Panika v Needle Parku

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

Mám svoje top žánry a mám žánr, kterej z duše nenávidím- filmy o feťácích. Do Paniky jsem šel jen proto, že ji na ČSFD někdo zařadil do "podobných" ke kongeniálnímu Ex Drummerovi. Takže jsem zastříhal ušima a musel jsem si to pustit. Zázrak se ale nekonal. Naopak. Tohle je dokonalá ukázka toho, co já nerad. Nejdřív čurina, pak postupnej rozpad osobnosti, průsery, kriminál, někde i horší konce... Celkově ale furt stejný, po krk ve sračkách. A čím líp je to udělaný, tím je jich víc. No more... (11.02.2017)

New York sedmdesátých let a prostředí feťáků se vším, co k němu patří. Drogy, absťáky, špinavé ulice, prostituce, krádeže, podvody, policajti, práskači, dealeři. Ústřední dvojice Al Pacino a Kitty Winn hrála tak přesvědčivě, že jsem měl místy dojem, že si vážně potřebují šlehnout. Al Pacino si nevypracoval skvělý herecký talent s postupem času, on ho měl už od začátku (ostatně rok po tomhle filmu natočil Kmotra). Rekviem za sen je silnější, šokující a mnohem hrůzostrašnější zážitek, ale tady všichni ty feťáci vypadají opravdově. Z těch detailních záběrů píchání si do žíly mi trnulo v zubech. Ukázkový průvodce světem těchto lidí na okraji společnosti. Jenom konec snímku mi přišel takový nijaký. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o výtečný film. Škoda, že je tak pozapomenutý. To si v žádném případě nezaslouží. (25.07.2010)

Alova feťácká vstupenka do světa velkého filmu. Nejkrásnější smažka navždy, tohle charisma netrumfne nikdo, zasloužený výtah ke Kmotrovi, absolutní herecký koncert už na startu, v časech, kdy nás mnohé ještě nikdo neměl ani v plánu. Syrové, ryzí, nekompromisní. Love story, kterou nedostaneš z hlavy. (30.08.2021)

Al Pacino je ten nejkrásnější feťák, jakého jsem kdy viděla:) Jak už tu někdo psal, ani feťák by to nedokázal zahrát lépe. Aneb zde, v Panice v Needle Parku, započal svou cestu jeden z nejgeniálnějších herců filmové historie. Kitty Winn je sympatická, i když v některých scénách bych jí nejradši vlepila. Krásná scéna na ulici, když jí Al vezme hlavu do dlaní, podívá se jí do očí a zeptá se, kdy si vzala poprvé. (21.01.2012)