Dracula

Výtečné, některé scény mi braly dech (berte doslovně). Vzhledem, že vlastně tak 90% filmu je naprosto přesně podle knihy nechápu tu tragickou love story mezi Draculou a Minou Harkerovou, prostě se mi to zdálo absolutně zbytečné. Coppola se režie zhostil s bravurou sobě vlastní, většina scén jsou opravdové vizuální bonbónky a scéna večeře na Draculově hradě dokonce odkazuje, stejně jako přízvuk Garyho Oldmana, k Brovningově verzi s Belou Lugosim "I don't drink...vine." Opravdu skvělý film a nebýt těch pár (ale velice podstatných) odchylek od knížky bylo by to dílo dokonalé. (15.03.2006)

Nevím jestli chtěl Coppola tímto filmem vzdát hold německým expresionistům, každopádně styl režie jejích díla v mnohém připomíná. Zároveň mi však v Dracula přijde možná až příliš přeefektovaný. Troška minimalističtějšího výraziva by mu neuškodila. Masky jsou sice pěkné, ale není úplně jasné, co vlastně mají vyjadřovat, jestli vidíme vlka, či samotného Draculu. Kamera projíždějící zámkem hraběte Draculy zachytí během pár vteřin pavouky, krysy a všelijakou další havěť. Možná je to na tak krátký záběr víc, než může unést. A není to jediný záběr, který je přesycen detaily. A ačkoliv se jedná o horor, chybí filmu napětí. Ale na druhou stranu se musí nechat, že film má tah a atmosféru a je zajímavý po výtvarné stránce. Kostýmy, masky, stavby, střih všechny technické askepkty jsou na té nejvyšší úrovni. (12.10.2009)

Coppolova adaptace klasického Stokerova románu vyniká především ve dvou rovinách - na tomhle snímku upoutá to, že jeho vizuální stránka je skutečně skvostná (Coppolovo estetické vnímání je vybroušené a dává svému filmu podobu temného, gotického obrazu) a navíc je natočen postaru, kulisově, tak jak se horrory točily kdysi. Na jednu stranu je Dracula poctou všem klasickým expresionistickým hororům, na druhou se však posunuje ve fúzi moderních filmařských technik a progresivních filmových přístupů (především scény z Londýna, zrychlený příchod bestie k vile viděný subjektivní kamerou...) s klasickým expresivním komponováním scén k postmodernímu tvaru. Výrazný je i významový posun díla, především pak interpretace hlavní postavy, hraběte Draculy. Pakliže je fixován na svou původní lokaci, do Transylvánie, je Dracula stále především zplozencem pekla, bytostí temnou a ryze negativní a nebezpečnou (byť se zajímavou sexuální motivací), vydá-li se ale na cestu, pryč ze své domoviny, přichází šokující schizofrenie - v noci stále fixován na hlínu své země, jež si veze sebou dobře ukrytou v truhlách, zůstává onou bytostí temna a zla, ve dne však v ulicích Londýna prochází metamorfovaný Dracula coby charismatický až uhrančivý mladý muž přitažlivý pro druhé pohlaví!!! Dokonce se v jakési romantizující poloze příběhu začne dvořit živé ženě a hledá v této osobě paralelu se svojí dávno mrtvou láskou. Tahle romantická reflexe Draculy zapadá ale přesně do Coppolova gotického vidění původního literárního textu. Dracula je jakýsi romantický rozervanec a svoje prokletí prezentuje jako psychická muka. Jeho objekt lásky (skvělá a typově přesná Winona Ryder) mu slouží jako možnost vymanit se z prokletí svého osudu - přestat být nemrtvým. Je paradoxní, že v souboji Draculy s profesorem Van Helsingem fandím jako divák Draculovi, tedy v původním významu straně temna... Coppolův Dracula je zajímavý postmoderní filmový tvar, ale hlavně úžasný a krásný film. Komplexně velký film! (22.06.2007)

Upírska tematika je pre filmárov mimoriadne atraktívna, o to viac však mrzí ako málo skutočne kvalitných filmov išpirovaných ňou vzniklo. A Coppolov Dracula nie je výnimkou. Sugestívne obrazy síce spĺňajú svoj účel ale mimoriadne zmätený príbeh by nemohlo zamaskovať ani dva krát viac hereckých hviezd a že ich tú hrá dosť. Sofistikovane pôsobiacie ale nezáživné a rozhodne neodporúčam vidieť v českom dabigu. Ten totiž v tomto prípade dáva nový význam pojmu hrôzostrašnosť a do istej miery sa mohol podpísať aj na mojom diváckom zážitku. (25.02.2007)

Tož v téhle verzi příběhu Vlada III. Tepese forma nad obsahem nejen zvítězila, ona ho brutálně zavraždila, zakopala a na jeho hrobě si zatančila indiánský vítězný tanec. To bych ještě přežila, i když větší chvalozpěv na nevkus byste našli snad jen na normalizační diskotéce. Ale byla ta změna z monstra v otce všech současných nedokrvených vampýřích romancí opravdu nutná? Ne že bych upírala červené knihovně právo na život, ale to si nevystačí se svými továrníky Dubskými a hrabaty de Peyrac a musí natahovat své nalakované drápy i po nejslavnějším symbolu zla a nechat mě teskně vzpomínat na časy, kdy se panny a paní před upíry třásly a ověšovaly česnekem, místo aby jim toužily znepříjemňovat neživot až na věčnost? Ještěže tam aspoň byli dobří herci, tedy až na čestné výjimky. Kdy už se režiséři a castingové agentury poučí, že Keanu je výbornej v rolích stoických mimozemšťanů a přestanou ho chudáčka nutit, aby předstíral emoce, protože pak ženská nemusí mít jako druhou alternativu Garyho Oldmana, aby svěžímu vánku nad horami zdrhla s pořádným vichrem. No nic, jdu se podívat na Prokletí Salemu, abych si spravila chuť. Možná by nebylo od věci ani nějaké slušné zpracování osudů skutečného Draculy - ale hádám, že v dnešní době není právě in vládce masakrující muslimy po tisících. (20.09.2011)