Bílá stuha

Bílá stuha je nutná, kdo jste ji ještě neviděli. Neplatí skoro nic, co se o tom filmu dočtete, jakože to všechno, jak zobrazuje kořeny vznikání zla atp. - přesněji: takový výklad je ten méně zajímavý. Na tomhle snímku je geniální a nová jeho promyšlená a důsledná osvobodivost od normativního vyprávění příběhu se závaznou pointou: mezi několika sledovanými postavami vesnické scény kamera jímavě a bystře ukazuje množství pozoruhodných jednotlivostí, situací, scén, hovorů - dost, aby bylo zřejmé, že se tam odehrávají velice konkrétní příběhy, málo, abyste se museli snažit určovat, co přesně se děje. Příklad za všechny: vdovec lékař a jeho dcera - až do konce si nebudete jistí, zda je to tak oddaný a svérázný otec, či zda ji proti její vůli zneužívá - a nebo zda dokonce nejde o určitý vzájemně akceptovaný netradiční partnerský vztah. A tak je to mezi všemi postavami. Kamera ukazuje, že mezi nimi jsou nepochybně silné vazby, že se kolem nich děje něco živého. Přímo cítíte tu živost, to dění, tu tresť - aniž byste se museli unavovat tím, že se jako obvykle dozvíte, jaký konkrétní příběh se tu odehrává a jak skončí. Není to film o tom, co se stalo, ale že se něco živého děje, je to film, u kterého ochutnáváte tresť stávání se, bytí. Až v druhém plánu je zajímavé, že to, co se děje, má i temnou linku výkladu. Některé příběhy mohou být i zlé, kruté, zvrácené. Zlověstný je pak i ten nedostatek informací, nejistý tvar postav, nevědomí, jež se dá i zneužít. Ale teprve na tom je možné plně ochutnávat, co to znamená být se vší odpovědností ke svému tvaru opravdu živý. (01.05.2011)

Začínám už pomalu pochybovat, že se mi podaří zhlédnout Hanekeho film, který pochopím a rád mu přidělím plný počet *, ale tenhle režisér mě nějakým záhadným způsobem svým režisérským přístupem velmi láká a asi budu jeho počiny sledovat dál. Bílou stuhu jsem si nechal v hlavě řádně odležet, ale nepomohlo mi to, pořád vlastně nevím, o čem tenhle film přesně byl a jaká je jeho pointa. Vyprávění mělo takovou zvláštní tísnivou a lehce napínavou atmosféru, fakt, že bylo natočeno černobíle, tomu jenom pomohl. Jenže konečné (ne) zjištění pravdy považuju za hodně neuspokojivé, ale hlavně, a to mě mrzí nejvíc, emočně se mě ani trochu nedotklo. Nevím, jestli to bylo postavami, ze kterých mi ani jedna nepřirostla k srdci, nebo tím, že režisér tento příběh pojal příliš chladně a perfektcionisticky, v každém případě mě Bílá stuha dost minula, což považuju i vzhledem k vyššímu očekávání z mé strany za celkem velké zklamání. (05.07.2011)

Dle zdejších komentářů jsem očekávala nepojmenovatelné orgie zvrácenosti a perverzit a syrově chladné ztvárnění tématu. Snímek má jedinečnou atmosféru, k čemuž velkou mírou přispívá černobílé zpracování. Zhruba po hodině a půl sledování jsem však zjistila, že se zatím neudálo nic, co by mě šokovalo, či ve mně vyvolalo nějaké silné dojmy či pocity. Bílá stuha je osobitě natočený snímek, specificky ztvárněný. Styl, jakým je příběh podáván, mohou diváci vidět z několika úhlů a ne všechny může upoutat. Znázorňuje zde skrývané zlo, nemravnosti, které jsou divákovi předkládány spíše jen okrajově a je na každém, jak hluboce či dalece si dokáže představit či uvědomit věci, které jsou zde páchány a jak na něj dokáží zapůsobit. (21.03.2012)

Námet skvelý, jednotlivé motívy na výbornú, len dohromady to spolu nedrží. Ako kniha by to vyznelo lepšie, ako film to nemá nič z filmárskeho storytellingu. Apaticky vyrozprávaný dej postráda výraznejšie okamihy. I tie, ktoré tam sú, sú nakrútené tak nezainteresovane, akoby sa jednalo o scénu kosenia trávy. Svoje určite robí aj absencia hudby, no problém je hlbšie. Rozumiem režisérskemu úmyslu i tej artovej póze, no nesúhlasím ani s jedným. (13.11.2010)

(1001) Miluju to! Miluju to! Všechny ty detaily, rakve, záclony, povozy, miluju to! Poloprázdný kino, zrnitý obraz, střih, u kterého člověk přemýšlí, jestli náhodou střihač nenasadil špatnou cívku, miluju to! Bůh a klece a láska a spát bez večeře. (Je jasné, že Hanekeho film má Hanekeho nekonec. Já bych tam ovšem hodila atomovku, aby všichni vyletěli do povětří.) (23.09.2010)