Inženýrská odysea

Byli tři studenti. Žili studenstky, ale po studiu se už jejich cesty rozdělily a zase spojovali. ideály z časů studentských vizí, nastupuje realita. Každý z těch tří se věnuje tomu, co je mu nejbližší. Citát: "Ale já nemám čas dávat ti pořád čas, já se tady musím starat o to, aby bylo na výplaty, a nemohu pořád čekat, až konečně dokončíš ten svůj tkalcovský stroj. Japonci byli rychleji, vzali si od tebe co potřebovali, a rychleji dokončili to, co se tobě nepodařilo. Tak to musíš brát... Už na to zapomeň, a bude to dobře pro všechny, neb jinak to bude zase jen ostuda."...Ten seriál je hodně zajímavý, jak scenárista rozestavil postavy, jaké postavy použil, jakým vývojem procházejí, a především je to i dokumentem doby, nejen socialistické. Padají tam i názory jako třeba - a oni jen mění dizajn, to a ono je jakoby vylepšení, ale ve skutečnosti prodávají roky totéž. Připomíná nám to i dnešní dobu. ...Zajímavé ale taky je, jak pohlíží autor scénáře přesně na povolání, která jsou stále stejná i v dnešní době - strojírenský podnik a hierarchie v něm (potažmo jakýkoli podnik), školství, zubařina atd. Dále jsou zde i různé instituce...Psychologie postav jde do pozadí, takže jsou "logicky "statické" jinak by se v nich diváci "ztráceli...Každý seriál je pohádka, To Vám řekne třeba režisér H.Bočan, a jemu podobní, ale můžete si toho všimnout i Vy sami. (24.09.2010)

Pročtení většiny komentářů dokazuje, jak mladý věk vzdaluje pochopení věcí kdysi důvěrně známých. A jak absentuje jasná interpretace oněch čtyřiceti let, o jejichž černi sice nemůže být pochyb, ovšem za jednoho předpokladu: že i čerň má své odstíny a svůj vývoj a že je nutno se v nich vyznat a odlišovat je. Agitační ráz seriálu připomíná máchovské zborcené harfy tón: míra zobrazených nedostatků i životnost některých postav (včetně Satoranského Kořínka) ho však posouvají - oproti PLECHOVÉ KAVALÉRII nebo MUŽI NA RADNICI - zřetelně výš. Váznutí inovací, strnulost řízení, zoufalství idealistických schopných jedinců i šíbrovství, posvěcené vysokoškolským vzděláním, přináší - byť v notně deformované podobě - pochopení skutečných problémů doby. V rané normalizaci, do níž je seriál situován, dohasínaly poslední plamínky nefalšovaného budovatelského nadšení. Období mezi oběma ropnými šoky sedmdesátých let - v seriálu opět jen naznačené - bylo hlavní příčinou rychlé ztráty posledních zbytků fiktivní konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Více než s látkou a nadprodukcí sváděl ovšem Dietl boje s bilakovskou cenzurou. Boje vedené s velmi proměnlivým zdarem. Až na výjimky v nich uhájil svou pověst zdatného rutinéra a spolehlivého řemeslníka, který má prokazatelně na víc. A dnes - v tom rozporném směsivu nejrůznějších parodií na kvalitu a nápad se zřetelně klesající úrovní v zahraničí vypůjčovaných prav a hodnot - se i tento dietlovský rys jeví podstatně přijatelněji než v dobách svého vzniku. To, co jsem napsal, není obhajoba, ale věcné konstatace jiného - politováníhodného - stavu. Toho "duálně současného". Toho, který dlouhodobě kazí vkus a hodnoty viditelně více, než - s ne příliš čestnými výjimkami - dokázala někdejší údernická agitka. (06.01.2008)

Hlubočanské strojírny, tkalcovská Čtyřstovka a nový geniální stroj Perpetis ukradený Japonci... To je tak pekelný koktejl, který neleze nemilovat. Jelikož v době normalizace měla každá profese svůj seriál, nebo alespoň celovečerák, nezapomnělo se i na inteligenci a hochy z projekce. Také jsem kdysi dávno stál u prkna, bojoval s neustále zasychajícícmi Centropeny a jak oko v hlavě střežil sadu Rotringů po matce... Propisot, dřívko, žiletka, tuš a pauzáky, šablony.... brrr Nesnášel jsem to. Seriál mi tudíž nepřišel odporný jen tupým scénářem, vykreslením doby a poměrů. Kostka jako koncernový ředitel je srandovní, Dočolomanský tam byl vsazen asi jen proto aby bratři Slováci neremcali a Kuba je tu stejně vykulenej jako u krkonošského Tramtemberka (hlavně z ženskejch co kolem něj kroužily). Tenhle seroš je těžká socialistická konzerva. S Mužem na radnici a Okresem na severu tvoří pilíř normalizačních seriálů. Přesto doporučuji vidět! Dávám jeden Perpetis. * (14.02.2013)

Spolu s tím nesmrtelným kusem o výrobě radiátorů pravděpodobně úplně nejblbější vážně míněný český seriál všech dob. Jinde mně vadí třeba ideologický balast nebo faktické a filmařské nedostatky, tady je ovšem otázkou, zda podobné nedostatky nebyly těmi jedinými silnými momenty tohoto... čehoto vlastně? (22.03.2010)

S takovými lidmi, jako je i postava, jíž hraje Petr Kostka, bychom socialismus vybudovali! Uvědomělí a spravedlivě rozhořčení mladí muži na svých místech! Neuvěřitelně zábavná podívaná. Já se smál od prvního do posledního dílu a nemohl jsem se dočkat další neděle. Pokud si zachováte střízlivou mysl, musíte ocenit přínos tohoto dílka, kterým je ukázkou absolutní absurdity socialismu! (14.07.2006)