Harry Potter a Princ dvojí krve

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)

Pominu-li drobný handicap v podobě prakticky neexistujícího finále, patří Princ dvojí krve k naprosté špičce série. Osobní přístup k postavám, dokonale funkční emoce, humor brilantně vyvážený s hororovými prvky, a především to, co umí Yates nejlépe - neuvěřitelně hustá atmosféra. Herci jsou skvělí bez ohledu na věk, hudba sice ne příliš výrazná, nicméně funkční... Po připočtení Yatesovy odvahy používat neokoukané postupy, nezvyklé úhly a barevné filtry, a také drobného faktu, totiž že mu to bez výjimky vychází, nemám problém prohlásit Prince dvojí krve dost možná vůbec nejlepším filmem série... (19.08.2009)

Ach jo, pozvdechl si mudla ze Žižkova po skončení Harryho Pottera a Prince dvojí krve a šel psát komerntář. Hrozně rád bych zde napsal chválu, ale nejde to, nejde. Film bez atmosféry ať už kouzelné jako v prvních dílech nebo tajuplné z dílů posledních. A kde je temnota příběhu, ta jasná temnota, která šla z předchozích třech dílů ? A proč Snape měl tak málo prostoru ? Žádný nový originální postavy ? A co děj ? Jaký měl vůbec smysl tenhle díl ? Vžyť se v něm kecalo o ničem víc, než v neděli nad otázkama Václava Moravce. Já si připadal, jak když jsem kdysi viděl jeden díl Beverly Hills 90210, kde on miloval ji, ale ona milovala zase jinýho a ten jiný by rád zase úplně jinou a postupně se všechno ostatní stávalo nedůležitým, protože hlavní je, kdo koho bude milovat. Já bych taky chtěl strávit divokou noc ve složení já, Hermiona a Belatrix, ale copak kvůli tomu půjde všechno ostatní stranou ?? A to samé s Bradavicema? Jen proto, že s čarodějama cloumaj hormonky jsem nedostal akci, kouzla, pána zla, dynamiku příběhu, napětí, velkolepý finále, no při té bídě bych se uspokojil nakonec i s malilinkatým finálíčkem a nebo třeba úplně něco jinýho, pohádkovýho např. Hermionu v podvázkách jak si kupuje vanilkovou zmrzlinu. Není tam jediná scéna kterou bych si 12 hodin po skončení filmu zapamatoval a přitom taková časová smyčka v Azkabanu, finále Fenixova řádu, boj o Ohnivý pohár, mozkomorové, učení nových kouzel, to všechno už se odehrálo tak hrozně dávno, ale je to nezapomenutelný. Krásný závěrečný titulky jsou fakt jen slabá náplast na mou zklamanou mudlovskou dušičku. A protože mám pocit, že můj komentář je naprosto nezajímavý, připravil jsem si pro Vás určité dodatky. KOMENTÁŘE CO STOJEJ ZA HOVNO - Enšpígl a Matty. VÝDĚLKY - 818.246 Indických rupiíí a 65.258.658.974. Jihoafrických Rand. PODOBNÝ FILMY - Kolja, Forrest Gump. JINÁ HROZNĚ DŮLEŽITÁ STATISTIKA - POČET SMRKÁNÍ BĚHEM NATÁČENÍ : Daniel Radcliffe - 24X ; Emma Watson - 746X /díky odporu k líbání s Rupertem Grintem chytla Emča těžkou alergii a dalo by se říci, že se filmem doslova prosmrkala / Rupert Grint - 0x / díky touze po líbání s Emmou Watson se mu během natáčení zcela přestalo chtít smrkat / P. S. Tomáši, to přece nemůže stačit, ty vole. Nebo tobě snad stačí jenom fotka Simonky ? Aha, tak vidíš ! (06.08.2009)

Tak a mám za sebou další díl, už ani nevim kolikátej to je, ale pořád nic moc, nevim jestli jsem proti tomu fakt tak zaujatej nebo co, ale prostě mi to nepřijde vůbec dobrý. Sice to má pěknou vizuální stránku, to rozhodně, ale ten zbytek? 2 a půl hodiny nudnejch keců, nic víc, teda vlastně jo, ještě tam Harry Potter pobíhal a dělal, že řeší hrozně důležitý věci, sice furt nic neumí, ale stejně je to nejdůležitější postava na světě a vedle toho se odehrávaj nějaký prapodivný první lásky. Jinak Radcliffe tradiční prkno a čim je starší tim vypadá hůř, Rupert Grint už taky moc vtipnej neni a Emma Watson tam pomalu ale jistě začíná být na nic, když k tomu ještě připočtu několikero trapných scén, tak bych nejradši šel pod 3*, ale vzhledem k tomu, že minulej díl byl, co se týče stupidit, horší, tak přimhouřim oko. (16.10.2009)

Výtečné i přes Klovesův kostrbatý scénář, jenž s sebou ochotně táhne všechno zlé i dobré z předlohy, jejímž největším problémem je dějová prázdnota a snaha o provázání předchozí části s velkým finále, kde do sobě vše konečně zaklapne. Jenže Yates není Mike Newell a stejně jako minule spoléhá především na postavy a jejich pocity. Minule si užil do sytosti pouze Harry, tentokrát se ocitají ve středu dění i jeho kamarádi, do nichž se systematicky zabodávají Amorovy šípy. Yatesovi se s nebývalou lehkostí daří pracovat s atmosférou, scény, které mají vyděsit, vyděsí, ty, jež si berou na paškál romantiku a emoce, vyvolávají záplavu v slzných kanálcích i jistý pocit nostalgického zadostiučinění, a ani absence velkolepého finálního střetu vlastně v té hromadě dobrých nápadů nevadí (byť si logika bere v závěru hodně dlouhou dovolenou). Závěrečná kapitola je v dobrých rukách... P.S.: Vojta Kotek sucks. P.P.S: Po prvních Relikviích smrti přihazuju pátou hvězdu. Ne proto, že by první část "velkého finále" svého předchůdce zpětně vylepšovala, ale zkrátka kvůli tomu, že vedle uzívaného výletování v přírodě je temný rok v Bradavicích o několik tříd jinde. (09.07.2009)