Hranice ovládání

příjemný trip do nikam....Jarmusch je pro mě čím dál lepší a odvážnější. (31.05.2010)

ignorace (12.07.2009)

Jim Jarmusch už nás hodně krát přesvědčil, že dokáže natočit film, který není pro každého. Tenhle to potvrzuje možná dvojnásobně. U gansterek či krimi jsme zvykly na střílení, sex, rychlý střih a akci. Zde není žádná střelba, žádný rychlý střih, prostě nic na co bychom byly zvyklí. O hlavním hrdinovi nevíme nic a ani nevypadá na typického zabijáka. Nemá zbraň, nepije, pokud pracuje tak neprovozuje sex, jen čeká a medituje a "setsakra" se umí ovládat. Děj se nám odvíjí společně se zabijákem, čili co ví on víme i my. Ovšem dialogy a indície, kterých tu je opravdu dost ke zdárnému konci si musí každý poskládat sám. Určitě to chce tenhle film vidět víckrát, aby jej člověk trochu pochopil. (23.11.2009)

Svým způsobem vrchol Jarmuschovi formy, kterého bylo paradoxně dosaženo bez řady jeho klasických trademarků. Minimalistický příběh, který je maximálně úsměvný maximálně nevtipným způsobem. (07.03.2014)

Vypadá to spíše jako kameramanské cvičení na téma ‘Dva šálky kávy‘ a ne jako další undergroundový klenot kdysi famózního režiséra. Snímek je bez života, kromě té občas zajímavé kamery, hudby a dívky v pláštěnce nemá co nabídnout. Volám po návratu Jima Jarmusche takového, jakého jej máme rádi. Tenhle Jarmusch je jen vyčpělá variace na Davida Lynche. (27.07.2010)

Film je svým tempem vhodný pro lidi čekající na smrt. (16.01.2020)

"No habla español ¿verdad?“ Nemluví. Ale umí se dobře soustředit, měnit hotelové pokoje, požadovat dvě expresa a nikdy jinak, vyměňovat si červeně a zeleně zabarvené krabičky od sirek, nonšalantně polykat a zapíjet vzkazy z těchto právě získaných krabiček... Otočit se a slyšet jen hudbu, vidím záběry z Mrtvého muže, ale setrvat tak by byla velká škoda, protože je na co se koukat. Obrázky má tento snímek vskutku přenádherné. Španělsko a vše kolem je moje srdeční záležitost, takže co řešit… Ale! Ale co vlastně? "Občas se mi líbí, když postavy sedí a nic neříkají." Přesně. Mně to totiž vůbec nevadí. Mně se to něčím sakra líbí. Specifikovat to neumím. Ty podivné vibrace se musí cítit. A že celou dobu nevím, o co tomu zatracenýmu maníkovi jde? Film, na který se ráda podívám znovu, a to i přes jeho délku a nemluvnost. Jiný úhel pohledu mne v tomto případě docela láká. Nuda nehrozí. Scéna s flamencem mi rozbušila „mi corazón“; tak působivá (pro mne) byla a přitom tak obyčejná a ve svém prostředí přirozená. Balím kufry, přibaluji krabičky od sirek a odjíždím směr España. Snad cestou v nějakém tom vlaku přijdu na to, kam přesně by mě měly dovézt, resp. dovést. Ty krabičky… (23.02.2012)

Jarmusch překročil hranice svého ovládání a naservíroval slabou pseudointelektuální potěchu, jenž je jakýmsi návodem na čtení umění nebo snad připomínkou o jeho zájem (ale neuvěřitelně plochým, asi jako hruď ležící asijské plavkyně). Použijte svou představivost, neumíte španělsky, nezajímáte se o ... ? Styl Hranice ovládání mi brání v uznání možnosti kladení důrazu na nepovrchní chápání. Celkově veškerá estetika, kterou film po kvantech proklamuje, jde obloukem mimo mne a scény z kaváren, kde Isaach De Bankolé zapíjí papír (ten člověk jako herec se neumí ani koukat) a vyměňuje krabičky od sirek, jsou svým způsobem vyčerpávající. Hraje tu drone a není to tragická nuda, je to jenom zoufale zbytečné. (02.03.2013)

Prvý raz za svoje pôsobenie na ČSFD mažem predchádzajúci komentár a z troch hviezdičiek dvíham hodnotenie na plný počet. Po druhom zhliadnutí vlastne nemám čo vytknúť, hľadanie kľúča k filmu mi prišlo zábavné, namiesto onanie nad sebou samým som z Jarmuschovej strany videl autorský nadhľad a som zvedavý, čo objavím nabudúce. Pretože som si istý, že mi Hranice ovládania svoje posledné slovo ešte nepovedali. (15.09.2009)

Zatím můj nejlepší Jarmusch a pokud se mi poštěstí film někdy vidět znovu a v lepší psychické kondici (přiznávám, ke konci jsem klimbala), tak můžná půjdu s hodnocením úplně nejvýš. (22.07.2010)

Ide o štvrtý film ktorý som od Jima Jarmuscha videl. A hoci sa mi páčil Dead Man (1995), Coffee and Cigarettes (2003), Only Lovers Left Alive (2013) sa mi páčili oveľa viac. Beriem veľmi pozitívne fakt, že jeho rukopis, cit pre vizuálnu stránku, hudbu a nejakého toho vnútorného ducha, ale tá prílišná surrealsitická samoúčelnosť mi tu až tak nesadla. Bolo to fajn ale nie som uňho na to navyknutý, takže skôr mi to miestami tak trocha prekážalo. Veľmi sa mi páčilo, že má tú svoju stálicu hercov ktorí sa mu opakujú vo filmoch a to, že si to všetko nakrúca presne podľa seba. (04.06.2016)

Docela mě mrzí velmi nízké hodnocení, některé hloupé vulgární komentáře a celková ignorace samotné podstaty filmu... Dnes každý miluje Jarmusche, každý ho má za toho "cool" frajera (což nemění nic na tom, že je to pravděpodobně nejvíc cool člověk ve vesmíru), co natočil Café a cigára, Ghost doga atd. Problém vidím v tom, že ho spoustu lidí "uctívá" ze špatných důvodů. Obávám se, že většina jeho "fanoušků" se ani nepřiblížila k tomu, v čem skutečně spočívá přínos tohohle režiséra, co se nám snaží sdělit. Samozřejmě to částečně je oslava stylu, hipsterů, cigaret a někdo může ocenit humor, dialogy. Na povrchu Jarmusche je mnoho věcí, které se mohou líbit kdekomu. Dokonce věřím, že pro spoustu fanoušků to může být takový Tarantino 2. Potom takoví lidé přijdou na Zlomené květiny a cítí se zklamaně, jdou na Hranice ovládání a jsou sprostí… Věřím, že Hranice ovládání (na kterých jsem byl už 2x a nikdy jsem se nenudil!) jsou mistrovým Masterpiecem. Naprosto koncentrovaná Jarmuschovina stejně tak jako jeho první filmy, ale zároveň i se specifickými prvky jeho pozdějších filmů a ve výsledku se možná nejvíc podobá Zlomeným květinám. Jedná se zřejmě o mnohovýkladové dílo, které částečně posouvá film jako takový. Ukazuje nám čím by mohl být, co bychom od filmu mohli chtít, dovoluje nám hledat šifru v každém záběru, v každém pohybu kamery, v každém slovu, objektu, gestu, činu, oděvu, umožňuje hledat sdělení v tom, co se ve filmu nenachází, uplatňovat k výkladu různé filozofie. Film odmítá pasivního diváka, chce diváka, který se bude intelektuálně účastnit. A přitom se člověk nemusí pyšnit titulem, aby si z toho něco odnesl. Vždyť to nejzásadnější z filmu vycítí každý, kdo bude chtít. To vážně většina chce film stvořený podle jednoduchých osnov se šablonovitě napsaným scénářem? Mám pro vás novinku, vytvořit takový klasický Hollywoodský scénář není zas takové umění (samozřejmě myšleno s lehkou nadsázkou). Umění je tohle. Jarmusch není hlupák, zná pravidla. Že se tu tolik lidí nad filmem rozčiluje není jeho neschopností… Každý má právo na svůj názor, vyjádřit svůj dojem, ohodnotit film. Ale zkouknout film a napsat, že je to m*dka mě naprosto fascinuje. Jak moc omezený musí někdo být, aby napsal něco takového? Nic se nemusí líbit všem, právo na názor má každý, ale když se u autora jako je Jarmusch vyjádří někdo takovýmhle způsobem, tak musí být zřejmé, kde bude problém. :) (15.08.2009)

Nejsem fanda vyprázdněné narace. Kamera je sice krásná, hudba výborná, postavy velmi bizarní, občas je to i zajímavé, ovšem to pořád nemění nic na faktu, že člověk odchází z kina zahlcen nezodpovězenými otázkami, zmaten, a s pocitem, jako by z krabičky od sirek vyndal štůček s filmem Hranice ovládání, spolkl ho a zapil pressem. (18.09.2009)

Pokud má smysl úvodní dvojverší z Rimbaudova Opilého korábu: "Comme je descendais des Fleuves impassibles... Když jsem sestoupil do netečných Vod / Necítil jsem se již veden převozníky" (Pro zajímavost ne příliš šťastný překlad této sloky Vítězslavem Nezvalem: "Když plul jsem po Řekách, jež nelítostně pádí, / tu jednou musil jsem dát sbohem lodníkům: / křiklaví divoši k nim vpadli v lodní zádi / a nahé přibili je k pestrým kolíkům.), potom je problém "ovládání a jeho meze" těsně spojen s problémem "sebeovládání". A to platí nejen pro Isaacha De Bankolé nebo pro Jima Jarmusche, ale především pro samotného diváka. Pozn. 1: The Lone Man zalhal snad jen jednou, a to ho prozradilo. Klukům na otázku, zda je americkým gangesterem, odpověděl: NE. Pozn 2: Dalším zajímavým řešením je diskurs dialogů/monologů. Ale o tom snad někdy jindy. Pozn. 3: Průměr hodnocení "mých oblíbených" (8): 94%. - The Shawshank Redemption dle "mých oblíbených" (9): 92%. (06.08.2018)

Rozhodně zajímavý snímek o sirkách, józe a pití kávy ze dvou šálků. nic víc se totiž za celé dvě hodiny nestane. (01.09.2009)

Pre mňa to boli skôr hranice trpezlivosti, aj keď ovládanie tiež hralo dosť dôležitú úlohu. Tento film je určený obmedzenej (rozumej množstvom) skupine divákov a určite nie každého osloví. To ale neznamená, že keď my ostatní nehltáme to úžasné, len niekoľkými vyvolenými pochopené (každým po svojom, Jarmusch veľa informácií neposkytol), umenie, sme obmedzení my (rozumej mentálne). (19.12.2009)

?? zdĺhavá meditácia o tom, že aj bežný jednotlivec, ktorý sa vzdá vášní, zbytočných slov a zameria sa výlučne na podstatné detaily môže ohroziť supertajné, superkonšpiračné, superzmrdmi natrieskané organizácie?? to snáď nie, Jimy :D .... všeobecne Jarmusch v tomto filme zjavne vsadil na detaily, tým pádom na pozornosť diváka, a keďže ja som častokrát dosť nepozorný, film sa mi účinkom vyhol.... "preskákal" som už rôzne filmy, od Antonioniho, Bressona, Tarkovského, Tarra, Lyncha, Bergmana a vlastne aj od Jarmuscha, ale toto ma skoro vôbec neoslovilo..... opakované hlášky vyznievali stále trápnejšie a trápnejšie, snaha sprostredkovať "genius loci" filmových lokácií sa nie vždy darila, kamenná tvár vždy "šik" nahodeného, frajersky kľudného I.de Bankolé sa opozerá nanajvýš po hodine a najmä, pointa uniká - teda ak sa divák nechce uspokojiť s niečím takým prvoplánovým ako napr. "pominuteľnosť človeka bez ohľadu na jeho mocenské postavenie", alebo "spravodlivosť (smrť) si nájde každého", alebo "realita je iba subjektívna fikcia"...... Od hlbšieho spoznávania filmu (čiže minimálne ešte jedného zhliadnutia) ma žiaľ odrádza presvedčenie, že sa jedná iba o sofistikovanú žánrovú hračku skúseného amerického nezávislého filmára, v ktorej sa experimentálne snažil skĺbiť viaceré prúdy európskeho filmu..... mimochodom, pekná kamera a fajn drone od japonských Boris .... p.s.: trošku mi to celé (aj "nejasnou" atmosférou a výpravou) pripomenulo Antonioniho Povolanie: Reportér..... a naozaj veľmi rád by som si k tomuto filmu prečítal komentár od verbal-a :D (20.04.2012)

Každej kdo viděl od Jarmusche Mrtvého muže,nebo Cestu samuraje a už nic,nebo vůbec nic, tu kydá.Měl jsem tu čest od této mé modly ,,nezávislosti" (fakt ho žeru,vždyť on je ,,nezávislý" i když by mohl být už dávno závislý!) vidět vše co zplodil. Což mi sice nedává právo soudit,ale srovnávat určitě.Že jsou Jarmushovy některé filmy stravitelnější? A co jako? Zkusil už kde co-melodrama,komedii,western,mysteriózní, ,,akční",povídkový,-tak tady si holt střihnul krimi,po svém.A i když se forma mění u něj je to vždy o cestě a (snad) nikdy jinak.Navíc se náladou vrátil někam k Trvalé dovolené,a k Podivnější než ráj,za což jsem jenom rád. (02.07.2011)

SPOILERY Jako má Lynch Inland Empire, tak má Jarmusch Hranici ovládání. Ty dva filmy spolu nemají dějově, filmařsky, komplexností ani atmosférou nic společného, ale oba jsou zde v modrých číslech a oba zůstaly nedoceněny. U obou se to dá pochopit, protože jsou... prostě hodně své. Jarmuschovi se zde povedlo něco, co tak jednomu filmu z dvaceti (podobně laděných) - dokáže vytvořit silnou mysteriózní (a snovou) atmosféru teoreticky z ničeho. A ta mě překvapivě skutečně chytla a přišla mi podmanivá po celé ty dvě hodiny, ačkoli v posledních 20 minutách už trochu slábla. Když se skutečně soustředíte jen na tu hlavní dějovou linku, tak se tam skutečně stane prd - bezejmenný černoch cestuje Španělskem, dostává zakódované zprávy, potkává zvláštní lidi a na konec někde v horách zabije Billa Murraye a s povoláním zabijáka sekne. No jo, ale buďme upřímní - v kolika Jarmuschových filmech jde primárně o děj? A v kolika je nějak víc rozpracovaný? V některých jeho filmech se ani takového děje jako tady nedočkáme. Hranice ovládání je spíš poetický film, kde je ta zápletka skutečně druhořadá a mnoho záhad ponechá nevysvětlených - záměrně, protože divák v tomhle byznysu nemaká, tudíž nemusí chápat co znamenají ty šifry na papírkách apod. A natočit to tak, aby mi to nevadilo a abych tenhle záměr byl schopný akceptovat, to je pro mě umění. On ten film podle mě hlavně je - ať to bude znít sebebizarněji - oslavou života. Ne vždy to tak vypadá, ale z mnoha scén to vyplývá, třeba z těch jízd vlakem/autem, různých detailů, kávy nebo z těch zvláštních setkání. A taky se to skrývá v mnoha na první pohled bezvýznamných detailech. Do toho ale zde máme další vrstvu - kritiku globalizace, která ničí různorodé kultury a dělá z nich jednu jedinou, řekněme multikulturu. To souvisí s tou zápletkou, jelikož hlavní hrdina jde tu globalizaci "zničit", ale souvisí i s tou první vrstvou filmu, protože ubírá na krásách života. A překvapivě to na ty dvě hodiny vystačí a přesto jsem neměl pocit, že by to bylo příliš jednoduché nebo vyprázdněné. Vyprázdněný ten film rozhodně není, sice si nebudu tvrdošíjně stát pouze za svojí teorií, ale nějak jsem to pochopil, něco mi to předalo a smysl mi to - v rámci toho, co to má být - dává. Ale to zdejší hodnocení chápu a možná se i divím, že není nižší - věřím, že to dost lidem nesedne a že to je spíš unudí. A to nemyslím nijak zle. Mě to ale sedlo hodně a ačkoli má Jarmusch i lepší filmy, v rámci jeho filmografie bych Hranici ovládání i tak řadil vysoko. Teď už za sebou vlastně mám celou jeho celovečerní tvorbu, tudíž o to víc jsem rád, že se mi ten mnou poslední vybraný film tak líbil. Btw, do žánru by se šiklo přidat i poetický a road movie, obojím ten film totiž skutečně je. 5* (27.02.2021)

Řekněme to oxymoronem: zábavná nuda. Jarmusch dokázal z filmu vyřezat vše dějové a postavil jej na repetici, na hrátkách s časem i se způsobem narace. Překvapivě jsem se bavil. A to i naprosto úchvatnými záběry Španělska. (16.10.2009)