Fido

Zombie do každé rodiny. Láska kvete nejenom v každém věku, ale jak se zdá, tak i v každém stavu, i když jste chodící mrtvola a své nejlepší časy máte za sebou. Fido, hodný zombie ze sousedství, je toho jasným důkazem. Hodinu a půl dlouhá reklama, ponořená do atmosféry šedesátých let, na šťastný život v bezpečném zombielandu představuje elektrizující gejzír originálních nápadů v té nejalternativnější možné vizi světa, jakou si lze představit. Tahle snově barevná komedie vypadající jak z pera Barry Sonnenfelda je plná všetečných otázek, vyhýbavých odpovědí, nečekaného přátelství a romance vystřižené ze starých filmů. Rozkládající se za pochodu, ale velice kouzelné. (03.01.2010)

Neuvěřitelné. Tenhle film je od tvůrců, které zombie milují a skvěle jim rozumějí. Zasadit příběh do luxusního předměstí 50. let je skvělý nápad. Všechno načančané a do toho občas ten malý masakřík. Prostě nádhera. Stejně dokonalý je nápad s rodinou, které se odcizuje otec, a syn s matkou tíhnou ke své vesměs sympatické zombii. Billy Connolly exceluje, zvládá totiž minimální mimiku mrtvoly, ale přitom víme přesně co cítí. Carrie-Anne Moss jako krásná panička je také skvělá. Perfektní hudba jen dotváří celkový dojem. Po více zhlédnutích dám téhle parádní satiře asi maximum. (03.10.2007)

Komediální zombíkovina zasazená do 50 let, jejíž stylizace se povedla na výbornou, a dobře kontrastuje se zombie realitou. Zasazení černobílého dokumentárně-instruktážního filmu o Zomconu byl dobrý tah a děj si drží do polovinu filmu konstantní tempo doplňované o černý humor. Škoda, že se později děj začíná rozmělňovat a jde spíše o dětský příběh, ale i přesto se jedná o docela zábavný počin. * * * (11.01.2009)

Už dokumentární vsuvka z úvodu by sama o sobě sbírala ceny na festivalech, ale Fido se na devadesátiminutové stopáži rozbíhá po louce plné nápadů, kvalitních replik a uvolněných herců. Pastelová stylizace a všudypřítomný zombie humor pohánějí kupředu tradiční příběh o klukovi a jeho "nové hračce", přičemž režisér Andrew Currie skladá klišé do úplně nových tvarů a chutí, takže nakonec z Fida nejvíc sálá právě radost z kinematografie jako celku. Zíráte na plátno, minuty ubíhají jako patníky podél silnice a tahle jízda ve vás zanechá výjimečně dobrý pocit z toho, že špatných filmů sice čas od času nebezpečně přibude, ale ty dobré zkrátka nikdy nevymřou. Nový talent se vždy skrývá za nejbližším rohem a každý den má pro vás svět nějaké příjemné překvapení. Jen ho najít. Pokud neumíte hledat, nechte si poradit tak jako já. Ať už je váš vztah k zombie filmům jakýkoliv, nebudete litovat. (90%) (09.09.2007)

Po dlouhé době zombie film, u kterého bych se dokázal i bát. Lidí, jak jinak. Paradoxní je, že se jedná o komedii, navíc vydařenou. Romero by měl radost z učenlivosti nemrtvých mozků, zároveň je zajímavé sledovat, jak jsou i ty živé přizpůsobivé. Inu, člověk si zvykne i na smrt a mrtví mají leckdy větší hodnotu než živí. Fido je mnohovrstevnatá podívaná. Další, a tou hlavní rovinou, je zobrazení fašistického rajského městečka, v jehož lesklém padesátkovém obalu se skrývá všechno, jen ne svobodný lidský duch. Je to bizarní podívaná, vkusná a dotažená, možná ne pro každého (nyní 66 %), ale doporučeníhodná. Zaokrouhluji nahoru bez uzardění. „Staré lidi máme rádi, ale — můžeme jim věřit?!“ (15.08.2011)