Elementární částice

Narušenost, nevyrovnanost, rozpolocenost, syrovost, deprese, frustrace, zmatenost, touhy, sny, naděje, ideje, nenávist, láska, intimita.. To vše a další (ne nutně v daném pořadí) nabídnou Elementární částice a ještě obalené uvěřitelnými hereckými kreacemi. Stačí jen chtít, nebo respektive zkusit proniknout do hlubinnosti lidské duše. Po druhém zhlédnutí (Oko naslepo) jsem byla překvapena, jak sexuálně otevřený film je. Swingers party, spirituální tábor (vířivka), hippie komunita... (01.06.2008)

Zajímavé psychologické drama natočené tak, že si z něj vlastně každý může vybrat to svoje a interpretovat sdělení filmu po svém. Některé motivy mi nesedly, ale jiné to bohatě vyvážily. Kladem snímku je herecké obsazení německých hvězd, které se podílely na vzestupu německé kinematografie v poslední dekádě. Zajímavé postavy, civilní dialogy o poněkud ujetých problémech, sexuální otevřenost, která by možná u jiného režiséra a scénáristy zašla až do vyloženě kontroverzních poloh. Příběh dvou nevlastních bratrů, jejich vyrovnávání se s odkazem bezohledně sobecké narcistní matky, jejich hledání životního štěstí a vhodného partnera. Celkový dojem: 75 %. Film u mě balancuje mezi komicky odlehčenou a tragicky exponovanou polohou. (02.06.2012)

Tedy takovou krásně upřímnou výpověď o tom , kde se berou naše problémy a jaký je stav dnešní společnosti jsem dloho neviděla. Kde se bere ona neschopnost skutečné lásky? A je vůbec na ten "vir" , co šíří se čím dál více , nějaký lék? Skončí to někdy, ten přenos z jedné generace na druhou? Skvělá podívaná jejíž "elementární částicí" se můžete stát i vy. (05.09.2008)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)

Jsem vysloveně háklikvá na jakoukoli zmínku o genetickém kódu, klonování organizmů apod., protože se ve filmech, televizi i novinách zpravidla objevují ve špatném kontextu a naplácá se kolem toho spousta hovadin (s odpuštěním), čímž se mate široká veřejnost. Do konce filmu pak většinou nezaregistruju už nic dalšího než černo před očima a v srdci divoký hněv. Tentokrát se to tak nestalo. Příběh postav, kterým se toho, co si přejí, dostává až příliš pozdě, mě zase rychle vtahnul zpátky. A za to si rozhodně zaslouží plné hodnocení! (01.07.2008)