Russkij Kovčeg
Russian Ark
Ruská archa
Režie:
Alexandr SokurovScénář:
Světlana ProskurinaKamera:
Tilman BüttnerHudba:
Sergej JevtušenkoHrají:
Sergej Drejden, Maria Kuzněcova, Leonid Mozgovoj, David Giorgobiani, Jelena Rufanova, Alexandr Razbaš, Viktor Michajlov, Helga Filippova (více)Obsahy(1)
Neznámy francúzsky aristokrat z 19. storočia sa prechádza po majestátnych chodbách Ermitáže a stáva sa našim sprievodcom po slávnej histórii veľkého Ruska. Stretáva rôzne postavy ruských a európskych dejín, zoznamuje nás s ich osudmi a predstavuje mnohé majstrovské diela svetového umenia . Spolu s ním sa môžeme kochať krásnymi obrazmi, farbami a hudbou. Po chodbách slávnej galérie pláva archa , pomocou ktorej sa dostaneme až k tajomstvám ruskej duše. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (103)
Můj třetí Sokurov. Největší výtka: děsivá konformnost. Takové to „umění velkých peněz“ - ono když na něčem participuje pár desítek tisíc lidí včetně institucí jako jsou orchestry, nic reformního z toho vylézt nemůže. Přitom jsem měl za to, že právě Sokurov musel bojovat, aby vůbec mohl mluvit o čem chtěl. Zřejmě se to ale nevylučuje, ba naopak – když už je to takovému člověku umožněno, o to horlivěji šlape brázdu. V Ruské Arše vládla názorová beztvárnost, naprostá ohebnost co se týče traktování politiky, mělkost – takové to „ach ano, kam to spějeme“ anebo „ach ano, kde jsme to byli“... Velmi konformní byly i vhledy do jednotlivých epoch – jemného Mikuláše II. s andělskými dcerkami jsem už viděl v americké produkci Rasputina. Ale otázka se skrývá ještě za tím: PROČ to vlastně točit? Ano: Pro Poklad Anežky Ruské... To je to... A pohonit si ego nad tím to celé zorganizovat. Jediné co mě zaujalo a přišlo mi nové bylo vytrvalé vědomí „sbohem Evropo“. ** ()
Omračující technický úder zprostředkovaný Sokurovem samotným - devadesáti-pěti minutový záběr a průchod Ruským uměním i dějinami, ve společnosti mírně cynického Francouze. Hrozně krásný, a chápu že pro mnoho lidí nudný průjezd s naprosto úchvatnými dialogy Sokurova a právě Evropana (-ve zkratce:"Puškin? Četl jsem ho ve francouzštině. Žádná sláva.") ()
Hrozná nuda, otravný pošuk z jiné doby a země, k tomu unylý hlas průvodce... Ať si to kdokoliv vychutnává, když má náladu a opravdu se mu to líbí. Ale rádoby intelektuálové by mi o tomhle filmu neměli nic říkat, na ty jsem alergický, a věřím, že bude spousta těch, kteří budou říkat, jak je to skvělé dílo, přičemž se ve skutečnosti nudili. Já to říkám na rovinu. Snad kromě záběrů z Ermitáže a kostýmů mě vůbec nic nezaujalo a bylo to dost úmorných 96 minut. Co z toho, že někdo udělá něco jakkoliv originálním způsobem, když je člověk nuděn a nuděn... ()
Strašně bych tomu chtěl dát víc, protože ten nápad mi připadá geniální - divák prochází napříč dějinami Ruska, přičemž je provázený nějakým Francouzem, který ho do všeho uvádí a sám divák vše sleduje očima jakési bytosti (ducha?), která těmi dějinami cestuje. Ten nápad mi fakt přijde skvělý a cením Sokurova, že to vše zvládl natočit na jediný záběr, protože z nejedné části je znát, že to muselo dát zabrat (třeba při těch tancích na konci). Bohužel na mě nedokázala zapůsobit atmosféra a kromě povedeného úvodu jsem se docela nudil. Taky mi přišlo, že v tom jsou hluchá místa a nějaký celkový dojem tomu taky scházel. I závěr mi přišel tak trochu zbabělý, čekal jsem od něj víc. Kvůli tomuhle všemu nemůžu jít s hodnocením výš. Navíc mě trochu zradila ne zrovna dobrá znalost ruských dějin, místy jsem se nechytal. Ale tak jako tak se Ruskou archu vyplatí vidět, špatný ten film rozhodně není. Silné 3* ()
Jedinej záběr, to je taky jedinej nápad a za něj je moje jediná hvězda. Tenhle pan Sokurov je neuvěřitelnej pseudouměleckej samožer, kterýmu nikdo neřek, že onanie není umění. ()
Hudba krásná...éto vsjo. ()
Za prvé, je to geniální. Film je zachycen na jeden záběr a není to jenom pouhá vychcanost, která slouží pro efekt, ale i pro zvýraznění myšlenky filmu, který se snaží sebereflexivně poukázat na dějiny Ruska. Pro někoho nudné, ale po nezáživné Matce a synovi mě tímhle Sokurov mile překvapil. Doporučuji všem, kteří se neštítí Ruska a kteří milují pomalé a chytré filmy, jež dokáží vyudovat atmosféru a okouzlit. ()
Absolutní vítězství formy nad obsahem. Pro Rusy asi velká paráda (být to v českém provedení, tak slzím dojetím), ale pro každý jiný národ je to jenom hodina a půl dokonalé filmařiny bez jakéhokoli smyslu. Osobně si nedovedu představit schopnosti tvůrců, kteří byli schopni celý film udělat v jediném záběru. To je ohromující. Jinak ale prázdno. 50% ()
Veľmi, ehm, jednoliato natočená pekná myšlienka. Len prečo tá dĺžka?! Rejža si asi chcel spraviť reklamu s nálepkou “najdlhší záber”. Nenapadá mi iný dôvod. 96 minút mi pripadalo ako 3 hodiny, ale vydržal som (narozdiel od polovice filmového klubu). Predsa len som chcel vidieť tých 2000 hercov, 3 živé orchestre a neviem čo všetko. Po tejto stránke je tento film/dokument jedinečný. A pre všetkých milovníkov ruskej histórie to musí byť siedme nebo, no ja rozhodne medzi nich napatrím. Ale vidieť treba... ()
No to si děláte prdel, ne? Jak to může mít tak vysoké hodnocení? Já v tom viděl tak 5 hodin nudy, i když to ve skutečnosti trvalo mnohem míň. Hrozně zdlouhavý. Dal bych tomu možná bod za to, že je to celý v jednom záběru a kvůli těm kostýmům a umění, ale pak zdravej rozum zvítězil. Prostě mě to nebavilo a když se budu chtít podívat na umění, tak raději než na tenhle film, to si tam raději zajedu. Chápu snahu vytvořit umělecký film, když už je celý o umění. Ale ten chlap, co každýho opruzoval, mi lezl na nervy, byl divnej, navíc se to zcela nesmyslně odehrávalo v různejch dobách, takže kloudnej děj to nemělo. A kdo jsem měl být "já" za kamerou? Neviditelnej pozorovatel? Dovedu si představit, že tohle pouští ruským školákům jako výukový film (historie Ruska, umění, hudba...), ale je-li tomu tak, tak mám s těma děckama slitování. Pár mejch postřehů: ta slepá ženská mi připadala jak bejvalej ruskej hokejovej trenér Tichonov v ženskejch hadrech. ()
Po formální stránce rozhodně velmi zajímavý experiment, po stránce dějové jen procházka Ermitáží v Petrohradě a nahlížení do různých dějinných období Ruska. ()
Mimo mě, dokument bych raději.... ()
Ruská archa je (pokud se jí necháte okouzlit) silně meditativní film, hloubavá plavba napříč dějinami, na jejímž konci upadnete do hlubokého transu (neplést s ospalostí), ze kterého se vrátí obohaceny všechny vaše smysly. Rozhodnutí natočit celý film pouze na jeden záběr není pouhou okázalou manýrou, ale logickým a nejúčinnějším způsobem, jak zprostředkovat nerušenou prohlídku krás a hemžení v Ermitáži. Krásné dílo k ochutnání (k pohledu, k poslechu, k očichu a téměř k doteku). ()
Nejsem sice žádný rusofil jako ryba, ale mám z toho takový pocit o jakési slovanské vzájemnosti, emocionální a umělecké spřízněnosti. Francouzský šlechtic postupně s pronikáním do dalších a dalších místností proniká do ruské duše. Zpočátku je hodně skeptický a kritický, ale na plese jej již vidíme okouzleného tímto národem. Je to hodně art, hodně pomalé, místy skoro až nudné, ale závěrečný ples je úchvatný a konec je nádhernou metaforou konce jedné éry ruského národa. ()
CELÝ FILM JE NATOČEN NA JEDEN ZÁBĚR!!!!!! Úžasná práce s herci a načasováním, kamerou prostě vším.. Mistrovské. ()
Film, který vybočuje svým uchopením kamery v jednom záběru. Kameraman musel šílet... Nicméně kromě krásných kostýmů a celkem pompézní plesové scény na konci, film nemá vůbec, ale vůbec co nabídnout. Neznámý aristokrat rozmlouvá s kameramanem, chodí po krásných interiérech a vzpomíná na historii velké Rusy. Přitom kolem něj chodí hromada dobových komparzistů, zatímco on vypadá a chová se jako vágus na procházce v domě cara. ()
napad je to zajimavy ale neda sa to vydrzat :) ()
Zajímavě pojatý, avšak velmi obtížně uchopitelný pohled na Rusko. Více než obsah mě ovšem zaujalo zpracování. I zde tak pro mě vítězí forma nad obsahem... ()
Možno kedysi, keby som to videl v 901-ke, tak by som mal z tohto filmu silnejší zážitok. Takto mi to prišlo dosť nudné a jediné, čo ma držalo pri dopozeraní, boli tie neuveriteľné interiéry/exteriéry Petrohradskej Ermitáže. Ale nápad to malo zaujímavý... ()
už za dob studií jsem snila o tom, že při prohlídkách některé z významných evropských galerií projdu obrazem do jeho doby. Nebo do doby, kdy se na něj dívá někdo jiný třeba před sto lety. V tomto ohledu je Ruská archa něco jako můj splněný sen. Sice je tam víc historie a víc Ruska než obrazů a umění, ale to se dá snadno odpustit. Film prozrazuje na kostýmech a množství statistů, že se rozhodně šetřit nemuselo. Klouzavá kamera v jednom záběru má v sobě něco ohromujícího a připoutávajícího zároveň. Pomíjivost... Ostatní řekl lépe Lavran. Jediná vada na kráse byla mizerná kvalita titulků - chápu, že to nebyla jednoduchá práce, ale aspoň těch pravopisných a tvaroslovných chyb tam mohlo být míň, když už se nedaly vychytat ty faktické. ()