Barva kouzel

jedna z prvních knih o Zeměploše byla zfilmovaná stejným režisérem jako už dřívější Otec prasátek. Prostředí i atmosféra stejná. Triků tentokrát víc, ale abych si to víc vychutnal to nepomohlo. Nějak mi to připadlo přeplácané a v ději se hodně skákalo sem tam. V knize je to podobné, ale do filmu mi to moc nesedělo. Takže ve srováním s Hogfatherem je to horší. Přesto je to dílo na televizní tvorbu úctihodné a působí na mně mnohem víc než většina filmových fantasy filmů a pohádek. Rozhodně lepší tři hvězdičky a doufám, že další film z díla Terry Pratchetta opět potěší. (01.05.2011)

Ano. Jsem fanouškem Pratchetta. Tato skutečnost nutně mlží můj náhled na film, ať chci nebo ne. Ale i přes růžové brýle, kterými jsem to sledoval, jsem se nemohl zbavit dojmu, že postavy co vidím, tam jen stojí a přemišťují se jak figurky nikoli na Zeměploše, ale na "desce" Člověče nezlob se. Chybělo mi tam víc dialogů mezi postavami, abych se mohl nějak ztotožňovat. nechci nějaké psychodrama od fantasy filmu, ale přeci jenom.... Ale kam se hrabe pokaděnej Eragón....... (22.04.2008)

Na Barvě kouzel je (na rozdíl od Otce prasátek) vidět, že Vadim Jean dostal na svůj projekt mnohem více peněz, hraje zde více známějších herců (Tim Curry, Sean Astin, Jeremy Irons...), Smrťě mluví Christopher Lee a trikové scény jsou opulentnější. Přestože je to pořád ještě docela zmatek, dá se na to dívat snadněji, než právě na Otce prasátek. Pořád se ale ještě jedná spíše o film na experimentální rovině, přičemž oním experimentem myslím podivnou touhu adaptovat Pratchettovy knihy (Barva kouzel a Lehké fantastično) snad stránku po stránce. (06.06.2011)

Tříhodinové kolosy dávám s pauzou uprostřed, ať už jsou od Kubricka nebo od Agnieszky Holland. Tady jsem byla nucena sledovat v kuse, neb si ho vyžádala starší dcera (zatímco synek si zalezl do postele s IPadem.) Když přihlédnu ke skutečnosti, že fantasy není můj oblíbený žánr a do Pratchetta jsem se nikdy nezačetla, není divu, že se to odtrazilo na hodnocení. (30.10.2016)

Pět hvězdiček dávám tomuto filmu jen proto, že Pratchett. Tato jediná výmluva mi bohatě stačí. Pratchett kdyby zlomil pravítko vedví, já si ho koupím, kdyby Pratchett řval po nocích do bubnu pračky a vydával to za hudbu já budu nadšený posluchač. A neúnavný posluchač. Ovšem, když se já, pomýlený obdivovatel filmařského umění Bergmanova či Kurosawova podívám čistě nezaujatě na um páně Vadima Jeana chce se mi minimálně poodejít za křoví, abych vyluzujícími zvuky nepohoršil. Jeho um je nedozrálý, možná, jeho styl je impotentní, možná, Hlavní protagonista neumí hrát, a co? Copak o tohle jde? Vždyť je to Pratchett. A tato věta mě upokojí. Je to Pratchett, osekaný, zostuzený, špatně udělaný, ale Pratchett. (22.02.2009)