Pleasantville: Městečko zázraků

Ohromna spousta narazek. Rasismus ve forme cernobilych a jednoduse barevnych. Kritika americkeho snu a strednich vrstev. Originalni a proti tvrdohlavemu konzervatismu (pri kritice vseho noveho jsem si jen predstavila kdysi davno nenavidene impresionisty). Jenom skoda te prehnane magicnosti na konci - mozna moje chyba, ale uz jsem se v tom vsem nedokazala orientovat. (28.02.2009)

Opravdu zajímavá myšlenka. Z konzervativního městečka ze seriálu z 50. let se stane město úplně jiné. Tobey Maguire a Reese Witherspoon se v něm totiž objeví a všechno se začne měnit. Věci vyjedou ze zajetých kolejí. Místním obyvatelům otevřou oči. Ne všem se to ale líbí. Časem se objeví konflikt mezi černobílými a barevnými lidmi. Podaří se to nějak urovnat a dostat zpět do starých pořádků? Opravdu pěkný film. Je tu taky první výraznějš role Paula Walkera. "Chci tu zůstat." (13.02.2013)

Milé a příjemné překvapení na které jsem náhodou narazil v dopoledních hodinách na MGM a velice překvapen si říkám Maguire a Witherspoon v jednom filmu? Tak to se chvíli podívám o čem to je. A od té doby co se dostali do toho seriálu tak mě to začalo bavit a dokoukal jsem to až dokonce. Jediný mínus je, že v druhé polovině film už lehce ztrácí dech. (28.06.2012)

Geniálně originální vizuální stránka. Opravdu skvělý nápad způsobu natočení a změny šedivosti v barvitost. Nepřehlédnutelná ukázka nejen diskriminace, starobylosti, konzervatismu a starých časů. Velmi hezké a osvěžující. Herci vybráni s velkým přehledem a skvěle pasují do svých rolí včetně Tobeyho Maquirea, Reese W. a Williama H. Maceho. Nikdo z nich se nesnaží táhnout film sám a podřizují se celku. Gary Ross předvedl v debutu opravdu výbornou práci. (02.07.2004)

Nápaditá paralela k přímočarému rasismu padesátých let by z filmu - vizuálně velmi zajímavému - dělala prospěšnou agitku, jenomže on má na víc. I když je tu zjevná a doslovná inspirace segregací světa bílých a barevných, tak se to dá vztáhnout na mnohem širší okruh: odmítání zajímavějšího světa ze strachu, že by se námi vyznávané autority staly jen nezajímavým šedým pozadím na mnohoznačné pestrosti. Já chápu ty černobílé postavy a jejich uboze marný boj za rozpadající se hodnoty. ___ Člověk by měl být otevřený i názorům, které jsou mu vzdálené a které do jeho vnímání přinášejí cizí, neznámé barvy. Zároveň by si měl ale uchránit vlastní kontinuitu a trvat si na zásadách, kterým věří - což je mnohdy neobhajitelné, přiblblé a zastaralé. Ale kudy vede ta hranice mezi omezeností a pravdou, která stojí za to být hájena? V tomhle si musí každý namalovat vlastní mapu. A překreslovat ji neustále, protože hranice na ní se stále mění. Tohle je nikdy nekončící boj. ___ A film mě překvapil i nenápadným a přitom velmi zasahujcícím ztvárněním oidipovského komplexu - zatímco vztah k dívce je až přímočaře banální - vztah k /ne/matce má tu sílu, že hlavnímu hrdinovi změní barvu. (16.03.2013)