Duel Frost/Nixon

Film o živoucím duelu Frost/Nixon se nedá úplně jednoduše uchopit jako dokumentární politické drama, neboť mu ani tak nejde o komplexní zachycení určité historické události, jako o vykreslení psychického stavu a pocitů postav nebojujících pěstmi, nýbrž slovy. Frost je jako kočka snažící se o zasazení co nejpřímějšího úderu, ze kterého není úniku a Nixon lstivá myš, jejíž úkolem je co nejelegantněji se vysmeknout a obrátit situaci ve svůj prospěch. Ať už je to zásluhou scénáře, či samotného Franka Langella, Nixonovy pohnutky i celá osobnost byla vystižena dost přesvědčivě. K pochopení jeho myšlenek mnohdy stačil pouhý výraz v obličeji. Frost/Nixon je decentně zrežírované, divácky trochu méně atraktivní drama, ke kterému není nutné býti politickým znalcem/fanouškem, aby přineslo bytelný, intelektuální zážitek. 7/10 (10.01.2009)

Dvouhodinová konverzace, která reflektuje jeden z černých stínů amerických dějin a přitom důkladně pitvá rozmanité lidské charaktery, je tažena řemeslně spolehlivou Howardovou režií a hereckým galakoncertem všech (!) zúčastněných. Ale i přes tu výjimečnost vedlejších partů je to nakonec výborný Martin Sheen a jeho kreakce ‚sedmdesátkového‘ metrosexuála, který padá na hubu, a hlavně (nebojím se užít slova) geniální Frank Langella, na nichž to přeci jenom stojí. To, jak Langella proniknul do postavy Richarda Nixona – vysokého, ale shrbeného muže, kterého dva roky aféry vyšťavily na kost, a on přesto stále má tu temnou jiskru v očích a ostrý jazyk, jímž dokáže odhánět protivníky – mi v mnohém připomíná olejářského magnáta D. D. Lewise. Fakt, že byl v ocarovém klání Langella politicky upozaděn ve prospěch homosexuálního Milka, mě nazdvednul ze židle. A závěrem ještě k Ronu Howardovi – nábožensko-konspirační křepčení odpuštěno, protože vizuální pojetí (vynikající střih i kamera) a celkový švih posouvá film na absolutí vrchol. Společně se Stoneovým W. jeden z nejzajímavějších ‚politických‘ filmů poslední doby (možná i let). (27.01.2009)

Duel publicisty a exnejmocnějšího muže planety podle skutečných událostí se mi zdá jako docela zajímavý námět. Navíc vznikl i dost zajímavý film. Dokáže diváka přesvědčit, že právě sleduje nejdůležitější politickou událost historie, ale zároveň nechává hrdinům lidský rozměr, díky kterému se dá do příběhu lépe vžít. Líbilo se mi, že Nixon není zobrazen jako absolutní zlo (kdo zná Futuramu, jistě chápe, co tím myslím), a že ho jde do jisté míry chápat a ke konci i litovat. Celé to táhnou oba hlavní herci, z nichž válí hlavně Frank Langella. (12.12.2009)

Úchvatné konverzační drama, které z obyčejného interview přejde skoro až na událost, která může mít neočekávané násedky. Herecké výkony jsou místy až dechberoucí, Langella je jako Nixon naprosto přesvědčivý. A Howard přesně ví co dělá, zhušťuje atmosféru hned při první pásce, kdy Nixon Frosta s přehledem stírá a graduje ji hned dvakrát, nejdříve u telefonátu a pak při posledních 20ti procentech. Vůbec nechápu proč se pouštěl do Langdonovské série, když mu tyhle věci jsou mnohem více od ruky. Navíc Zimmerova hudba má zase jednou jedničku. (29.04.2009)

Je to až neuvěřitelné, ale Howard překvapil a natočil solidní film. Neřekl bych, že takto "obyčejné", ryze konverzační pojetí snímku může strhnout více, než kdejaká howardova akční scéna z filmů minulých. Bez sentimentu, bez příkras. Pouze co možná nejefektivnější a k divákovi relativně šetrná rekonstrukce známého rozhovoru mezi fantasticky zahraným Nixonem a vynikajícím Frostem. Herecké výkony famózní a o těch to bylo především. (12.06.2010)