Hooligans

Někde to v nás je. A kdo říká, že ne, patrně odevzdal koule na matrice. Podvědomá touha patřit ke stádu, vypustit své atavistické já, bezmyšlenkovitě řičet, řezat, prostě skutečně existovat! A JE TO KRÁSA! Abych si tu nadšením nepobryndal kotníčkové botky, musím jedním dechem dodat, že někteří výjimeční jedinci dokáží časem primitiva v sobě zkrotit pivem a masivním přísunem gulášků s osmi. I deset sežeru. Vliv společnosti či vzdělávacích institucí považuji za podružnější. Ok, Frodo je prostě překážka, přes kterou náročný divák hravě hópne, americká linka nablblá jako Áda Gondíková a závěrečný zdvižený prst kazí zábavu, ale stojí to za to. Tímto zasírám pozdrav všem místním slávistickým USRALS, HULYDEGENS a RAF-DICKS. (07.01.2014)

Predstavte si futbalový zápas, kde hrajú proti sebe dve silné mužstvá, zato plné primitívnych idiotov. Začnú hrať, postupne zápas prerastá v šarvátky a bitky so zlomenými nohami, neskôr si začnú hráči strielať aj vlastné góly a nechýba ani jeden mŕtvy na ihrisku. Hráči nie sú schopní sa riadiť pokynmi trénerov. Rozhodca je žena, ktorá sa snaží tento zápas dopískať až do konca, aj keď s mnohými žltými a červenými kartami. Aj takýto zápas ale môže byť zábavný, aj keď som vošiel na nesprávny štadión. (09.06.2012)

Já sám si občas zajdu akorát zafandit na hokej (člověk si zařve, zajásá, zanadává), ale o těch zvěrstvech, které provádějí fanoušci fotbalových klubů v Anglii, se mně může naštěstí jen zdát (ikdyž vlastně proč hledat až v GB, když v naší "slavné" gambrinus lize jsou ostravští či sparťanští "hooligans", že ;-) ). No, snímek mě hodně rychle vtáhl do děje, jasně mi nabídl postavu Američana Matta, kterému jsem hned začal fandit a pak stačilo pár vypjatých scén, rvaček a tenhle film mě začal bavit. V reálu je to samozřejmě ještě o něčem jiném (ne že bych to chtěl někdy zažít na vlastní kůži), ale Hooligans vypráví celkem autenticky o problému přehnaného fanouškovství, kdy už ani o samotný sport nejde (jen o to se ožrat a namlátit si) a vyjma trochu přehnaného a zbytečně natahovaného konce (střihl bych to za scénou, kdy Matt odváží sestru z místa bitky), mohlo to být i hodnocení nejvyšší. (06.04.2010)

(Budu spoilerovat.) Celý příběh je tak trochu nerealisticky chtěně dramaticky vyhrocený, ale dejme tomu, že ten oblouk přijmu tak, jak je, a budu ho respektovat. Stejně mě ale strašně rozčiluje, že Elijahova postava trochu nepřímo a hodně přímo může za zničení životů obou bratrů. Jeden je mrtev v přímé souvislosti s jeho rozhodnutími a druhý, který už byl vykoupen, rovněž kvůli němu přišel o zdraví, o bratra, o ženu i o dítě. To je trauma jako blázen a břímě viny tak na tři filmy, takže mi přijde až urážlivé, že Elijah si z toho vezme "ponaučení", vrátí se do Ameriky a pokračuje přesně tam, kde skončil, aniž by přijal byť jen špetku odpovědnosti za svoje počínání. Krom toho si myslím, že atmosfericky se dalo z námětu vytěžit mnohem, mnohem víc než jen slow-mo záběry na krev létající z mnoha úst za doprovodu nějaké písničky nebo veselé montáže s voiceoverem za doprovodu jiné písničky. Jednou jsem při procházce po městě sledovala jakési policejní manévry - obrněná auta, koně, těžkooděnci - na Václavák, protože mě zajímalo, jestli už nastává konec světa, a podle temného řevu, co se tam odsud ozýval, jsem si myslela, že jo, ale byli to jenom hooligáni skandující smrt smrt a mávající vlajkami cestou na Letnou, což jsem shodou okolností měla při cestě k domovu, tak jsem šla za nimi. Bylo to jako takový ten dlouhý sledovací záběr v uprchlickém táboře z Potomků lidí (ať zůstanu tématická s Charlie Hunnamem). Masa lidí, bezvýznamnost jedince, zvuky připomínající střelbu, kouř z dýmovnic a urputný pocit, že velký průser je špičkách prstů natažené ruky, přesná hranice mezi strachem a zvědavostí. A to se tam reálně nic nestalo, banda chlapů "jenom" přešla z místa A do místa B a poházela kolem cesty něco nepořádku, ani jsem neviděla nikoho se prát. Hooligans pracuje s mnohem dramatičtějšími a tragičtějšími událostmi, ale tomu pocitu vystrašeného vzrušení se jim nepodařilo ani přiblížit. (29.09.2017)

Tváří se to jako low-budget nezávislárna, avšak napěchovaná zajímavými hereckými jmény, která nezklamou. Přímočarý příběh o divokých fotbalových fanoušcích je zábavný, svižný a správně syrový, čemuž pomáhá dobré prostředí i obstojně natočené bitky. Hlubší smysl to nemá a závěr je obšlehlý podle x-krát viděného klišé, ale určitou sílu momentu přece jen Hooligans občas disponují. Na režijní debut OK. (16.05.2022)