Qian li zou dan qi
単騎、千里を走る。
Prekonať sám tisícky míľ
Riding Alone for Thousands of Miles
VOD (1)
Obsahy(1)
Hrdinou koprodukčního asijského dramatu, pod nímž je jako režisér podepsán Yimou Zhang, tvůrce třikrát nominovaný na Oskara, je osamělý Gou-ichi Takata. Po rozchodu se synem už dlouho žije v japonské rybářské vesnici, když však dostane zprávu, že Ken-ichi (Kiichi Nakai) leží na smrtelné posteli, vydá se za ním do Tokia, aby se usmířili. Syn ale ani teď nechce otce vidět. Proto jeho žena Rie (Shinobu Terajimaová) předá otci videonahrávku, z níž pochopí synovu lásku k herectví i jeho veliký sen spatřit slavného čínského herce Li Tiamin. Aby znovu získal synovo srdce, se Gou ichi vydává napříč Čínou, aby herce našel a natočil jeho vystoupení. A při svém putování pochopí leccos důležitého o rodině, odpuštění a vykoupení. Ken Takakura v hlavní roli se na plátno vrací po pětileté přestávce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Příliš melodramatické a příliš na city hrající. Já to tomu filmu prostě nebaštím. Občas působí přesvědčivě, ale většinou převládá nuda. ()
Film, ktorého hlavným motívom je reflexia krízy medziľudských vzťahov a osamelosť jednotlivca, v modernej (postmodernej) spoločnosti. Táto kríza je stavaná do kontrastu s ešte prežívajúcou kultúrou vidieckej Číny, so vzájomnosťou a citovou úprimnosťou jej jednoduchých ale duchovne bohatých obyvateľov. Neschopnosť vzájomného porozumenia medzi odlišnými citovými svetmi je podčiarknutá rečovou bariérou Japonca Takatu v zastrčenej čínskej provincii Yunan. Jeho neschopnosť dohovoriť sa s okolitými ľuďmi akoby naznačovala neschopnosť komunikácie (post)moderného človeka, neschopnosť vlastného citového vyjadrenia, citové pokrytectvo. To odráža aj herectvo, ktoré je v prípade Takatu veľmi strohé a mimicky ploché, zakryté rúškom melanchólie a smútku, kdežto vidiecky ľud je prezentovaný veľmi žoviálne, bezprostredne a expresívne.... Film je nasnímaný v krásnych exteriéroch, chvíľami som mal podozrenie či za tým nestojí aj nejaká čínska agentúra pre podporu turizmu :) Realita čínskych väzníc sa mi však zdala až príliš zidealizovaná, rovnako ako ochota úradov pri plnení Takatovej nevšednej prosby.... Počas filmu som si opäť uvedomoval výrazné kultúrne rozdiely medzi "Západom" a "Východom", rozdielne citové prežívanie, vyjadrovanie, myšlienkové "pochody" a "schémy", podľa ktorých ľudia Východu cítia, žijú, uvažujú, rozprávajú, konajú..... "Překonat sám tisíce mil" je príjemná sentimentálna dráma, ktorá síce neašpiruje na žiadne superlatíva, ale napriek tomu správne nastavenému divákovi dokáže priniesť plnohodnotný citový zážitok ()
napriek polovicnej japonskej ucasti stale vyrazne cinsky natoceny jednoduchy minimalny pribeh. potesitelny navrat zhanga, najvyraznejsieho predstavitela piatej cinskej generacie reziserov, ku svojim korenom. filmu sice chyba dolezitost prechadzajucej indie tvorby zhnaga, zato rychlo si to treba vychutnat, dalsi zhangov film ma byt velkolepejsi a narocnejsi blockbuster ako hero ci lietajuce dyky. ()
z lehce úsečného začátku (Yimou Zhang očividně potřebuje chvíli na rozkoukání) k metaforickému příběhu aneb Zhang ukazuje, že k dlouhým záběrům a prolínačkám je potřeba se dostat skrze příběh - všechno má svůj čas, všechno má svůj důvod a příroda kopíruje tvar mysli. když ztraceni jeden druhému, tak v horách (na tenhle film by se povinně měli podívat všichni rodiče s komunikačními problémy, aby se jim konečně rozsvítilo, a pak taky Peter Jackson, aby mu došlo, že hrát si s kamerou je sice super, ale mělo by to mít důvod, sakra) ()
Příběh o muži, který se snaží na poslední chvíli zavděčit svému umírajícímu synu. Pan Takata vynakládá veškeré své úsilí aby nalezl zpátky cestu ke svému dítěte, zarputile se drží svého plánu i když mu zezačátku nic nevychází. Ve filmu jsou krásné záběry čínské krajiny, je zajímavé slyšet vedle sebe čínštinu a japonštinu, mnoho lidí si alespoň uvědomí rozdíl mezi těmito dvěma jazyky. SPOILER: Konec je sice smutný...Tanakovo úsilí je v podstatě zbytečné, i když ne úplně, už jen kvůli tomu co udělal si zasloužil synovo odpuštění, ale neslyšel jej osobně....nicméně si myslím, že kdyby film končil happyendem a otec se synem by se ještě setkali, nejspíš by to pokazilo dojem z filmu. 8/10 ()
Po Hrdinovi a Klanu jsem rozhodně čekal víc, připadlalo mě to příliš překombinované a vyumělkované. ()
Trochu zdlouhavé, ale moc pěkné. Záběry na čínské pískovcové skály jsou nádherné a opět se ukazuje, jak nepostradatelnou věcí je fotoaparát. ()
Právě skončily závěrečné titulky, dozněla tradiční čínská hudba, je ticho. Člověk ani nemá chuť tyto okamžiky ničím rušit. Qian li zou dan ji je dojemný film o hledání odpuštění syna otci. Po smrti matky se vzájemně odloučili, nyní syn umírá, odmítá smíření. Proto pan Tanaka odjíždí do Číny, aby zde dokončil synův dokument o lidové opeře, která je jeho velkou láskou a pomohl mu tak alespoň splnit jeho sen. Klasický příběh zasazený do krásného prostředí čínského venkova. Neodpustím si jednu citaci "Lidé nikdy nerozuměli mé posedlosti lidovou operou. Byl jsem jí přitahován, protože odráží můj vlastní život. Dospěl jsem ke zjištění, že já jsem ten herec za tou maskou. Snažil jsem se obalamutit sám sebe a všechny mé blízké. Mé opravdové city se mi až do dneška vyhýbaly. Nedovolil jsem sám sobě, abych si je přiznal. Otče, opera není to, co je opravdu důležité. Teď chápu, že když se mají dva rádi, neměli by si své vzájemné city schovávat pod maskou. Nedočkavě čekám na tvůj návrat...." ()
Rádoby dojímavý a hluboký snímek, který mi ale přišel hodně umělý a vychtěný. Samotářský starý Japonec se vydává do Číny, aby pro svého smrtelně nemocného syna, se kterým už mnoho let nepromluvil, natočil lidové operní představení jednoho konkrétního zpěváka. Což se samozřejmě zkomplikuje a putováním po neznámé zemi se nerudný stařík dozví mnoho o lidských a rodinných hodnotách i sobě samém. Jaká klasika... ()
Velmi hezký, poetický film, s tou zvláštní asijskou melancholičností. Klasická naturalistická výprava i kamera, slušné herecké výkony, krásné (čínské) lokace. Cesta za klidem srdce mezi otcem a synem, jenž se dávno hluboce odloučili, může být občas náročnější než jakýchkoli tisíc mil. Zejména pokud se vám cesta mění před očima a cíl e v podstatě nedostižitelný. A proto jde spíše o formu cesty a přístupu k ní, která má význam. Qian li zou dan qi je moc pěkná filmová záležitost, ač na někoho by to mohlo být poněkud komorní a zdlouhavé. A je hezké se dojmout něčím přirozeným, nenásilným, než plánovým citovým vydíráním ala Hollywood. ()
I now see.....that love ones should not mask their true feelings for one another... ()
Jednoduchy, ba až primitivny, no zaroveň silny pribeh o hľadani cesty človeka k človeku, so spočiatku zmätočnym nazvom, ktory však po dozneni filmu dava dokonaly zmysel. Zhang je vyborny režiser. A k tomu nepotrebuje žiadne wuxia. Nielen tento film je toho jasnym dôkazom. ()
U asijských filmů si člověk musí zvyknout na většinou trochu zdlouhavé dialogy. Takový běžný příklad může být: "Okakura přišel navštívit svého otce." "Cože? To Okakura přišel navštívit svého otce?" "Ano, on přišel navštívit svého otce." "Takže on je jeho syn?" "Přesně tak, Okakura je jeho syn." "A říkáte, že ho přišel navštívit?" "Je to tak, přišel ho navštívit. Přece jenom je to jeho syn." "Hmmm...." Člověk si na to zvykne a alespoň mu nic neuteče. V tomto filmu je to přivedené obzvlášť k dokonalosti, když Japonec přijíždí do Číny, cokoliv řekne, překládá tlumočník Číňanům a pak zase jemu zpátky. Když si člověk připadá, že už mu je nejhůř, dojde k tomu, že tlumočník neumí tak dobře japonsky, proto ještě volají další tlumočnici, které to všechno zopakují a ona jim to přeloží. Z tohoto důvodu má film asi pět vět a trvá 107 minut :-) Ale teď beze srandy - Zhang natočil opět film, na který se dá dívat, sledujeme drama otce hledajícího na poslední chvíli cestu ke svému nemocnému synovi, musí kvůli tomu vycestovat, potkat pár osob a zažít několik prozření. Jako bonus kakající chlapeček, což jsem ještě v žádném filmu neviděl, ale zase tak moc mi to nechybělo. ()
Dojemný příběh s ne tak předvídatelným rozuzlením, jak by se mohlo zpočátku zdát. Yimou Zhang opět předvádí a ukazuje krásné obrazy čínské přírody a vesnické kultury, avšak celkově tento film patří k jeho slabším dílům. 3hvězdy jsou příliš kritické avšak na 4 to myslím o fous nemá. 7/10 ()
minimalistictejsi (ne)znamena horsi...:) ()
Shlédnutí jsem odkládala, jedná se přece o road movie, ty dobře plynou a často stojí na vodě. Tato však zanechala silný dojem. Hlubokou myšlenkou (o hledání a odpuštění) a velmi svéráznou zápletkou, která se neustále dotýká humoru, i když téma ke smíchu není. Na cestě je těžké to, že nás často zavede jinam, než kam chceme, ale i v tom spočívá kouzlo života... A umění žít. ()
Krásný film, jeho sledování nebylo nijak obzvlášť náročné, děj byl prostý. Takovéhle věci, na rozdíl od spousty filmů, může zažít každý. Jen to chce velkou trpělivost a odhodlanost. Přes pomalý spád děje jsem se kupodivu nenudil, celou dobu jsem měl nad čím přemýšlet. Celý film se mi líbil, až na tu operu. ;D ()
Pokud jste viděli předchozí Zhangovy filmy a čekáte další, plný nádherný barev a létajících bojovníků ... tak to se tentokrát nedočkáte. Film o otci, podnikajícím cestu do číny, aby se usmířil s umírajícím synem v podstatě ukazuje že některé věci jsou v životě důležité a jiné ani ne. ()
Minimalistické, velmi přemýšlivé drama. Příběh je poměrně prostý,ale je to natočeno s velmi silným nábojem.... **** a 80%. ()
nadherny cinsko-japonsky film o otcovskej laske, strete tradicii cinanov a japoncov, o jazykovej bariere a cestovani do Li Jiang v provincii Yunnan. cestovanie obzvlast ocenujem pretoze som tam bol, takze to bol aj taky filmovy navrat na toto uzasne miesto. film ma viacero dojimavych scen, osobne sa pacilo zamyslenie pana Takatu ako zavidi placucemu vaznovi jeho otvorenost citov, co je v akomsi uplnom kontraste s jeho japonskou rezervovanou mentalitou. vo filme uvidite aj skvele predstavenie pekingskej opery. suhlas s: kitano ()