Reklama

Reklama

Hraběnky

(seriál)
Česko, 2007, 15 h 35 min (Minutáž: 55 min)

Režie:

Jaroslav Brabec

Kamera:

Petr Koblovský

Hudba:

Jan Jirásek

Hrají:

Josef Abrhám, Jana Hlaváčová, Lenka Vlasáková, Andrea Elsnerová, Zuzana Bydžovská, Vladimír Dlouhý, Jiří Langmajer, Richard Krajčo, Zuzana Vejvodová, Vlasta Chramostová, Josef Vinklář (více)
(další profese)

Epizody(17)

Obsahy(1)

Člověk nemusí rozumět snům svých blízkých, ale musí chápat, že je mají.  Tak nějak by mohlo znět motto sedmnáctidílného seriálu z prostředí současné vesnice, jehož hrdina Josef Hrabě, soukromý zemědělec, podřídil celý svůj život budování rodinné farmy. Má k tomu ideální podmínky: pozemky, stroje, zkušenosti, ale hlavně manželku a čtyři už dospělé dcery. Až na to, že jejich představy o životě se od těch otcových poněkud liší. A tak když Hrabě trochu nesmyslně přikoupí další pozemky, místo aby myslel na tajná přání svých blízkých, rodina se vzbouří. Ženy odmítají být levnou pracovní silou, neslyší na jeho argumenty, že pracují na svém a že jednou mu budou všichni vděční. Srdce našich „Hraběnek“ totiž momentálně více zaměstnává tajemný mladý muž, který se přistěhoval do vesnice, aby si tady založil truhlářství... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze uživatele Matty k tomuto seriálu (1)

Hraběnky (2007) 

Dovolím si porušit zdejší tradici a nebudu hodnotit nový český seriál po první zhlédnuté epizodě. Učinil-li bych tak, obdržely by Hraběnky lepší čtyři hvězdičky. Poetické obrázky z českého venkova, dokreslující melancholickou atmosféru a občas pročísnuté zásahem blesku; výborní, typově přesně obsazení, herci; slušná hudba a solidní základ pro mnoho dramatických situací. Několik prvních epizod, stále sledovaných pod vlivem euforie z výjimečnosti Hraběnek oproti jiným současným českým seriálům, mi ani nevadilo, že na tom základě není nic moc stavěno. Syrové slovní konfrontace dvou a více postav však začaly čím dál častěji střídat ultratrapné momentky typu „mamča kupuje mobil“. Proboha, něco modernějšího by to chtělo! Pochybnosti o způsobilosti scénáristů napsat cca 16 hodin smysluplného děje, narůstaly přímo úměrně s množstvím scénáristických berliček, kdy je nám slovy neobratně vysvětlováno, proč postava činí, co činí. Očekával bych, že to bude dostatečně patrné z jejího „vnitřního prokreslení“. Bohužel není. Vrcholem všeho, špičkou ledovce bezradnosti, pro mě byl dialog zhruba tohoto ražení: (Muž jede na kole, nevšimne si nataženého drátu a vzápětí letí přes řídítka. Kolem jede koňmo mladá žena) – „Jste v pořádku?“ –V pořádku? Ano, ano“. Konec scény. U Formana by to svou zamýšlenou trapností bylo úsměvné, tady, míněno zcela vážně, to vzbuzuje leda tak lítost. Výše uvedený dialog navíc není veden v češtině, nýbrž zpolaanglicky, zpolaněmecky, s čímž souvisí další problém scénáře: zcela zbytečná snaha o protlačení „kosmopolitizujících“ prvků (děvočka z Ukrajiny, její pěstmi pěstění bratři, tajemný Němec). Podobně jako u Prison Breaku (mám to ale odvahu, srovnávat nesrovnatelné, viďte?), zpočátku snadno přehlédnutelné maličkosti vyrůstají do obludných proporcí a stávají se ohromně otravnými. Z nešikovnosti dramatické výstavby některých scén mě nejednou rozbolely všechny svaly v těle (ano, včetně mezižeberních). Když jsem celý rozbolavěný odcházel od sedmé epizody, bylo mi jasné, že tohle dál nemá cenu. Škoda no, snaha (by) byla. 60% ()

Reklama

Reklama