Vratné lahve

No nevim, jestli je dobrá vizitka filmu to, že mě tam nejvíc ze všeho zaujala scéna, kde bylo vidět, jak to vypadá z druhý strany toho stroje na výkup flašek. Jsem nad tim vždycky přemejšlel, kam to po tom pásu dojede a teď už to vim. Ale zpět k filmu... Já nějak ty filmy od Jana Svěráka nemam rád (snad akorát Obecná škola se mi celkem líbila), takže jsem očekával zase akorát tuny patosu a potoky slz zabalený v rádoby komediálnim hávu. A co jsem dostal? Film mě překvapil docela slušnym humorem, sem tam nějakou hláškou a několika neokoukanejma hercema. Naopak se tam najdou i scény naprosto zbytečný, nudný a občas vyloženě trapný. Ten "pád" z kola jsem musel vrátit a podívat se na to ještě jednou, jestli se mi to náhodou jenom nezdálo. No můžu akorát konstatovat, že snad ani Ed Wood by to nenatočil líp. Ta všudypřítomná reklama mi zase až tak nevadila, i když občas to tam bylo vyloženě násilně naroubovaný. Pro mě je to teda po všech stránkách průměrnej film a moje hodnocení: 3 hvězdičky - 50%. Ovšem v kontextu ostatních výplodů z dílny Svěrač & syn je to rozhodně nadprůměr. (14.09.2007)

"No, ono je to daleko jednodušší, Helenko. On přesluhoval ve škole, protože mohl ve sborovně tokat s užvaněnou Ptáčkovou v přiléhavém svetříčku. A já jsem s ní učila, takže vím, co je to za krávu." Aneb poslední velký film značky Svěrák-Svěrák. Protože to, co mělo přijít v další dekádě, to už jsou jen vícečetné epilogy. (04.01.2017)

Ať si říká kdo chce, co chce, jednu věc nemůže nikdo Janu Svěrákovi upřít - totiž že jeho filmy co se týče formy jsou z našich končin to nejsvětovejší, co u nás v poslední době vzniká. I ty "obyčejné" příběhy přizpůsobené českému rozpočtu dokáže natočit a sestřihat moc krásně. Už dlouho jsem neviděla v českém filmu tak krásné záběry všední Prahy nebo třeba ty z letu balónem. Jediné co mi formálně vadilo byly snové scény ve vlaku. Po obsahové stránce jde o tak trochu klasiku - vyprávění o životě jednoho člověka, který se odmítá podřídit konvencím o stárnutí. Je to milé, úsměvné s několika hodně vtipnými místy, výstižné, trochu smutné a já jen doufám, že to nepsal Zdeněk Svěrák podle sebe. (31.12.2007)

Málokterý film ve mně zanechá něco, k čemu se v myšlenkách vracím cestou z kina, večer i druhý den - Vratné lahve ano. Jsou filmem spíše Zdeňka než Jana, ale s tím nemám problém. Jsou osobnější a pod povrchem smutnější než Kolja nebo Obecná škola (nic proti!), jsou upřímné a nenalhávají nám, že každý konec je šťastný. A vedle toho pořád skvěle baví. Jan navíc dokázal, že pod jeho vedením dokáže i Jiří Macháček vyplout ze série karikatur a zahrát přirozeně sympatickou postavu. Do kina na Lahve zajdu aspoň ještě jednou. P.S. I napodruhé jsou Lahve skvělá zábava a vedle Obecné školy asi můj nejoblíbenější Janův film. (01.05.2007)

Český film není mrtvý a dokud bude Svěrák ml. točit a Svěrák st. psát, tak ani nebude. Ať už jsou jejich filmy nostalgické nebo novátorské, vždycky jsou divácky univerzální a o Lahvích to platí dvojnásob. Pro tvůrčí tandem již téměř úsměvně typická postava stárnoucího poloproutníka je pohodovým průvodcem po zákoutích stáří a znovunalezení smyslu života a zasloužila by si štědřejší stopáž, která by nechala více vyniknout Landovského, Budaře nebo Macháčka, kteří si o pozornost téměř křičí. A velká škoda špatně natočeného dovětku, který předchozích dvacet minut shodí a téměř vymaže z hlavy. Trpkost totiž celkovému vyznění opravdu nesluší a lepší by bylo nechat působit přirozenou laskavost. (13.08.2007)