Quantum of Solace

James Bond se rozpomněl. A je to zábava větší i hlubokomyslnější než by jeden čekal. Zkuste být originální po 21 filmech téže série. Film si z tohoto nesnadného požadavku na většinu pokračování tropí legraci, v niž mohou všímaví fanoušci série dešifrovat rafinovanější sdělení (klasické zlato například vytlačilo zlato černé). Odlišnost Quantum of Solace od předchozích bondovek tkví i v dalších inovacích. Pokračuje Casinem započatý příklon k syrovější akci bourneovského typu (závěr nápadně připomíná konec Bourneova mýtu), na což se váže nápaditá práce s pohybem v prostoru (některé pády by výborně vynikly ve 3D). Více péče je věnováno psychologii postav a snad definitivně se změnil i sexistický přístup k ženám. Jsou to právě ony, kdo Bondovy nejvíce pomáhají, když bojuje, aby se udržel ve vzduchu (někdy doslova). Oživení série „artovým“ režisérem přišlo v době, kdy jsem byl přesvědčen, že pro Agenta 007 není v 21. století místo. Je, a on o něj ještě bude tvrdě bojovat. Mám radost a snad poprvé v historii bondovek se těším na další díl. 85% Zajímavé komentáře: Adrian, Marigold, Cervenak, novoten, berg.12, Niktorius, k212, murakamigirl, Lavran, lakikaki, messiah, Rosomak, Phillo, Ulrich, hudy78, `barocco, Trinculo (01.04.2010)

Už chápu to pozdvižení. Forster vytvořil biják, který patří mnohem víc do arthousů než do multiplexů a který předešel dobu o dobrých deset let. Ihned vysvětlím. Teorie diváctví rozeznává akt percepce (tedy proces smyslového vnímání, tj. oči a uši) a akt recepce (zpracovávání přijímaného materiálu v mozku). Kdybych měl použít slovník filozofů, první oblast je klasická empirie (Hume), druhá racionalismus (Leibniz). Problém je v tom, že nový Bond je percepčně (smyslově) nesmírně progresivní dílo díky oné profláknuté dynamice střihu a fragmentaci obrazu, ovšem jakmile si ho začnete v hlavě nějak logicky skládat dohromady (racionalizovat), nebude to zcela fungovat. Proto má spousta jedinců dojem, že Forster natočil akční film bez dobrých akčních scén. V budoucnu, až se kinematografii spojí s interaktivními světy, všechny smyslové atrakce budou nahrávány přes kabel přímo do vědomí, do mozku člověka. Akt recepce zcela nahradí a přepíše akt percepce. Tehdy přijde čas filmů jako QoS. (14.11.2008)

Ako tak citam okolite komentare, mozem sa povazovat za stastneho cloveka, kedze som od filmu dostal takmer vsetko, co som ocakaval (kvantifikovanie ci to bolo malo/vela nechavam na inych). Drobne skrabance sa najdu - titulna piesen velmi nevyrazna, postava Strawberry Fields vzhladom na dlhe roky pestovany image a trademark Bonda (nielen Goldfinger a On Her Majesty's Secret Service) v pochopeni akceptovatelna, aj ked pre ine ucely (zatial) zbytocna. Dalej vsak prevladaju iba pozitiva. Vyvoj Bondovej postavy, (t.j. jeho chlad a hlad po dolapeni zloduchov - vdaka comu vysiel napol v ustreti Bourneovmu "muzovi z ocele") mi prisiel vzhladom na udalosti v Casine Royale ako logicky a vdaka vybornej mojej malic...ehm Craigovi :-) aj dokonale presvedcivy. Sceny budujuce urcitu intimitu a nahlad do pozadia maju tu spravnu subtilnost a za prispenia Forsterovho sposobu nasnimania a kompozicie scen az pritazlivo "nezavisly" smrnc osudovosti. V nadvaznosti na samotny nazov filmu a jeho skutocny vyznam ma potom i zaver patricne emocie. Vtipky a narazky na Bondov v minulosti vystavany vesmir funguju, rovnako ako aj popieranie a obchadzanie zazitych trademarkov - dokazom oboch nech je napriklad vyborne pointovane vysvetlenie mena/skratky Bondovej nadriadenej "M" :-) . Akcne sekvencie vykazuju prvky "Bourne copy & paste", ale nevadilo mi to. Maju patricny svih, gradaciu a aj ten strih je v dnesnej dobe sekundovych zaberov zvladnutelny a k neprehladnosti ma daleko. Ukazkovym prikladom je cela sekvencie s operou Tosca. Jej vyvrcholenie s pararelnou montazou opera / Bondova akcia (mimochodom koniec opery takmer totozny s tym, ako Bond skoncuje so zloduchom) je synergiou Fosterovho pristupu k Bondovi - vlastny, osobity nahlad prostrednictvom zanrovych schem s urcitym presahom (resp. inak povedane, ohnutie klasickych zanrovych modelov). Pripomenulo mi to silnu nazorovu polarizaciu u Bong Joon-hovho korejskeho monster filmu Goemul, kde tiez nebolo zamerom zanrovy model naplnat, ale vyuzit ho pre reziserove potreby (i ked v pripade Goemul sa k nepochopeniu pridava i neznalost korejskej mentality i narodnej historie a sucasnej situacie). QoS mozno bez Casina nestoji tak uplne pevne na svojich nohach, ale to som od neho ani necakal. Dolezite pre mna je, ze spolu tvoria funkcny celok. 9/10 (05.11.2008)

Řekl bych, že tradiční popíjení ´Martini´ je u nového Bonda asi už přežitek, Daniela Craiga bych tipoval tak na nějaký energetický nápoj.____Když jsme vyšli z kina, kamarád to glosoval slovy: „Člověče, nespletli jsme se? Nebyli jsme náhodou na Hulkovi?“ Nespletli, ale je fakt, že bondovská ležérnost, elegance, důvtip, nadhled a typické ironické glosy šly se sveřepým Craigem asi nadlouho do háje. Zvířecím ekvivalentem řečeno, Bond byl vždycky u mě něco jako vlčák pohodář (s vyjímkou Daltona), zatímco Craigův Bond je čistokrevný rvavý pitbul :o) Nestěžuji si, pouze suše konstatuji, ale tohle nově nastavené bondovské universum mě moc nebaví. Nicméně jako ryze akční biják docela obstojné. (17.11.2008)

Tunelují se zjevně nejen podniky, ale i filmy, aneb kam do háje zmizelo těch 230 milionů? Mizérie, která by mi za starých časů byla fuk, po geniálním Casinu ale Forsterův průšvih omlouvat nehodlám. Co v tom filmu bylo? Pokusy o další prohloubení Bonda, takřka až na hranici artu? Akční scény okoukané od Bournea, jen o řád horší? A filozofické úvahy Olgy Kurylenko o bolesti v srdci? Všechno to a mnohem víc. V průměrném akčňáku bych to možná dokázal akceptovat, v blockbusteru podzimu je to na facku. 50% (23.10.2008)