Sirotčinec

Evropa teď v hororovém žánru dokonale válcuje zbaběle remakující Spojené státy. Vpravdě ideální ukázkou jsou tituly z britských ostrovů, od severských filmařů a právě ze (na první pohled) slunného Španělska. Je tu totiž potemnělá, hezky postaru a klasicky pojatá duchařina, která zamrazí o poznání více než všelijaké amputace, vřeštící teenageři a litry nekontrolovatelně stříkající krve. Především ale precizní řemeslo, které je spíše než hororem velmi vydařenou rodinnou tragédií. Sympatická Laura v ní má zvláštní citové pouto k sirotčinci, ve kterém vyrůstala a který by nyní ráda předělala na dětský domov pro různě nemocné a handicapované děti. Nic velkého, „jen“ pomoc několika dětem s nemilým údělem. S manželem Carlosem, chápavým lékařem a adoptovaným synkem Simónem, nevyléčitelně nemocným snílkem a čiperou, se tak vrací na místa, která jí dala pevné základy do života. Jenže tohle rozvrzané místo není tak úplně v pořádku. Začne to Simónovými neviditelnými kamarády a podivnou sociální pracovnicí, skončí bezmocným hledáním ztraceného rodinného štěstí. Nejednou si vzpomeneme na snímek Ti druzí Alejandra Amenábara, jindy na fantasy úniky režisérova „učitele“ (a producenta snímku) Guillerma del Tora, možná i na nějaký ten klasický Hitchcockův thriller. I když nás hororová klišé tu a tam pozvednout ze židle, tak je mnohem více důvodů k radosti. Je to zejména způsobené naprosto DOKONALOU atmosférou, velice jemně budovanou, která má gradaci už od úvodních titulků (které jsou navíc nesmírně svěží a originální) a tohle vrzající schodiště a rezavý kolotoč si budete v houstnoucím průběhu děje pamatovat ještě dlouho po finálním zúčtování. Velice potěší i herecké výkony, včetně těch okrajových. Nelze přehlédnout například věrohodného Fernanda Caya coby Carlose, v hlavní roli se ale dějí úžasné věci. Belén Rueda (oscarový Hlas moře) je totiž bojovná a křehká zároveň, ideální představitelka silné ženy, která se nehodlá smířit s rezignujícím okolím. Nezbývá než čekat, s čím celovečerní debutant Juan Antonio Bayona přijde příště.. (02.12.2009)

Vedle "Persepolisu" a "V Bruggách" je tenhle snímek mým nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku, který mi poskytl požitek z poctivé stylové duchařské podívané, opřené o silný příběh, dobře vybrané exteriéry, kvalitní herecké výkony, dobrou kameru a pár chytrých režijních nápadů. Je to přesně ten druh filmu, který po zhlédnutí vede k nutkání snížit několika desítkám jiných titulů jejich hodnocení, protože řada dalších žánrových kousků se vedle "Sirotčince" jeví jako zoufale povrchní, klipová podívaná, která nevyvolává strach, ale svou brutalitou uspokojuje sadistické touhy ukryté v té či oné míře v každém z nás (Saw). "Sirotčinec" je film o strachu ze ztráty milovaného blízkého člověka a obavy ze selhání a vlastní odpovědnosti. Co může být pro matku děsivější představa než ztráta dítěte. "Sirotčinec" je film, který funguje, aniž by nutně potřeboval gigantický rozpočet a smršť velkolepých triků. Celkový dojem: 95 %. (20.09.2008)

EL ORFANATO se s džbánem na originalitu rozhodně netrmácelo nijak daleko, nabízí šablonovitý a mnohokrát viděný příběh, ve kterém starý dům dává najevo svoje hluboké jizvy. Co ho dělá lepším, je zpracování, dobrá režie, až netradičně dobré herecké výkony, ostatně i scénář sice užívá známých klišé, ale nikdy se nesnaží bít přímo do očí. Lekaček je tu míň, ale jsou účinné a nechají vás ve stavu, kdy budete s rozklepanými koleny očekávat další a scéna, kdy dům navštíví médium vás bude natahovat na skřipec. 75% (30.12.2008)

Tak tohle me fakt zklamalo, cekal jsem nejakej atmosferickej horor a nakonec nic. Ani by nevadilo, ze pribeh neprinasi nic moc novyho a vetsina zvratu je jasna predem a ze tu je vcelku idiotskej konec, kdy to nejdriv vypada fajn, pak je z toho najednou happyend, pak zase zmena, zase, zase a zase az me ten opravdovej konec uz prestal zajimat. Jenze problem je, ze se tu vetsinou nic nedeje. Neda se tesit na naky gore sceny, pac se jedna o ducharinu, ale film nema zadnou hororovou atmosferu, zadnou lekacku a za pozornost tu tak stoji 2, 3 trosku mrazivy sceny, ktery jsou ale az nekdy po polovine filmu a tu prvni pulku sem se celkem nudil. Aspon, ze Belen Rueda v hlavni roli neni naka urvana kravka a trochu to aspon zachranuje. Ne vylozene spatnej film, ale jako horor absolutne nefunguje. (15.02.2009)

Mix vsetkeho mozneho od Omenu az po Los Otros a mozno este aj nieco navrch. To nebol kompliment, ale ani vycitka, iba konstatovanie, ze na mna to neucinkovalo (dokonca ani "sanka" mi pri sanke nepadla...). Navyse v sekvenciach hry bolo smutne to, ze hru hraju iba postavy vo filme a nie s nimi aj divak, ktory jednotlive indicie nema sancu za tak kratku chvilu spoznat a zasadit do rozvijajuceho sa vzorca. Dokonale naplnanie osvedcenych zanrovych postupov budovania strachu isli prave vdaka odhadnutelnosti mimo mna, vratane zaverecnej pointy. Profesionalne natocena, dobre zahrana, ovsem nijak prevratna zalezitost. (14.03.2008)