Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vodnářka
    ***

    Já...prostě nevím. Na ten muzikál jsem se opravdu těšila - Beatles, 60. léta, demonstrace proti vietnamské válce, vztahy, hudba, Jim Sturgess... Znělo to fakt slibně a...ten příběh opravdu nebyl špatný. Jenže docela rozvleklý, pomalý, bez záchytného bodu, na který se soustředit. Nějak plynul v rytmu písniček a než jsem si stihla prožít hlubší emoce, byl pryč. A přitom na to Julie Taymor, všichni představitelé, kameraman i střihači měli víc jak dvě hodiny. Tak nevím, kam se ta zápletka poděla. A taky..to už je asi moje chyba...ale fakt nedokážu překousnout, když jsou přezpívané písničky horší než originál. A tyhle byly, o dost. Bojím se, že zpracovat hudbu slavných liverpoolských brouků, byla pro tyto tvůrce až moc vysoká laťka...(14.9.2011)

  • ChewieDC
    ***

    Je tam hodně velice povedených pasáží (prolínání protestů/války/koncertu - celá halucingenní část s Bonem), ale jinak je to nehorázně nevyužité. Nápad fajn, vizuálně občas také, ale celé je to strašně epizodní, písničky od Beatles jsou využívány tak předpokládaně, až to občas pobaví (nechtěně) a i ten příběh se nijak nesnaží překvapit. Od začátku jde docela obstojně narýsovat a drží se toho jako klíště.(12.10.2007)

  • kinej
    ***

    Nápad přetavit písničky Beatles to filmu je znamenitý. Provedení už však pokulhává. Spousta písní je do filmu naroubována křečovitě a působí dost nepatřičně. To platí například o postavě Prudence, která je zde totálně ale totálně navíc. Tvůrci jí museli vymyslet celý nudný příběh a to vše kvůli jediné písničce. Dále mám výtky k celému soundtracku. Beatles by zasloužili zajímavější aranže a zpěváky. Ti co zde zpívají působí jako "hvězdy" ze Superstar. Obyčejné hlasy bez špetky charismatu. Chtělo by to víc takových jako je Joe Cocker. Ale oceňuji výtvarně zajímavé psychedelické sekvence. PS: Bono neumí hrát, vůbec.(31.12.2009)

  • Chrustyn
    ***

    I když muzikály nejsou můj šálek kávy na tento jsem byl hodně zvědavý a těšil se na něj. Nebylo to kvůli hercům ale kvůli použití písní od Beatles. Jejich písně mám rád a byl jsem zvědav jak je přezpívá mladá generace. Dopadlo to tak napůl. Některé se povedly a jiné moc ne. Což byla docela škoda.Třeba takové "Come together" nebo "Hey Jude" byly perfektní ale na druhou stranu známé "Let it be" nebo konečná "All needs love" mi už tolik nesedly. Příběhově film zrovna nestrhne, hercům nemám co vytknout a dobová atmosféra také byla vystižena dobře ale výsledný dojem kazí některá hudební čísla. Slušný muzikál, který mohl být lepší.(5.4.2009)

  • EdaS
    ****

    Spousta lidí včetně mě čekala druhý Moulin Rouge - a trailery k tomu sváděly. Julie Taymor se bohudík/bohužel vydala poněkud jinou cestou a důležitost příběhu či soudržnosti celku ji přitom zdaleka netrápila. Across the Universe je proto nejsilnější v jednotlivých hudebních číslech, která zaujmou svou jinakostí a výtvarnou stránkou. Kromě závěru se nějak zvlášť silných emocí nedočkáme, ale taková Evan Rachel Wood svým hlasovým projevem a andělským zjevem dokáže zlepšit náladu. Coververze jsou podle mě solidní, heslem dne je přirozenost, což se daří. A ty písničky jsou prostě geniální.(6.1.2008)

  • - Apple Records, studio, které vlastnili Beatles až do rozpadu skupiny je také zmíněno, když se Jude pokouší nakreslit zelené jablko, potom ho rozkrojí napůl a zkouší ho opět nakreslit, a tak vytváří loga skupiny. (don corleone)

  • - Postava JoJo je jasným odkazem na Jimiho Hendrixe. Jimi se přestěhoval do New Yorku a tam začala jeho opravdová kariéra. Také styl JoJova hraní na kytaru je úplně stejný jako Hendrixův. Navíc ho Sadie obléká do fialové košile a šátku – což byl jeden z nejznámějších kostýmů Jimiho. (don corleone)

  • - Když měl film na kontrolní projekci vidět i sir Paul McCartney, byla údajně režisérka velmi nervózní. Do poslední chvíle totiž nevěděla, zda bude promítnuta její nebo sestříhaná, producentská verze. Nakonec se promítala ta její. Za nejsilnější zážitek Taymor považuje, když si McCartney sedící vedle ní začal s filmem potichu své písně broukat. Na konci se vyjádřil velmi spokojeně, ale pak dodal: ,,Mimochodem, kolik písní je tam mých a kolik Johnových?" (Zdroj: z besedy s Julii Taymor na LFŠ 2016). (Cimr)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace