Nastala chyba při přehrávání videa.
  • imf
    ****

    Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%)(29.6.2007)

  • Dadel
    *****

    Film, který s přibývajími minutami zraje jak víno (ve vratné lahvi). V první třetině je sice pár rozpačitých momentů, ale zbytek filmu už je bezchybný. Čekání se vyplatilo. Je hezké vidět po tolika neumětelských pokusech zas jeden dobře napsaný i natočený, vtipný a hřejivě lidský (výjimečně to není myšleno ironicky) český film.(8.3.2007)

  • Kulmon
    *****

    Na film jsem se těšil s přesvědčením, že Svěrák a Svěrák je osvědčená značka, která nezklame ... a nezklamala! Svěrákův pohled na podzim života opravdu vede k zamyšlení a ač k němu mám ještě daleko, rozuměl jsem Tkalounovi téměř vše. Milovníky Cimrmana potěší dvě epizodky, ve kterých se herci z divadla objeví. Nicméně tvůrci vsadili na své osvědčené herce: Daniela Kolářová, se kterou si Svěrák poprvé od filmu Na samotě u lesa opět zahrál manželskou dvojici a jejich povahy nejsou nepodobné z filmu před třiceti lety. Nelu Boudovou i Ondru Vetchého mají Svěrákovi rovněž rádi. Rozhodně kladně lze brát i angažování "Lanďáka" a největší osobnosti mladé generace - Jana Budaře, Tatianu Vilhelmovou a Jirku Macháčka, který po několika nepodařených eskapádách (Horem pádem, Jedna ruka netleská) ukázal, že je opravdovým hercem. Kdo má rád svěrákovský humor bude nadšen i přes několik málo hlušších místeček.(8.5.2009)

  • Faidra
    *****

    Měla jsem mírné obavy, jaký nový opus otce a syna Svěrákových bude, a tímto si sypu popel na hlavu, trhám na sobě šat a nazývám se nevěřícím Tomášem, který se musel přesvědčit na vlastní oči, že zeslábnout jen na okamžik ve víře v um dvou báječných chlapů tentokrát ne na létajících strojích nad doverskými útesy, ale v samoobsluze, nemá nejmenší opodstatnění. Svěrák svou partii pracujícího důchodce, kterému život bere sílu a žáci nervy, rozehrává tam mistrovsky, že i člověk třetinového věku má chvílemi hodně nepříjemný pocit, Kolářová je mu důstojnou spoluhráčkou - nebo spíš protihráčkou - a při scénách z manželského života po čtyřiceti letech člověk jen tu s pobaveným, tu s trpkým úsměvem pokyvuje hlavou ("Jak se můžeš dívat na takový blbosti?" "Žehlils někdy?"). Příjemně civilními a sympatickými rolemi překvapí Jan Budař a Jiří Macháček, Pavel Landovský nám dá zavzpomínat na majora Terazkyho, u Miroslava Táborského a sedmera cimrmanovců trochu zamrzí, že se filmem jen mihnou, v druhém případě dvakrát projdou. S Vratnými lahvemi je to jako s dobrými skutky pána ve výkupu lahví: to podstatné je podáno tak nenápadně, že si toho ani nevšimneme a jen se divíme blaženému pousmání, které se nám s přibývajícími minutami vkrádá na tvář, a tomu, že se bojíme na vteřinu odvrátit od plátna, aby nám něco neuteklo. A je to tak nevtíravé a decentní jako vyznání lásky magistrátního úředníka. Všem, kteří se třeba jen jedním prstem podíleli na vzniku filmu, bych chtěla veřejně poděkovat. Za to, že jsem si díky (zaplaťpánbu krátké) pedagogické zkušenosti mohla povzdechnout: "Jo, tohle je přesný." Za uvolněný smích při "labutím jezeru." A za příjemný pocit, který nevyprchal jako pivní pěna.(3.8.2007)

  • Ainy
    *****

    Milý příběh stárnoucího muže, který se těžce smiřuje s důchodovým věkem, nechce se obouvat do bačkor nebo se bezcílně ploužit parkem a tlachat s ostatními penzisty o totálních endoprotézách, pejsmejkrech a o slevách rajčat v Kauflandu. Je to Svěrákovina se vším všudy a já ten styl houmra miluju taky se vším všudy. Užívám si vytříbeně napsané dialogy, ale za toho pětiletého klučinu sedícího v autě a bez sedačky nepřipoutaného bych scénáristu přinejmenším po učitelsku vytahala za ucho.(8.3.2014)

  • - Zdeněk Svěrák filmem porušil svou hereckou pauzu, protože naposledy se v celovečerním hraném filmu objevil před jedenácti lety v Koljovi. (imro)

  • - Role pana Wasserbauera (Jan Vlasák) je celá napsána tak, aby v ní byly zvýrazněné sykavky, s nimiž má Wasserbauer logopedický problém. Nejvíc to vynikne ve scéně svatby, kdy cituje z básně verše "Jak se břízka k břízce sklání", ale autoři si obdobně zahráli s češtinou i ve scéně, kdy Wasserbauer odhalí své znalosti němčiny a vyznává lásku paní Tkalounové (Daniela Kolářová) slovy: "Mohl by si zíct ještě tu vaviantu, jakoze si tykáme?", "Trudi já jsem si vymyslel, sbych Vám mohl zíkat ty věty", "pfísahám, že ne.", "Uviděl jsem Vás na úzadě, když jste si vyzizovala ten vedlejsí pzíjem a úplně jsem zahozel.", "Kdybych Vás mohl pfffílezzitostně pozvat na kávu." Když však Wasserbauer hovoří německy a říká: "Du bist so schön", "Trudi existiert nicht, verstehen Sie?" problémy se sykavkami nemá. (nimra)

  • - Inspirací k napsání scénáře byl Zdeňku Svěrákovi skutečný starý pán, k němuž chodil vracet láhve. (Siriuss)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace