Jako zabít ptáčka

Natáhnout, zamířit, vypálit. Je to tak snadné. Jako zabít ptáčka. Nejenom v tomto významu používá Harper Leeová titul svého slavného autobiografického románu. Jde rovněž o stěžejní poznání hlavní hrdinky, Čipery Finchové. Zabít sojku a zabít drozda není totéž. Filmové zpracování strhující knihy již tak strhující není. Vůči černochům (a komukoli, kdo táhne s nimi) nepřátelská jižanská atmosféra je přítomna předně zásluhou jedné postavy, vskutku ďábelského burana Boba Ewella (= evil). Z filmu ovšem není cítit, že „to“ je v lidech, v naprosté většině z nich. Téma rasismu je přitom ze všech témat v knize obsažených filmaři upřednostňováno, čemu odpovídá vystřižení poučné epizody s morfinistkou Duboseovou i naprostá nepřítomnost dalších postav (teta Alexandra), jež ovlivňují smýšlení dětí. Dlouhá scéna u soudu a následná rychlá dohra (knižní dění tří let bylo vměstnáno do cca jednoho roku) vytváří dojem, že by dokonce mělo jít o soudní drama. Pomohly by přidané minuty? Ne, dvě hodiny dostačují, akorát se dle mého mínění nezabývají tím podstatným. Chybí temná magie dospělého světa, jenž jsme jako děti toužili objevit, matně tušíc, jaká nebezpečenství s ním souvisejí. Přesně to vystihnuje název celovečerního dokumentu o filmu: „Fearful Symmetry“. Jiný, slabším příběhem vybavený film, zrovna svou „děsivou souměrností“ září do všech stran. Lovcova noc. Apendix: k alternativnímu pohledu na Jako zabít ptáčka a jemu podobné mainstreamové filmy vybízí Arnoldův zábavný experiment Passage á l'acte. 75% Zajímavé komentáře: mm13, agathon (19.12.2011)

Nádherný film nejen o rasových předsudcích, ale především o pohledu na Americké maloměsto 30. let dětskýma očima. Lyricky a přitom bez příkras a na tvrdo vypráví příběh o právníkovi Atticu Finchovi, který se dobrovolně ujal obhajoby nespravedlivě obviněného černocha. Gregory Peck ho zahrál znamenitě. Velkou pochvalu si zaslouží také představitelé dětských rolí a Robert Duvall v jednom ze svých prvních představení za kamerou. Robert Mulligan mě dávno přesvědčil o svých režisérských kvalitách, jenomže tímto mě zasáhl nejvíce. Celý je natočen tak nějak nadčasově a novátorsky (například úvodní titulky tohoto typu se hojně začaly využívat až o dost později). Celý film je vlastně takový mladík, mezi těmi staršími filmy. Okouzlující silné drama, které by pro mne ohodnotit méně než maximem bylo jako zabít ptáčka. (25.08.2007)

Čekal jsem klasické soudní drama ve stylu 12 ANGRY MEN a ČAS ZABÍJET, takže expozice zpracovaná formou vzpomínek šestileté holčičky mě notně vylekala. Tímhle pojetím ztrácí na působivosti hlavně soudní část filmu, ale naopak se stupňuje jeho přesah daleko za hranici jednoho soudního přelíčení. Vychytralý scénář, akvělý Peck. (02.09.2005)

Náhoda tomu chtěla, aby To Kill a Mockingbird byl mým 2700. filmem. A když to vezmu kolem a kolem, pro tohle číslo jsem si ani nemohl vybrat lépe. Dvě roviny (dětská dobrodružství a soudní proces) se zde prolínají zcela nenásilně a přirozeně. Film nám navíc krásně zobrazuje Ameriku 30. let - po krizi jsou všichni nervózní a pořád bojují s rasovými předsudky. Výkon Gregoryho Packa byl naprosto skvělý, stejně jako filmový debut budoucí filmové legendy Roberta Duvalla. Tohle je bezpochyby jeden z filmů, který si zaslouží být tam, kde je teď (na IMDb 53. nejlepší film) a 87 % tady myslím mluví za vše. A i když mi podle názvu došlo, jak ten soudní proces skončí, tak mi to ani v nejmenším nevadilo a tento film jsem si užil až do samotného konce. 100 %. (14.11.2010)

Herec Gregory Peck má za sebou spousty výrazných rolí, především slavné Prázdniny v Římě či kultovní Přichází Satan! patří mezi jeho nejslavnější filmy. Tou pravou životní rolí je pro Pecka nejspíš role ve snímku Jako zabít ptáčka, především i proto, že pouze zde Peck za svůj výkon dokázal získat Oscara (i přes to, že za život stihl obdržet celkem další 4 nominace). Snímek Roberta Mulligana z roku 1962 adaptoval předlohu Harpera Lee a dokázal dokonale zmapovat americkou společnost v období 30. let a to i přes to, že je perspektiva příběhu v podstatě vyprávěna z pohledu malého dítěte.Jako zabít ptáčka je rozhodně zásadním soudním dramatem. Od 30. let sice utekla dlouhá doba, v jistém ohledu lze ovšem nacházet spojitosti mezi tehdejší americkou společností a současnou americkou společností. Jde sice o komorní malou záležitost, svým obsahem se ovšem z Jako zabít ptáčka stává film velký. Dnes se na film sice aplikuje kritika spočívající v neslavném klišé ´´ hodný bílý muž zachraňuje bezmocného černocha ´´, Peck ovšem do role Atticuse Finche dal skutečně naprosto všechno, je ve své roli skvělý a dokazuje, že si Oscara po všech těch skvělých výkonech skutečně zasloužil.Komplexní téma snadno mohlo být zpracováno naivně, ve finále jde ovšem o svým komentářem funkční záležitost, která s tématy předsudku a rasismu pracuje skvěle a především lépe, než většina filmů, které s podobnými tématy pracují dnes.Souboje o rovnoprávnost a neposuzování dle barvy kůže v podstatě probíhají až dodnes, i proto dokáže být Jako zabít ptáčka aktuální i po 60 letech. Vyprávěno sice dětskýma očima, ovšem naprosto uvědomělými a bez příkras. Skutečně dokáže naprosto prodat své téma, tak trochu vyjádřit kritiku k tehdejší (a svým způsobem i k dnešní) společnosti a skutečně netradiční pojetí soudního dramatu i přes to, že samotný soudní spor vlastně v celkovém součtu zas tak velkou roli nehraje a hlavní spor se odehrává zcela někde jinde, vlastně všude. Peckův právník poté sice obhajuje někoho, jehož zastoupení mu může přivodit nemalé problémy, hlavní je ovšem zůstat ideálním vzorem pro své děti.Velké věci dělá i soundtrack Elmera Bernsteina, kdy jeho hudba klasicky dokáže v člověku něco probudit a rezonovat. Jako zabít ptáčka se časem dočkalo i převedení do barevné verze, původní černobílá verze ovšem přeci jen též dělá svoje a pouhá kombinace různých odstínů daných barev dokáže plně korespondovat s tématem filmu. A pochválit se především skutečně musí scénář Hortona Footea, který za scénář k tomuto filmu právem získal Oscara. Snaha o vykreslení filmu skrze dětskou perspektivu mu totiž vyšla na výbornou.Jako zabít ptáčka je dodnes obsahově silné dílo, které i po šesti dekádách dokáže skutečně něco dát. Netradičně pojaté soudní drama a v podstatě i netradičně pojaté dětské dobrodružství, které toho o rasismu a boji proti předsudkům dokáže říct mnoho. To, že je komentář Jako zabít ptáčka očividně nesmrtelný jen dokazuje jeho neskutečnou sílu..... (06.12.2021)