Co teď a co potom?

Československý osmidílný televizní seriál podle námětu A. Berkové, jenž se zabývá osudy nešťastných a zoufalých lidí, kteří hledají oporu u psychologických odborníků. Velmi výraznou postavu ztvárnil vynikající J. Hartl v roli doktora Fořta, jenž se pomocí jednoduchých a názorných cvičení ve skupinové terapii i individuálně skutečně a účinně snažil svým pacientům pomoci. Jednu z hlavních postav seriálu představovala novinářka I. Chýlková, jíž se rozpadlo manželství s nevěrným K. Heřmánkem a díky útěku k alkoholismu málem přišla i o dceru Janu v podání K. Jandové. Tento smutný a sugestivní příběh se jevil jako stěžejní a vypadalo to, že bude diváka provázet celým seriálem. Avšak v okamžiku, kdy nešťastná I. Chýlková dala přednost léčbě před pitím a odrazila se tak ode dna, její příběh ve čtvrtém díle nečekaně končí a seriál se věnuje problémům jiných osob. Skupinové terapie dr. Fořta právem přitahovaly divákovu pozornost, neboť se v nich odehrálo mnoho zajímavého a postupně tak odhalovaly problémy jinak neznámých osob, jež je navštěvovaly. Některým pacientům byl dán velký prostor a divák se tak mohl dozvědět mnohé z jejich osobního života, ať už se jedná o mladou vdovu Hanu Z. Bydžovskou, osamělou a nestabilní Noru se sklony k sebevraždám J. Šulcovou či nesebevědomého pošuka T. Juřičku. O jiných postavách, jež se pravidelně setkávali na sezeních u dr. Fořta, víme pouze to, jak se chovali na oněch terapiích a jejich trápení si můžeme pouze domýšlet z jejich slov. Tyto více či méně psychicky narušené osoby hrály O. Vízner, O. Navrátil, Ť. Brousek, T. Medvecká, J. Smutná, N. Konvalinková a V. Žilková. V seriálu se rozjíždí až příliš mnoho vedlejších dějových linií, aniž by byly uspokojivě vyřešeny, dokonce i poslední díl seriálu má velmi volné a nepřesvědčivé ukončení, jako by autorka neměla nic lepšího po ruce, a to v mých očích jinak výbornému seriálu dost škodí. Vskutku může mít divák dojem, že druhá polovina seriálu je o něco slabší, což dokazuje nedotažený závěr a proto jsem nucen přehodnotit své původně pětihvězdičkové stanovisko. (22.10.2018)

Skvělé herecké výkony, a za sebe mohu jen říci,že hlavně Hartlovi jsem roli věřila na 100% a klidně bych na sezení šla sama :) Jediná postava, která mi byla z duše odporná-tu představoval Tomáš Juřička,ale to bude asi osobou, protože stejné pocity jsem měla, když hrál v sanitce. Snad se ani nemusel namáhat s hraním-přišlo mi, že je tam za sebe (14.10.2015)

Psychologický seriál Hynka Bočana staví na silných hereckých výkonech a skvěle zpracovaných skupinových terapiích. První čtyři díly patří Ivaně Chýlkové, ve kterých se potýká s problémy, které řeší nadměrným pitím alkoholu. Přesvědčivé až hrůza! V dalších pokračováních se podíváme do třináctých komnat dalším členům komunity, kterou vede Jan Hartl. Musím říct, že to má fakt sílu a s napětím jsem sledoval všechny další příběhy jednotlivých klientů, Zuzany Bydžovské, Tomáše Juřičky nebo Jany Šulcové. (17.08.2020)

Seriál autenticky zobrazuje můj obor „manželského poradenství“ v 90. letech a osobní témata lidí. Oproti české Terapii s Karlem Rodenem, či „Hezké chvilky bez záruky“ od Chýlkové (které byly natáčeny v „naší“ poradně, než jsem tam nastoupil) obojí zobrazuje autenticky. Jak díky autentickým hereckým výkonům, tak díky tomu, že odborného poradce dělal PhDr. Zdeněk Rieger. Scénář pak feministickým šmrncem nezapře Alexandru Berkovou. Jediné, co nevidíme, je párové poradenství – uvidíme jen rodičovské dohody rozvádějících se rodičů. Jinak uvidíme individuální a skupinovou práci a výživné osudy lidí. (19.12.2023)

Co teď a co potom se skládá ze dvou částí. V první čtyřdílné sérii z roku 1991 s názvy Tvrz, Kruh, Dveře a Dno sledujeme osudy redaktorky Evy Pírkové a v druhé rovněž čtyřdílné sérii dotočené v roce 1992 s názvy Hodný hoch, Maratón, Velmi banální příběh a Staré děti sledujeme osudy ostatních pacientů psychologa Fořta. (20.08.2015)