Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 116)
Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%) ()
Český film není mrtvý a dokud bude Svěrák ml. točit a Svěrák st. psát, tak ani nebude. Ať už jsou jejich filmy nostalgické nebo novátorské, vždycky jsou divácky univerzální a o Lahvích to platí dvojnásob. Pro tvůrčí tandem již téměř úsměvně typická postava stárnoucího poloproutníka je pohodovým průvodcem po zákoutích stáří a znovunalezení smyslu života a zasloužila by si štědřejší stopáž, která by nechala více vyniknout Landovského, Budaře nebo Macháčka, kteří si o pozornost téměř křičí. A velká škoda špatně natočeného dovětku, který předchozích dvacet minut shodí a téměř vymaže z hlavy. Trpkost totiž celkovému vyznění opravdu nesluší a lepší by bylo nechat působit přirozenou laskavost. ()
║Rozpočet CZK 34miliónov║Tržby USA $-║Tržby Celosvetovo $9,497,617║ s tržbou $6,069,821 je to zatiaľ(k 5.10.2008) komerčne najúspešnejší film v Česku __Režisér Jan Svěrák dokázal že stále vie natáčať výnimočne poňaté príbehy s určitou dávkou nostalgie na staré dobré časy, taktiež to platí na jeho otca ktorý sa opäť predviedol v tom najlepšom možnom svetle a takmer si ukradol svojou postavou celý film pre seba, našťastie okolité herecké obsadenie výborne sekunduje a tak vzniká jeden z najlepších Českých filmov za posledné roky. /videl v kine: 90%/ ()
Milý příběh stárnoucího muže, který se těžce smiřuje s důchodovým věkem, nechce se obouvat do bačkor nebo se bezcílně ploužit parkem a tlachat s ostatními penzisty o totálních endoprotézách, pejsmejkrech a o slevách rajčat v Kauflandu. Je to Svěrákovina se vším všudy a já ten styl houmra miluju taky se vším všudy. Užívám si vytříbeně napsané dialogy, ale za toho pětiletého klučinu sedícího v autě a bez sedačky nepřipoutaného bych scénáristu přinejmenším po učitelsku vytahala za ucho. ()
Scénář: Zdeněk Svěrák .. Za trochu lásky šel bych světa kraj... Excelentně vyzrálá filmařina. Režijně sice bez nějakých rozmachů, prostě příjemně a v duchu příběhu decentně odvyprávěné, kde jde těch pár excesů snadno odpustit. Zato samotný scénář je něco jedinečného - směsice životních pravd, zkušeností a laskavého humoru, který i přes svoji občasnou hořkou pichlavost zaručeně zahřeje u srdce a rozesměje celé divácké spektrum. Zdeňka Svěráka mám rád jako tvůrce i jako herce. V obou úlohách směle dokázal vyrovnat svoji předešlou nejvyšší laťku z dob Obecné školy. Zbylé obsazení je neméně přesvědčivé, plné herecky výrazných postav, kde mne osobně potěšil zvláště Macháček a Kolářová. Jsem s výsledkem silně spokojený ba nadšený. 95%. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (88)
- Tkaloun (Zdeněk Svěrák) vypráví o obraze, na kterém jsou jeho rodiče a který namaloval Willi Nowak, když je zastihl na výletě. Jedná se o pravdivý příběh. Willi Nowak byl český malíř, grafik a národní umělec. Ve 30. letech působil jako profesor Akademie výtvarných umění v Praze. (sator)
- Na téma stáří scenárista Zdeněk Svěrák řekl: "Uvědomil jsem si, co jsem chtěl asi předat: že starý člověk není tak starý, jak vypadá. Kluci a holky, kteří se na nás dívají, nevědí, že máme pořád stejné touhy, že někdy i zapomínáme na to, kolik je nám let, že jsme udiveni, když nás někdo pustí v tramvaji sednout. Jako v té písničce v našem filmu: 'Mám pořád duši dítěte a říkají mi starý pane.' (...) Kéž by to přispělo u mladých lidí k poznání, že jsme pořád stejní lidi, akorát jsme opotřebovanější. Nejsme jiná civilizace, jiná kultura, i když to tak někdy vypadá." (NIRO)
- Půvabné záběry na začátku filmu, zachycující z ptačí perspektivy (v praxi z balonu) Nusle, vnikly podle Jana Svěráka v podstatě šťastnou náhodou: "Odstartovali jsme v mrazivém ránu z Císařské louky a chtěli jsme nafilmovat pod titulky Staré Město, ale jak jsme vystoupali, vítr nás vzal přes Vyšehrad do Nuslí a přistáli jsme u malešické spalovny. Nakonec se předměstí k filmu hodí víc, ale to do nás musí pánbůh fouknout, aby nám to došlo." (NIRO)
Reklama