tam vynechat okénko (5 Obstructions!). První polovina se takřka celá nese ve znamení reinterpretace mýtu o Adamovi a Evě. Druhá půlka je naplno ponořená do pro Zulawského typického halucinačního běsu s motivy pašijí. Přibývají postavy a zápletky, celé je to rozrostlé do obrovské epičnosti, žánr je neustále rozrušovaný kostýmy (K. Janda jako dáma třicátých let!), formu tříští i vstupy režiséra, který při záběrech současného Polska, či krajiny popisuje, co se mělo v ten daný moment dít, ale nestihlo se do zákazu panem Szcukou (pěkné jméno pro cenzora). Nejvíc filmu ale neškodí tahle vyrušení. Nepřesvědčivé jsou jednak dlouhé filosofické pasáže, pojímané většinou jako hystericko-epileptický záchvat herce, především ale nefungují chabou výpravou na dřeň odhalené pasáže à la Star Track – ten mezihvězdný patos, který uneseme v béčkové scifi nejde dohromady s krví Źulawského dramat, s filosofujícím zcizováním v postavách „herců“, nefunguje to ani s estetikou fantasy (ze Zaklínače jsem viděl první díl a byl pro mě synonymem určitého druhu špatného filmu – Na stříbrném glóbu je takřka celé jako Zaklínač, člověk se přes to musí přenést); smixované je to celé ke všemu ještě i s nábožensku tématiku (ne, toho pěkného ukřižovaného blonďáka oprskaného krví prostě NEMOHLI Poláci pustit – to hraničí s naivitou). Některé motivy, jako sex s mimozemšťanem, přenesl režisér bez vícera žvanění zcela ústrojně do následujícího Possession – loutka mimozemšťana (či co to bylo…) byla ale mnohokrát přesvědčivější. Bohužel – celé je to jen nákrok: pěkně drahý (10 let bez Polska, 20 do dalšího polského filmu). Zulawski se s neuvěřitelnou vervou pouštěl do věcí, které měnily podobu zažitého kina, které bylo obtížné dotáhnout, které měly minimum naděje na širší ohlas. Škoda, že to už zabalil. ()
Toto bol pre mňa zatiaľ ten najnáročnejší film aký som kedy videl. Toľko poetiky, filozofie a neuchopieľného deja som ešte, hádam, ani nezažil. Bola to báseň, s mnohými existenciálnymi múdrosťami, ktoré by som si radšej prečítal v čisto poetickom spracovaní ako pozeral na tak nepochopiteľné výjavy. Významný Poľský režisér Andrzej Żuławski, pre mňa známy filmom POSSESION, ktorý bol v Veľkej Británií zakázaný a umiestnený do vyše sedemdesiatky zakázaných video nasty. Ale pritom to bol nemierne silný poetický, surrealistický film, ktorý existenciálne poukazoval na konflikt, rozpad a rozklad vzťahu.. Snímka je tak psychicky ťažká, že hlavnej predstaviteľke trvalo niekoľko mesiacov, kým sa zbavila traumy z natáčania.... Ale vráťme sa späť k tomu to sci-fi, sa rozhodol, že nakrúti toto monumentálne sci-fi o kolonizácií iných planét, avšak režim mu prekazil jeho plány. Film sa nakrúcal ešte v 70´s rokoch, kým svoju skazenú ruku k dielu nepridali aj komunisti a tým, že snímka obsahuje nespočet veľa odkazov na kresťanstvo a vieru, bolo jasné, že im to v momente pretrhnú. V roku 1977 sa zastavilo natáčanie, všetky rekvizity im zobrali a zničili. Film sa ako tak dokončil, teda boli poskladané fragmenty, až v roku 1988. Prázdne miesta ktoré neboli dokrútené, sú pozliepané zábermi z mesta Krakov a iba okomentované režisérom. Ale tak či onak.. Myslím si, že ani to by tomuto kúsku nepomohlo, pretože je tak nezrozumiteľný, že sa na to nedá pozerať 2 hodiny v kuse.. Monotónne zobrazovania tých istých priestorov a pláží, stagnujúci posun, nezrozumiteľné rituály a celí dej, diváka iba uspávajú. Na jednu neobývateľnú planétu stroskotá vesmírna loď. Prežijú iba traja astronauti, žena a dvaja muži... Možno traja No a z nich sa zrodí celá obrovská kolónia ktorú sledujeme niekoľko storočí... A možno to tak nie je. Neviem. To sa s toho nedá pochopiť, keďže v rozhovoroch iba recitujú nejaké životné múdrosti a každou ďalšou minútou, je ich tam viac a viac. Množia sa ako králiky. Ak som správne pochopil ústrednú myšlienku, prišiel som na to vďaka záverečnému ukrižovaniu, tak tá znie, nech sa ľudské plemeno dostane, do hociktorej časti vesmíru, jej osud a bremeno sa bude opakovať stále. Náročné ale rozhodne som si to nevychutnal, tak ako som čakal.. Bohužiaľ ()
Vo svojej scénograficky monumentálnej a cieľavedomej autorskej vízii mi to pripomenulo Jodorowskeho Svätú Horu, akurát naratív tu bol hádam ešte o niečo kryptickejší, ťažšie vstrebateľnejší. Druhé zhliadnutie v budúcnosti mi hádam povie viac, pretože druhá polovica mi už prišla skutočne divácky úmorná. Každopádne i tak - s ľuďmi, ktorí tomuto vizuálne omamnému eposu dali nižšie ako priemerné hodnotenie, si pravdepodobne, čo sa umenia týka, nemám čo povedať. ()
ocenenia : MFF Cannes 1988 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Zulawski a jeho monumentalny filmovy koncept kolonizacie vesmiru. Nadherne, fascinujuma filmy, na ktore sa pozeram a neviem, co s nimi. Film vo mne vyvolal tak fascinujuce pocity, ze sa ich tu pomaly aj obavam napisat, a vyvolal tolko otazok, ze sa ani neopovazim poznat odpoved. Jedine minus je trochu nudy v strede, a pre mainstreamoveho divaka je tazky na pochopenie . 74 % ()
Je těžké být Bohem meets Posetitěl muzeja meets Ďábel aneb typický Zulawski, který se vehementně snaží natočit filozofický traktát, ale nemá na to. Asi tak bych shrnul tuhle šílenost ve zkratce, ale samozřejmě to zkusím víc rozebrat. Je zvláštní sledovat to s vědomím toho, že je to vlastně torzo něčeho, co nikdy nebylo dokončeno a co musí nenatočené scény řešit skrze vypravěče - a Zulawski si s těmihle scénami poradil překvapivě dobře, mají hutnou atmosféru. Těžko ale říct, jak moc velká je škoda, že to nebylo dotočeno, protože mám pocit, že by to ve výsledku působilo úplně stejně, jen možná maličko víc uceleně, ale jinak by vše zůstalo stejně. Má to totiž pevně určený styl snad v každé scéně a Zulawski se tu rozhodně nezapře, takže je to šíleně natočené, není tu 5 minut bez něčího řevu a myšlenky a podstatné věci se prostě křičí a v tomhle filmu rovnou do kamery. Částečně je to i found footage (!!), což mi na jednu stranu přišlo otravné a ničící atmosféru, ale na druhou stranu to byl zajímavý nápad, který se do Zulawského stylu prostě hodil a celé je to v podstatě podobenství o hledání naději v beznaději, strachu z neexistence dobra a upínání se na nějakého Spasitele, který všechny dostane z bídy a pekla života, i když ani nemusí být skutečný nebo mít takovou moc. A je to temněji podané než se zdá z toho jak to zde píšu, protože prostě Zulawski. Problém je ale v tom, že ta jeho snaha o filozofický traktát vypadá tak, že tu všichni ty myšlenky vyřvávají na kameru nebo z nich prostě zničehonic vypadnou, ale skoro všechny přijdou bez kontextu. A přitom ten kontext je podle mě u filozofického traktátu potřeba, i když se v něm moc neděje. To právě obdivuji za výše zmíněném Posetitěli muzeja, kde tohle funguje, do jisté míry to má dost podobné téma, rozebírá ho to značně lépe a naprosto přirozeněji ve svém fikčním světě a hlavně hutněji a hlouběji, než Na stříbrném glóbu. A takový Tarkovského Stalker nebo Solaris je meta na kterou to nemá ani zdaleka. Tohle je, co jsem si tak všiml, problém skoro všech Zulawského filmů, které má vedené vždy podobným způsobem, ale všechny trpí tím, že v něm myšlenky zaznívají bez hlubšího kontextu v celku a že jim chybí nějaké zakončení, což tady dává smysl, vzhledem k tomu, jakou historii to má, ale není to úplná omluva). A celou dobu se to motá okolo toho samého, pořád a pořád a pořad dokola. Proto tomu dávám stejné hodnocení jako výše zmíněnému Ďáblovi nebo Třetí části noci, jelikož mi to sedlo vlastně stejně. Ale musím říct, že atmosféru to má většinu času podmanivou, zajímavě pojatí námět (i když by potřeboval dost dotáhnout) a taky jsem si rád po delší době Zulawského styl připomněl. Má něco do sebe, ale odrovnaný po všech stránkách z něj holt nejsem. 3* ()
Nikdy nevím, jak se s podobným typem filmů jako divák popasovat, a zde konkrétně si nejsem vůbec jistý, zdali jsem zhlédl zcela unikátní a neopakovatelný film s ošklivými dírami mezi zuby, nebo extensivní chaotickou směs s několika výrazně světlými momenty, kde jsou však stále okolnosti vzniku filmu a jeho forma vysoko nad jeho „lynchovsky“ těžko uchopitelným obsahem. Neboť na co se velmi těžko přistupuje, je vždy hra, při které má divák pocit, že umělec dává na odiv své dílo plné nezkrotné imaginace (inu, proč ne), ale zároveň on jediný vlastní klíč k celému rozšifrování. Tedy doufejme, že aspoň on. V jádru jsme svědky skutečně zajímavého sci-fi námětu s neskutečnou kamerou a výpravou, prostředím i kostýmy, jako kdyby si v 80. letech daly dostaveníčko Osada havranů s Gravitací a Star Wars, špína bláta se střídá se sterilitou skafandru a funguje to všechno náramně hezky. Snímek alespoň v první třetině pozitivně dráždí svým pohledem na zrod (přerod) nové civilizace a v průběhu si zajímavě vypůjčuje jakési biblické metafory, se kterými však pracuje velmi volně. Ale tam, kde je film příjemně obskurní a znepokojivý, je zároveň přehnaně exaltovaný, což se projevuje například skutečně přepjatým až pištivým a fanaticky divadelním herectvím některých aktérů. I to by se dalo odbýt či přijmout jako možný režisérův rukopis, jenže mnohá slova a věty pronášená s takovým zanícením a takovou nesouvislou kadencí působí jako přeintelektualizovaný proud vědomí, ve kterém se může sebezajímavější myšlenka lehce ztratit. Jako kdyby se nějaký filmový Jackson Pollock rozhodl vzít plechovku s barvou v odstínu „moudrost“ a tu náhodně rozléval po filmovém pásu. Na stříbrném glóbu je film zároveň fascinující a zároveň k nesnesení. Je to film kontrastů, jenž disponuje mnohdy naturalistickými, ale jinak úžasnými a dechberoucími momenty (na naražence na kůl nikdy nezapomenu), které střídají až naivňoučké bitevní záběry, ve kterých nevidíte řež, ale nešikovně mlátící se kompars v kostýmech doprovázený vtipně zvolenou selankovitou hudbou. A když člověk vidí důvěrně známý krakovský kostel, při sebelepší fantazii si prostě nepředstaví cizí planetu. Zdá se, že významné scény jsou prošpikovány jalovými a zbytečnými, a i ty lepší v průběhu filmu začínají sklouzávat do osidel podivného chaosu. Člověk pak ocení spíše divné hříčky a momentní nápady, myšlenky, nežli děj a celek, který je všechno, jen ne koherentní. Otázkou pak zůstává, zdali tento nechtěně filmový mrzáček měl spatřit světlo světa v takové podobě. ()
Bizarné dielo plné pseudointelektuálnych kecov a pseudofilozofických žvástov, energických monológov, vrieskania do kamery a výjavy, ktoré sú možné (asi) iba po požití psychadelík. Otrasná found-footage kamera a chaotický strih. Postavy bez štipky logiky, bizarné kostýmy s premrštenými emóciami nezaujali, nevytvoril sa medzi nimi a mnou ako divákom ani len náznak vzťahu. Príbeh som, priznám sa, ani nepochopil...je to príliš sugestívne. Ako-tak ho dával do rozumnej podoby iba rozprávačský monológ režiséra. Hodnotenie: 15% ()
Pustil jsem si to do hlavy (nakolik jsem ještě schopen) napřímo, bez očekávání, bez předsudků, cíleně jsem si zakázal předčasné závěry, a vynořil se na druhém konci s těmito pocity: Ne že by to nemělo svoje momenty, ale je z toho příliš cítit ambice dělat Umění křížená se samožerstvím. Výsledek je někde na půl (spíš na dvou třetinách) cesty mezi Solaris a Monstrem z galaxie Arkana. Nedotaženost určitě není jen vinou cenzurního zásahu a desetiletého čekání na postprodukci – mj. nerozumím tomu, proč je to při tom velkorozpočtu investovaném do výpravy tak mizerně nasvícené. Předloha by mohla stát za přečtení. ()
Slovy nepopsatelné; formou mix Tarkovského a Felliniho. ()