Holka jako já - příběh Gwen Araujo

Transwoman variácia na Boys Don't Cry, ale po každej stránke v horšom prevedení. Najväčší problém tohto filmu je, že sa snaží obsiahnuť príliš veľký časový úsek. Venuje sa hlavnej postave ešte od jej detských čias a spolu s krátkou stopážou, tým pádom nie je dostatok času na poriadne prekleslenie všetkých vzťahov a situácií. Veľa času sa ešte vyplytvá na vysvetľovanie rôznych stereotypov a klišé ohľadom trasgender menšiny. Takže sa neustále v deji skáče dopredu až príliš rýchlo a na nejaké emócie nie je čas. Čo je škoda, lebo herecké obsadenie je vydarené a fakt sa snažia. Ako niekoľkodielna miniséria by to fungovalo oveľa lepšie. V tomto prevedení film nič nové v tejto tématike neprináša a príbeh sám o sebe nestrhne. 5/10. (08.09.2020)

S každým dalším filmem Agnieszky Holland se bojím, že Úplné zatmění bylo buď její režijní nebo moje divácké osvícení, což má za následek, že jsem na její věci pořád zvědavá, ale reprízu Total Eclipse oddaluju, co kdyby ... Holka jako já je, bohužel, jen stín. Na tohle téma si dejte spíš Transameriku - je odlehčenější, ale zavrtá se. (22.08.2008)

Zajímavý film o chlapci, který se cítí být dívkou. Jistě, takovéto téma tu už bylo mnohokrát. Za všechny jmenuji např. filmy Transamerika, Kluci nepláčou či Vojákova dívka. Takže tohle téma je už natočeno na několik způsobů a těžko očekávat, že by to někdo natočil nějak jinak. A tak určitě nepřekvapí, že při tomto filmu jsem si vzpomněl i na ostatní výše zmíněné filmy. Ale i přesto paní režisérka Agnieszka Holland přináší do tohoto filmu nový prvek. Příběh o Eddiem (který si začal říkat Gwen) je prokládán soudním jednáním. A tak divák hned od prvních minut ví, že Eddie byl zabit, a tím vlastně končí napětí, protože divák nemusí přemýšlet, jak asi celý příběh dopadne. Film běží stylem, že chvilku sledujeme osudy Eddieho a jeho rodiny a chvilku zase záběry ze soudní síně. A je to prokládáno průběžně, což je nový prvek, který byl do tohoto žánru vnesen. A to je na celém příběhu originální. samotný příběh je triviální a chtělo by se říci stejný jako ostatní filmy o podobné problematice. Pokud bych měl hodnotit příběh samotný, tak ten originalitou neoplývá a je tam ohromně velká podobnost s filmem Kluci nepláčou, prostě kluk žije jako holka, chodí normálně s klukama a neřekne jim, že ve skutečnosti je kluk, a na to také doplatí, stejně jako ve výše zmíněném filmu Kluci nepláčou. A možná paní režisérka Holland tušila, že právě s tímto filmem bude tento její snímek srovnáván, a tak se objevil originální prvek v podobě soudního jednání. Filmu to rozhodně prospívá a právě scény ze soudu jsou oním důvodem, proč dávám čtyři hvězdičky. Koukatelný, ale provařený příběh by sám o osbě na toto hodnocení nestačil. Takže je to za čtyři hvězdičky. (29.10.2008)

Tohle téma tu bylo už několikrát a díky tomu je těžké pak diváka zaujmout. Přesto... tady mi byli herci moc sympatičtí díky té barvě pleti a divočejšímu vystupování, plus má slabost pro polské režiséry... a co víc, oproti jiným snímkům na toto téma, se zde více mluvilo o boji mezi transexuály a těmi jež je odsuzují. Kdo z nás plně chápe pocit, že jsme v těle, které není naše? Povedený kousek, kterému ubírám jednu hvězdu za podstatně nižší vlnu emocí jakou jsem cítila při filmu Vojákova dívka.. (28.02.2013)

Mě se tohle téma dotýká, takže nejsem úplně objektivní. Proto ta čtvrtá hvězda, která by tam jinak asi úplně nepatřila. Je za to, že je to film o tom, jak je absurdní nenávidět lidi jen proto, že jsou nedovoleným způsobem "nenormální", což ještě pořád je celkem žhavé a ne úplně dostatečně a hlouběji diskutované téma. Divák v takových filmech, i když jsou atraktivnější a dramatičtější než tento (a v tomto filmu asi obzvlášť) kdovíjakou hloubku moc nenajde, ale může je brát jako dvířka, skrze která projde do jiného světa. A může ten svět potom sám osobně poznávat a zkoumat, procítit ho a přemýšlet o něm. Mě vždycky u těch filmů napadne, jak je absurdní, že na někoho "jiného" (třeba ženu v mužském těle) se společnost dívá s odporem a páchá na něm násilí a jiné "jiné" (třeba slepé, nebo chromé) zahrnuje péčí a starostlivostí. Trapné, velmi trapné. Já jen doufám, že tyhle filmy můžou lidi trochu změnit, alespoň o centimetr pootočit jejich pohled, rozšířit jejich omezené obzory a taky že lidem, jichž se to bezprostředně týká, můžou naznačit, že přetvářka, podvody a lži (zde k nim Gwen v podstatě nutí celou rodinu) jsou hodně špatná volba a zařídí se jinak, férově. I když je to těžké, já vím. A v některých zemích skoro nemožné.----Co se filmu jako takového týče, je to zkrátka Agnieszka - trochu suché, střízlivé pojaté, s dokumentárním nádechem, syrová realita, která není vždycky kdovíjak hollywoodsky pohledná a zábavná. Gwen je podaná taky tak - obyčejně, uvěřitelně, nepřehrává, nepózuje. Mercedes Ruehl je taktéž výborná, také dědeček, který rád šije:) Hudba velmi ukázněná a příhodná, i když místama snad až moc smířlivá a konejšivá. Dala bych tedy lepší průměr, ale jak jsem řekla, ta hvězda navíc je za přidanou - doufejme výchovnou - hodnotu :) (01.03.2014)