Dracula

Po formální stránce vyvážený mix moderní filmařiny a starého kulisové stylu. Po stránce obsahové přeci jen trochu slabší, ale jakožto fanoušek vampírských filmů kvituji Coppolův příklon na stranu hraběte Draculy a zdůraznění romantické linie celého příběhu. Spíš než monstrum je tedy Dracula prokletý rebel, bojující s boží mocí a vedený hlasem lásky víc než hlasem krve. Pro někoho možná kacířské, ale mně se takový romantizující pohled na Stokerův příběh líbí. Navíc se mi velmi zamlouvá Gary Oldman, a to jak v roli věkem prožraného starce, tak v roli uhrančivého gentlemana. Holt spíše než horror je to taková "gothic romance", spíš než portrét děsivého monstra je to zlidštění pana hraběte ze Sedmihradska... (28.01.2004)

Klasická film se střetává s kurzem postmoderního filmu v relativně věrném zadaptování stavebního bloku hororového žánru (příběhová linie), ale svérázném, silně stylizovaném (barokním), temném a expresivním v ryze filmovém vyjádření, které se nebezpečně blíží definici (audio)vizuálního obžerství. Jinými slovy: Coppola opětovně dokazuje světu rozpětí své manýristické "sečtělosti", nicméně mu uniká smysl tradiční poučky, že méně mnohdy znamená více. (19.01.2009)

Draculovo pachtění za milovanou bytostí (nejlépe přes cizí mrtvoly) mě nechalo chladným. Přestylizované, bez gradace a napětí, forma vítězí nad obsahem a výsledek mne velmi nudil. Celé je to takové teatrální a bezkrevné (u filmu o krvesajovi dost podstatný nedostatek), neživotní herci deklamují texty a tváří se jako by krájeli cibuli. Lidské postavy jsou pojaty tak, aby žádná velectěného (a značně teplého - co na něm Mina vidí) grófa nepřevyšovala, přičemž Hopkinsův Van Helsing by dobře zapadl do Drákulovin. Tenhle film je sled naaranžovaných obrázků, jenže film se má hýbat, mít v sobě život, není to stroboskop. S knihou  mimochodem má film společného velmi málo, navzdory přidrzlému názvu "Bram Stoker's Dracula". Většinu zásadních myšlenek a motivů knihy je naprosto pošlapaných a překroucených. Třeba pojetí Drákuly jako vrcholu potravního řetězce, proto je v knize tak rozebírán Renfield a jeho pojídání hmyzu. A co oddanost a věrnost v případě Miny, která svého snoubence následuje do neznáma a naopak Harkerova odvaha bojovat za ni i proti vlastnímu strachu a vzpomínkám. Nebo obyčejné přátelství. Když romantický horor, tak Panna a Netvor. A co se týče Drákuly, nejvíc se mi líbila verze s Lawrencem Olivierem coby Van Helsingem. Ostatně i česká televizní adaptace s Iljou Rackem (který podle mě odpovídá popisu v knize velmi přesně) je velmi dobrá. (23.10.2007)

Tož v téhle verzi příběhu Vlada III. Tepese forma nad obsahem nejen zvítězila, ona ho brutálně zavraždila, zakopala a na jeho hrobě si zatančila indiánský vítězný tanec. To bych ještě přežila, i když větší chvalozpěv na nevkus byste našli snad jen na normalizační diskotéce. Ale byla ta změna z monstra v otce všech současných nedokrvených vampýřích romancí opravdu nutná? Ne že bych upírala červené knihovně právo na život, ale to si nevystačí se svými továrníky Dubskými a hrabaty de Peyrac a musí natahovat své nalakované drápy i po nejslavnějším symbolu zla a nechat mě teskně vzpomínat na časy, kdy se panny a paní před upíry třásly a ověšovaly česnekem, místo aby jim toužily znepříjemňovat neživot až na věčnost? Ještěže tam aspoň byli dobří herci, tedy až na čestné výjimky. Kdy už se režiséři a castingové agentury poučí, že Keanu je výbornej v rolích stoických mimozemšťanů a přestanou ho chudáčka nutit, aby předstíral emoce, protože pak ženská nemusí mít jako druhou alternativu Garyho Oldmana, aby svěžímu vánku nad horami zdrhla s pořádným vichrem. No nic, jdu se podívat na Prokletí Salemu, abych si spravila chuť. Možná by nebylo od věci ani nějaké slušné zpracování osudů skutečného Draculy - ale hádám, že v dnešní době není právě in vládce masakrující muslimy po tisících. (20.09.2011)

Přehnaně stylizované kulisy mají šmrnc a dodávají filmu působivou atmosféru. Gary Oldman snad nemůže zklamat, jeho rozpolcený Dracula vzbuzuje hrůzu i lítost a navíc umí rajcovně olizovat nože :o)) Myslím že filmu jenom prospělo uchopení draculovské legendy jiným směrem, tj. udělat z Draculy tvora, který je krvelačným tvorem a zároveň milující osobou. Bohužel tento Coppolův přístup má pramálo společně s knižní předlohou. (13.06.2002)