Životy těch druhých

Výborný film, ktorý ma však napriek téme nepohltil natoľko, aby som prepadol takzvanému citovému "vydieraniu". Niet pochýb o tom, že to vo vtedajšej dobe, nikto z odporcov režimu, nemal ľahké. No nato aby som išiel s hodnotením vyššie, by mi muselo byť ponúknuté viac z dramatu, ako bolo prezentované. Je mi ľúto, no zrejme má snímok nezasiahol tak, ako iného užívateľa. (12.03.2015)

Po mírnějším rozjezdu se najednou vynořil další ze skvostů německé kinematografie. Drama o tajné policii Stasi v bývalém NDR s jejími praktikami, kde se jim rozhodně nehodil nikdo, kdo by náhodou začal používat své svědomí a chtěl se stát trochu lepší lidskou bytostí. Z celého filmu mám vyjímečně velmi dobrý pocit i přes jeho pomalejší tempo a delší stopáž. Roli Gerda Wieslera zahrál Ulrich Mühe skvěle a i když toho moc nenamluvil, tak jeho oči a mírná mimika mluvily a já věděla co a to osobně považuji za bravurní herecký výkon. Vynikající atmosféra podpořená dobrou kamerou a hudbou ještě víc umocnila můj intenzivní zážitek z filmu. Ve výsledku je u mně absolutní spokojenost pouze s jedním malým obláčkem kolem jedné smrti a trochu nereálného konce, který mě ale emotivně dostal. (26.01.2013)

(1001) "Nein, es ist für mich." ♥♥♥ Snažím se přijít na to, jestli bych tento film obdivovala až tak moc, jak ho obdivuji teď, kdyby v něm hlavní part nehrály největší a nejemotivnější oči v dějinách vesmíru, tzn. oči Ulricha Müheho. Film je chladný a odtažitý, ale při pohledu z dálky to vypadá jako přesnost a suverénnost. Když se k tomu přidá tiché vnitřní burácení hlavních herců v čele právě s ultimátně charismatickým Mühem, tak mě nenapadá nic, co bych filmu vyčetla nebo co bych si v ideálním světě představovala jinak. Je to typický "oscarový" (a tím automaticky doslovný) film, ale zároveň má i některé pohádkové kvality a konečně i povznášející vyznění, takže brečím a díky a budiž vám země lehká, pane Mühe. (16.08.2017)

Životy těch druhých, film, který se pro mne stal pojmem. Dávno jsem věděla, že je dobrý, že byl oceněný i že bych ho chtěla vidět. Přesto jsem ho poprvé během prvních dvanácti minutách přepnula. Až napodruhé jsem viděla film celý, zato hned dvakrát. Počkala jsem si na reprízu, která šla pozdě v noci. Teprve pak jsem vnímala všechny souvislosti. Co napoprvé vypadalo jako nepochopitelné, podruhé dalo smysl. Zajímavé je propojení s českým filmem Ve stínu, kde Koch stojí na druhé straně barikády. (08.07.2014)

Ono mi to ze začátku nepřišlo jako nic zvláštního, obvyklý film o období normalizace. Ovšem pak se v agentovi Stasi probudila jiskřička lidskosti, film začal nabírat na obrátkách a přiznám se, že při závěrečné scéně mi tekly slzy. Je neuvěřitelné, jak skvěle dokázal Ulrich Mühe s jedním výrazem ve tváři zahrát tak dobře všechny ty pocity, které se v něm praly. A pak že v Německu neumí točit dobré filmy, tenhle si Oscara plným právem zasloužil. (31.07.2007)