Pan profesor Hannibal

Profesor Nyúl Béla napíše studii o Hannibalovi, která vzbudí pozornost politickým podtextem, který v ní jeho kolegové čtou, ačkoliv tam nebyl autorem zamýšlen. Ze zprvu nepříliš významné studie se stane politická kauza, která se dostane až do poslanecké sněmovny. Profesor Nyúl se za svou práci staví, patrně mu nejprve nedochází, o co v celé kauze jeho protivníkům jde. Nakonec je ale donucen odvolat a i přesto je obyvateli města lynčován. Film svým apelem na morálku a jednoznačností stanoviska připomíná český film ze své doby, Vyšší princip. (21.03.2012)

V kontextu doby se jedná o velmi odvážné poselství o principech totality. Jeho problém ale tkví v neslučitelnosti komediálních prvků zápletky s tragickým zobrazením morálního pádu hlavního hrdiny. Stejně tak sama komika dnes působí už dost vyčpěle. Snad má také Exkvizitor pravdu o spřízněnosti s neorealismem, což je období, které mě estetickou působivostí úplně míjí. Přesto všechno je absurdně inscenovaný konec filmu sliným zážitkem, který výsledný dojem ze sledování výrazně pozvedá. (29.07.2012)

Film se celou dobu odehrává ve více méně nadsazené, humorné rovině, v níž všechny peripetie chudáka pana profesora vyznívají jako milé absurdity. O to víc zarazí závěr, který je zcela nemilosrdný a dokonale bezútěšný. Film hodně trefně vykresluje obraz toho, na jakou otrockou šlejšku se zcvrkává lidské myšlení, když je zasažené davovou ideologickou horečkou, v tomto případě nacionalistickou. Kromě úžasně manipulovatelné masy jsou ale nelítostně vykreslené i jednotlivé postavy (výborně obsazené a zahrané!), které se mění z roztomilých figurek ve strachem zlomené oportunistické korouhvičky. Historicky cenný film, navíc gurmánsky natočený. (06.01.2012)

Tragikomedie, neboli zde spíše komická tragédie, patři k nejtěžším divadelním, a potažmo filmovým žánrům. A většinou z něj nemám příliš dobré pocity, a neměl jsem je ani u tohoto filmu. Béla Králíček je srandista (v té době by jako profesor sotva mohl obstát), filantrop, tak trochu motovidlo, a tak odvolává to, co neodvolal, když to měl odvolat. Jeho postava nepůsobí příliš sympaticky (i když by asi měla), jeho chování je chaotické (i když by asi nemělo), a tak se jen diví, že mu není spláceno stejnou mincí. A tak jediné poselství, které jsme z Fábriho filmu vyčetl a vyslechl je: "Tak pánové, tudy ne! Tohle je jedinec a tohle je dav! A ty si nikdy nebudou rozumět, ať už jedinec tvrdí to nebo pravý opak!" (Viz též Sigmund Freud: ,,Massenpsychologie und Ich-Analyse", a spojitost mezi davem a sumou vytěsněných a sublimovaných psychických obsahů.) (06.10.2015)

Přiznám se, že kdybych nechodil na seminář maďarského filmu, o tomto snímku bych zřejmě v životě neslyšel (španělské vesnice jsem znal lépe než maďarskou kinematografii) - což by byla věčná škoda. Jedná se totiž ve své vlasti o klasiku nejklasikovatější, která v našich končinách inspirovala řadu tvůrců, nejvýrazněji evidentně autory Vyššího principu. I hrdinou Pana profesora Hannibala je učitel latiny, který se musí postavit fašistické zvůli. Další podrobnosti i zpracování obou filmů se liší. Pan profesor Hannibal je ovlivněn hlavně italským neorealismem a na rozdíl od Vyššího principu obsahuje i určité odlehčující komediální prvky (byť jde o tragédii takřka antických rozměrů). Jak píšou občas na IMDb: "A must see." (06.11.2006)