Stáhni mě do pekla

Krasokorčuľovanie po filmových žánroch, s odvahou okorenené vlastným tvorcovským dotykom. Sam Raimi je frajer, majstrovsky ovláda všetko od lakačiek a strašidelnej atmosféry až po sociálny humor a hitchcockovské večeranie za rodinným stolom. Ale nie každému može byť kombinácia vybrúseného humoru a rovnako vypiplanej hrôzy po chuti. Preto mám radšej prvý Evil Dead než druhý, lebo je čistým hororom. A preto je mojou srdcovkou Jacksonov Braindead, lebo je zasa čistou komédiou. Nikdy som tieto dva žánre nemusel na jednom tanieri. Ale tie 4* i tak dávam, za Raimiho fajnšmekerský perfekcionizmus. (08.07.2009)

Sam Raimi se konečně vrátil k hororu, sice tohle neni žádný přelomový dílo, ani další Evil dead, ale i tak díky za to. Jinak Stáhni mě do pekla má takovej ten typickej rys Raimiho hororů, kde se klade docela velkej důraz, aby to bylo hodně vtipný a to se daří i tomuhle, trošku tim sice trpí hororvá atmosféra i veškerý hororvý scény, ale některý jsou rozhodně kvalitní a dukážou celkem i vyděsit, což mi neustále potvrzovala skupinka holek za mnou. Taky se mi moc nelíbila předvídatelnost v závěru a ostatně celej závěr mohl být o třídu lepší, ale i tak sem se bavil a sem spokojenej (21.07.2009)

Scénář: Sam Raimi, Ivan Raimi .. Tak se nám pár kritiků opět posralo. U komedie o kariéristické hříšnici, hypotéce k nezaplacení a knoflíku k nena(z)vrácení. Jo a jen tam mimochodem šmrncnuté omšelou porcí hororového kumštu. To máme být zase na větvi u filmu, který (byť záměrně) recykluje hromadu klišé (baterka, obálky, seance, vyústění, ..), postupů jak v osmdesátých letech, spoustu průměrných lekaček, malou porcí děsu či napětí a má nablblé bitky? Vysmál jsem se tomu sice často, ale mám pocit, že takovou porci "zábavy" tvůrce rozhodně neměl v plánu servírovat. Parodické, repetitivní, vyumělkované, laciné. Úskok od Spider-Mana ke kořenům, které jsou už dosti vyhnilé, není dobrá cesta zpět, Same. Tohle otravné démonické peklo si napodruhé odpustím a nezvrátí to ani Raimiho znalost reklam na tuzemské pivo. (18.06.2009)

Raimi is back! Nikoliv v čisté žánrové formě, ale v plné síle a s tím nejlepším možným materiálem rozhodně. Audiovizuální hororová lahůdka Stáhni mě do pekla pracuje jako dobře promazaný strojek, Raimi nedává divákovi šanci vydechnout (a když ano, sledujeme nenápadné a v rámci žánru tak bolestně málo vídané rozpracování postav, jež nespadají do typických škatulek a jsou podepřeny adekvátními výkony v čele s roztomile vyděšenou Alison Lohman) a přitom nestačí zabřednout do stereotypu. Komické vsuvky jsou fajn, přesto by neškodilo se zaměřovat i na jiné části lidského těla ("nepříjemná pachuť či pochutina" v ústech není nevyčerpatelná), ten opravdový pocit zaručeného comebacku přichází až cca v polovině snímku a vlastně celé je to spíše jen vkusnou připomínkou klasických splatter hororů než jejich důstojným pokračováním. Což však Raimimu bohatě stačí na to, aby jej společně s do bahna zapadajícím žánrem duchařiny nakrátko oživil a připomněl tak, že je stále možné pojímat nesčetněkrát servírované "učebnicové" téma trochu odlišným způsobem a horor říznutý humornými prvky zvládne i po takřka 30 letech stále se stejně mladickým nadšením a vervou. (20.06.2009)

Ad fontes... Naprosto dokonalá práce se zvukem, přehršel vizuálních i dialogových vtípků (nejen sebereferenčních), Raimiho osvěžující stylistické propriety (např. vychýlené rakursy, speciální objektivy, několikanásobný střih po ose, interpunkce a mnohé další), výtečná hudba Christophera Younga, opravdu fungující lekačky, nápadité "humusárny", hyperbolické prolínání humorného a děsivého, neuctivě uctivé ctění žánrových pravidel, pohrávání si s divákovým očekáváním... Chuťovka par excellence, kterou jsem mezi těmi rádoby spooky horůrky posledních let postrádal značně citelně. Takhle si představuji ideální comeback. (18.06.2009)