Karol

Doznávám, že jsem nečetla (zatím) žádný životopis Karola Wojtyły, od roku 1978 biskupa římského, kterého dalo světu tolik zkoušené katolické Polsko. (Asi proto, že jsem vždy dávala přednost jeho nástupci - Josephu Ratzingerovi.) Šlo pro mne o první komplexnější seznámení s touto světovou osobností. První dva díly mini-série se soustředí na Polsko. Polsko, zastíněné temnotou německého nacismu, kterou okamžitě poté nahradí socialismus pod taktovkou Sovětského svazu. Ve sporu s těmito novodobými podobami zla mladý literát a herec poznává, že byl vyvolen pro kněžskou dráhu a tomuto poslání zasvětí svůj další život; vnějškově plnění jeho poslání vypadá jako postup církevní hierarchií až k Svatému stolci. Závěrečné dva díly se již věnují Karolu Wojtyłovi - 264 papeži a světu, světu nemocnému špatností, která má nesčetně podob; normalizačně sofistikované násilí odumírajícího socialistického bloku, jeho porážka a nahrazení svobodou bezhlavého honu za bohatstvím; blahobytný kapitalismus západní bezduché Evropy; krvácející Jižní Amerika, proměněná v arénu, do které jsou vháněny nedobrovolné oběti soupeřících pozemských super-mocností; … . (Nemělo by se zapomínat, že to nebyli jen nacističtí socialisté, či socialisté sovětští, kdo vraždil katolické duchovenstvo; zatímco v Polsku ubíjeli komunisté k smrti Jerzyho Popiełuszka, vraždily eskadry smrti při mši Óscara Romera.) Netřeba do detailů přepisovat každý životopisný detail; to čím na mne toto filmové dílo působilo byla primárně nálada a proto jsem si jej zamilovala. Kdosi tu psal, že film je plný patosu, patrně ano. Možná i proto si jej lze zamilovat. Tak jako si můžete zamilovat jen příběhy z legend, z mýtů, příběhy, kdy můžete odložit, alespoň na chvíli, svůj skepticismus, zatvrzelou racionalitu, a bez jejich břemene jen uvěřit. A to je úleva - uvěřit, že ještě existuje Dobro, že Dobro může zvítězit nad Zlem. A uvěřit i v to, že je možné porážet i malá zla, zla z našeho světa, ta bezduchá a ubohá zla, se kterými se denně potkáváme a ve větší či menší míře je máme i v sobě. (29.09.2020)

Byl tu, když jsem se narodil. Byl tu, když jsem vyrůstal. A vrátil se zpět do domu svého otce dva měsíce poté, co jsem dosáhl plnoletosti. Ikona. Vzor. On byl láska. Ony byl víra. On byl síla. On byl žijící svatý. On byl a zůstává mým vzorem v tom, jak se stavět k utrpení, k lidské bezmoci, k pomoci svému bližnímu. On byl dle mého názoru největší a nejdůležitější osobností nejen 20. století, ale dost možná celé historie lidstva. V krizi pandemie, kterou nyní lidstvo zažívá, a v době Velikonoc, jsem uvítal možnost si díky slovenské RTVS připomenout tuto osobnost ve čtyřdílném životopisném seriálu. Seriálu, který velmi obšírně v šesti hodinách popisuje život tohoto výjimečného člověka od jeho zhruba 20. roku života, kdy vypukla v Polsku 2. světová válka, přes složité doby vlády komunismu a pronásledování nepohodlných, zvolení papežem, atentát na něj a popasování se s mnoha světovými krizemi a událostmi, kterým musel během svého pontifikátu čelit, až po jeho úmrtí. Jeho život byl lemován bolestí a utrpením druhých, kterému musel být přítomen. Nebýt 2. světové války a těchto utrpení, nestal by se knězem. Ale osud či Bůh ho přivedli na cestu, ze které nebylo návratu. Jeho odpovědí na vše byla láska a odpuštění. A to stačilo! Nic víc. Tato série ukazuje budoucího papeže Jana Pavla II. v mnoha situacích, v mnoha těžkých chvílích, v mnoha jeho projevech, poselstvích. A výslednému dojmu zajisté pomáhá naprosto uvěřitelné herectví Piotra Adamczyka v hlavní roli, který se stal Karolem Wojtylou a celou dobu ho ztvárňoval s velmi uvěřitelnou přesností. Je mnoho scén, které mi utkví v hlavě, a to je asi ta nejlepší vizitka celého seriálu. A potěšilo mě, že se zde dostalo v jedné scéně zprostředkovaně i na Československo, kdy ve druhém díle v období po roce 1968 několik mladých mužů z Československa překročí nelegálně hranice s Polskem, aby zde nastoupili studium ilegálního kněžského semináře právě pod vedením budoucího papeže. Ale to je jen jeden z mnoha střípků ze života tohoto muže, který celý život vyznával lásku a vždy myslel na jiné lidi více než na sebe. Přiznávám bez mučení, že mnohokrát během sledování seriálu jsem měl husí kůži a slzy v očích. Stejně jako tehdy, když Svatý otec opustil pozemské bytí a zanechal tu po sobě velké množství dobra. Síla jeho osobnosti mě provází mým životem a v této době víc než kdy jindy jsem pochopil, jak důležité je pro mou vnitřní sílu těžit z osobnosti a poselství Jana Pavla II. Tohle strhující šestihodinové dílo, kdy jsem se ani na okamžik nenudil, nemohu ohodnotit jinak než jako dokonalé. (14.04.2020)

Možná trochu příliš dlouhé drama o neobyčejném člověku, mimořádném ani ne tak samotnou vírou v Boha a v katolická dogmata, ale svou vnitřní dobrotou. Herecky výtečně zvládnuté. Zřejmě látce pomohlo, že ji točili Italové a nikoliv Poláci, kteří by určitě neodolali napěchovat film exaltovaným nacionalismem. (26.04.2014)

Měla jsem nejprve pochybnosti, ale je to jeden z nejlepších životopisů, co jsem kdy viděla. Je sice fakt, že jsem z tohohle žánru mnoho neokusila, ale tak ať. Každopádně tenhle člověk, ať chceme, nebo ne, byl pro lidi důležitý a prošel si toho hodně a to všechno je tak úžasně zpracováno, že z toho dokázali udělat poutavý příběh. (28.02.2014)

Už sama inspirující osobnost Karola Wojtyly stojí za zhlédnutí tohoto (byť celkově dost dlouhého) filmu. Herci i zpracování jsou možná televizní, ale příběhu to příliš neubírá. Myslím, že životní okamžiky tohoto pozoruhodného člověka byly vybrány velice zajímavě. Mně osobně vadily především příliš zdlouhavé a přesné scény z nemocnic. Osobnost Karola Wojtyly nelze uzavřit do filmu, to je potřeba si uvědomit a s tím se i dívat. Zajímavé komentáře: Hedka, mrksik, dr.jacoby, Zirael. (02.02.2013)