Kvílení vlkodlaků

Ten film má nakonec příjemně vzestupnou tendenci. Začátek je hrozný a chaotický, po přesunu na ostrov se ustálí psychologie a divák pobere tvůrčí záměry a poslední třetina je dokonce velmi dobrá (pasáž po zapálení stodoly možná i výborná). Škoda celkové křečovitosti a absence tvůrčí iniciativy, potenciál odvážné formy nemusel končit u vlkodlačího sexu a odhalené Elizabeth Brooks, které bych okamžitě přidělil roli v Pobřežní hlídce. 55% (05.03.2020)

Snad poprvé jsem od Danteho viděl nějaký vážně se beroucí nerodinný film a dopadlo to celkem blbě. I přes pár zajímavých prvků a dobrých nápadů v rámci žánru mě to za celou dobu neoslovilo, nebavilo, žádnou silnější atmosféru jsem tam taky necítil, scénář mi přijde chatrný, postavy mi byly úplně ukradené... Zvlášť první polovina mě vůbec nebavila, ta druhá na tom byla o něco líp a jen kvůli ní se to u mě vyšplhalo na ty dvě hvězdy, ale jinak mě to zklamalo a to jsem od toho ani moc nečekal. 2* (08.08.2022)

Problém KVÍLENIA VLKOLAKOV je v tom, že jeho prvá polovica je nudná a pripomína skôr serial killer (!). Až keď sa dej prenesie z mesta do malebných, ráno zahmlených lesných zákutí (a nekonečného húkania nočných sov), dostane snímka správnu hororovú chuť. Plus skvelé masky (Rob Bottin a Rick Baker), dostatočné množstvo sexu (pri ohni) a drsné krvavosti (odseknutá ruka). Spielbergov chránenec Joe Dante osciluje medzi pôsobivým werewolf-movie a komediálnejším béčkom 80. rokov. Ďalšie diely už boli čisté zverstvá. (29.10.2006)

Další film o vlkodlacích, kterej bych si sám dobrovolně nepustil. Jelikož byl uveden v knize 101 hororů které musíte vidět než zemřete, šel jsem do toho. O filmu An American Werewolf in London jsem psal, že mě jako celek neoslovil a vysloužil si u mě hlavně díky povedené metamorfóze jen 2 hvězdy. Tady je to ještě horší. Měl jsem co dělat abych neusnul. Proměna je taky OK ikdyž není tak vyvedená jako ve výše zmiňovaným filmu ale jinak nuda, nuda, nuda. Zlatej Wolf s Jackem Nicholsonem. (09.12.2021)

S významnými vlkodlačími filmy jako by se na začátku 80. let tak trochu roztrhl pytel. Joe Dante (později natočil např. Gremlins) se rozhodl konkurovat trháku American Werewolf in London Johna Landise snímkem THE HOWLING. Do týmu se mu podařilo získat i renomované specialisty Roba Bottina a Ricka Bakera, kteří odvedli vynikající práci právě na maskách v Americkém vlkodlakovi. Nutno ovšem dodat, že tentokrát nebyl výsledný efekt zdaleka tak přesvědčivý jako v Landisově filmu. Přesto nelze Howlingu upřít jisté kouzlo, kterému ve své době podlehlo nemalé množství diváků. Poměrný úspěch zajistil filmu i několik pokračování. Vytí vlkodlaků od svého vzniku nechybí v žádné horrorové encyklopedii, a bývá často vyzdvihováno předními kritiky. Je velice zajímavé srovnávat při čtení Encyklopedie fantastického filmu (vyšla v roce 1993 ze spolupráce časopisů Cinema a Ikárie) názory těchto publicistů s míněním našeho předního scifisty Pavla Beneše. Podle něj Howling nevyváženě balancuje na hraně mezi parodií a horrorem, kdežto jeho zahraniční kolegové pokládají film vesměs za vydařený počin: „Opravdu hrůzostrašný snímek, který je něčím víc než pouhou sérií šokujících vražd. Kdyby měl známější herce a o něco lepší scénář, mohl být živoucí klasikou“, tvrdí R. E. Geis z britského časopisu Screen International. Film na tuzemského (horrorové mytologii nepřivyklého) diváka, působí skutečně místy trochu obskurně, což způsobuje podvědomé nutkání hledat v něm parodickou rovinu. Tomuto dojmu by mohlo napomáhat i množství vtipných narážek a odkazů (kreslená Červená Karkulka v televizi, diskžokej Wolfman Jack, výtisk Kvílení Allena Ginsberga atd). Jedním z nejpodivnějších zážitků, jaké The Howling nabízí, je pohled na párek pářících se vlkodlaků, prskajících rozkoší. Naopak asi nejsilnějším (možná nechtěně filozofickým) momentem zůstává scéna, v níž se jedna z ženských hrdinek promění v přímem televizním přenosu ve vlkodlaka, a my sledujeme následný rozhovor štamgastů v baru: „To bylo jen v televizi. Nebyla to skutečnost!“ tvrdí jeden. A druhý mu s klidem opáčí: „To ještě neznamená, že se to nemohlo stát.“ [Napsáno v září 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (01.09.2007)